Pamatujete ještě na letošní březnovou demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na Letné? Dorazilo na ní asi čtvrt miliónu lidí. Jenomže uplynulo jen o něco více než dva měsíce a počet účastníků jejich následných protestů se smrsknul na pouhé tisíce.
Tak málo jich totiž přišlo 24. května na Staroměstské náměstí na zatím poslední demonstraci zaměřenou tentokrát proti záměru vlády převést financování ČT a ČRo na státní rozpočet. Podle těch médií, která slepě přebírají počty účastníků od organizátorů, jich bylo zhruba 10 000. Organizátoři však mají tendenci účast nadhodnocovat, což ostatně potvrzuje i jeden z mála nezávislých odhadů. Konkrétně od deníku Echo24, podle kterého přišlo jen asi 1 500 lidí.
Málo lidí i málo podpisů
Někdo nejspíš namítne, že obě akce nelze srovnávat, protože byly svolány na úplně jiná místa. To je pravda. Ale květnová demonstrace se dá určitě srovnat s tou únorovou, konanou také na Staromáku. Byla svolána na podporu prezidenta Petra Pavla a podle organizátorů se jí zúčastnilo asi 80 000 – 90 000 lidí. I když i v tomto případě byl jejich počet nejspíš opět nadhodnocen, může jako měřítko zájmu posloužit. Oba odhady jsou totiž z jednoho zdroje a jsou tedy zkresleny zhruba stejně. Jinými slovy, i podle organizátorů přišlo tentokrát osmkrát až devětkrát méně lidí než v únoru.
„Chvilkařům“ však neklesají pouze počty účastníků jejich demonstrací. Razantně ubývá totiž i těch, kteří se podepisují pod jejich výzvy. Zatímco pod petici „Stojíme za prezidentem“ na podporu Petra Pavla se podepsalo přes 783 tisíc lidí, u následné petice „Ruce pryč od médií“ mířící proti záměru převést financování ČT a ČRo pod státní rozpočet to byla už jenom necelá čtvrtina.
A sestupný trend pak potvrzuje i počet signatářů výzvy za odvolání ministra kultury Oty Klempíře. Těch není ani 45 tisíc. Nejspíš někdo opět namítne, že ani to se nedá srovnávat. Výzva na podporu Petra Pavla totiž běží už několik měsíců, zatímco ta požadující odchod pana Klempíře jenom dva týdny. Jenomže ono v těchto případech platí, že nejvíce podpisů se posbírá krátce po vyhlášení, zatímco později zájem rapidně klesá. Takže možná přibude ještě pár tisícovek signatářů, ale to bude asi tak všechno.
Veřejnoprávní média netáhnou
Nabízí se samozřejmě otázka, co za tímto rapidním poklesem zájmu o aktivity Milionu chvilek pro demokracii“ stojí. Odpověď se dá shrnout do lakonického „chybí silné téma“.
V únoru přišli lidé na Staromák v reakci na údajné „vydírání“ Petra Pavla ministrem zahraničí Petrem Macinkou. Jenomže to není dlouhodobý mobilizační impuls. Navíc, když Policie případ odložila a celá kauza se tak zřítila jako domeček z karet. Pak se od podpory „Chvilkařů“ distancoval na tomto (podle mne) zinscenovaném videu i sám Petr Pavel, kterému došlo, že když bude vypadat jako opoziční lídr, tak svůj prezidentský mandát neobhájí a za necelé dva roky se bude muset z Hradu vystěhovat. Bylo tedy zřejmé, že je třeba vymyslet téma jiné.
„Chvilkaři“ tedy vsadili na financování ČT a ČRo a obranu jejich údajné „nezávislosti“, která by podle nich převedením penězovodů na zdrojnice ve státním rozpočtu mohla utrpět. Jak se však podle (ne)zájmu o jejich akce ukazuje, tahle záležitost lidi zase až tak moc netrápí. Navíc je těch akcí poměrně dost v relativně krátké době. A ani jejich podporovatele evidentně příliš neláká možnost si sice někde společně zanadávat na vládu, ovšem bez jakéhokoliv efektu.
Transparentní či netransparentní účet?
Navíc tím, že se dotýkají tématu peněz, „Chvilkaři“ riskují, že se někdo začne zajímat také o financování jejich. A poměrně jednoduše zjistí, že mají také co vysvětlovat. Třeba to, kdo je vlastně platí.
Například jejich akce na Letné stála odhadem jednotky miliónů korun. Jenomže když se člověk podívá na jejich transparentní účet, tak za měsíce březen a duben 2026, kdy se dá předpokládat, že bylo nutné uhradit příslušné faktury, mají úhrnné výdaje jen ve výši asi 332 000 korun. Z čeho zaplatili zbytek? Nejspíš mají tedy k dispozici i nejméně jeden účet „netransparentní“. Což samozřejmě vyvolává řadu dalších otázek. Především, kdo všechno jim na něj posílá peníze a proč nechce, aby se o něm vědělo.
Ale zpět k „Chvilkařům“ a jejich aktivitám. Jsou zkrátka za zenitem. Což samozřejmě neznamená, že o nich už neuslyšíme. Ale zajistit si masovou účast na svých akcích budou mít stále těžší. Chybí jim silná témata a jejich podporovatelé chtějí prostě víc, než si jen zanadávat na vládu Andreje Babiše. Což jim sice přináší pocit sounáležitosti se stejně smýšlejícími a způsobuje to krátkodobou euforii, jenomže pak se vrátí do reality a uvědomí si, že se nezměnilo vůbec nic a celá demonstrace byla v podstatě k ničemu. Jimi neoblíbení ministři totiž sedí stále ve svých křeslech a vláda od svého záměru financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu neustoupila ani o píď.
A proč by také měla…
