Evropská armáda: Vlhký sen politiků, šíření strachu a touha rozhazovat peníze

Nic nového pod sluncem – už před lety pravila německá kancléřka Angela Merkelová před europoslanci ve Štrasburku, že je nezbytné začít se zabývat vizí jednotné evropské armády. Po „skutečné evropské armádě“ zatoužil nedávno rovněž francouzský prezident Macron, když vysvětlil, že je potřeba bránit Evropu před Čínou, Ruskem a Spojenými státy. Vyjádření rozvířilo emoce, Macron proto upřesnil, že „obranou před USA“ myslel schopnost starého kontinentu ubránit se před závislostí na Americe. A po evropské obraně zatoužila minulou neděli v pořadu Partie na CCN Prima News také pirátská místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová.

Evropa ve znamení poraženectví

Vzhledem k tomu, jak se všichni evropští mainstreamoví politici shodnou na tom, že největším nepřítelem Evropy není ilegální migrace, ale Rusko, je tak ze snu o evropské armádě cítit silné poraženectví.

Armády starého kontinentu totiž bude zapotřebí pouze v případě porážky Ukrajiny, protože je mimo realitu, aby ruská armáda na Ukrajině prohrála, záhy v reakci na porážku přezbrojila, naplnila početní stavy a zaútočila na Pobaltí či Polsko. Nebo snad dokonce na Finsko, se kterým má přes Pyrrhovo vítězství velmi neblahé zkušenosti.

Jen v případě totální ukrajinské porážky se tak může naplnit chmurná předpověď think-tanku Bruegel a Institutu světové ekonomiky v Kielu – podle obou institucí je ruská agrese v Evropě „myslitelná,“ protože Moskva může být „připravena k útoku během tří až deseti let.“

Obrana na dluh

Nevím, z jakých dat obě jinak uznávané instituce vycházely, ale podle jejich předpovědi bude k odvrácení hypotetického ruského útoku v Pobaltí evropská armáda potřebovat na první tři měsíce bojů s vysokou intenzitou 1400 tanků, 2000 BVP, 700 děl a milion granátů. Bude tedy zapotřebí více techniky, než mají francouzské, italské, německé a britské pozemní síly po desítkách let v NATO dohromady. Proto je nutno zbrojit – výše uvedená předpověď uvádí, že navýšení zbrojních výdajů bude možné krátkodobým navýšením rozpočtu o 125 až 250 miliard euro ročně, případně navýšit obranné výdaje na 3,5 procenta HDP.

V Německu se přitom má jednat o nárůst z 80 na 140 miliard eur. Budoucí vláda kancléře Merze (CDU) zbrojit chce, a sociálním demokratům (SPD) tak nezbývá (pokud chtějí být v příští vládě), než touhu opětovat. Proto padlo rozhodnutí ohledně zákona o investičním „infrastrukturním“ fondu s objemem 500 miliard eur.

Obě strany ovšem nebudou mít v budoucím kabinetu dvě třetiny hlasů nezbytných k jeho schválení, proto byla – výsledkům voleb navzdory – hodně horkou jehlou spíchnuta koalice CDU, SPD a Zelených, kterou byla obejita AfD. Zelení ovšem souhlasili až po dohodě, že v rámci bojů s klimatickými změnami dostanou z fondu místo 50 rovných 100 miliard eur. Na samotnou obranu pak půjde pouze 1 procento HDP (cca 44 miliard eur), tedy méně, než polovina nákladů na Green Deal. Žádný problém, v rámci reformy dluhové brzdy si totiž kabinet na zbrojení prostě a jednoduše půjčí, ať to stojí, co to stojí!

Docela zajímavá úvaha…

Ačkoli si to řada politiků nepřipouští, zbraně musí někdo ovládat a za vítězstvími je nutno hledat vojáka. V případě napadení Evropy Ruskem by se podle zprávy think-tanku Bruegel musel navýšit počet amerických vojáků z dosavadních 80 tisíc minimálně na trojnásobek. A pokud Američané v případě konfliktu Evropu opustí, což ovšem ministr zahraničí USA Marko Rubio popírá, musí Evropané nabrat dalších 300 tisíc vojáků.

To je docela zajímavá úvaha, neboť podle veřejně dostupných zdrojů mělo Rusko na konci loňského roku na Ukrajině zhruba 700 tisíc vojáků, přičemž evropské armády pouhých pěti členských zemí NATO – Francie, Německa, Itálie, Španělska a Polska – mají ve zbrani přibližně 900 tisíc vojáků. Evropa by se tedy bezpochyby ubránila ruské agresi, přičemž bývalý náčelník generálního štábu a armádní generál ve výslužbě Jiří Šedivý je dokonce přesvědčený o tom, že starý kontinent Rusko porazí i bez pomoci USA.

France First

Zdravý rozum velí věřit tomu, že Rusko Evropu nenapadne a že armáda Evropské unie je zcela zbytečná. Alespoň tedy vzhledem k faktu, že se na území starého kontinentu nachází 30 armád členských zemí NATO. Nemyslím si, že by v její existenci věřili samotní politici. Proto se nepíše o společném jazyku, kterým by armády komunikovaly. A kdo by evropské armádě velel, když o vztahu dvou vůdčích sil vypovídá skutečnost, že Francie sice Evropě nabízí vlastní jaderný deštník, ale zároveň má velký problém s německou iniciativou European Sky Shield Initiative – podle Paříže totiž příliš spoléhá na mimoevropské technologie.

Dosti vypovídající o tom, jak si Francie představuje spolupráci na evropské bezpečnosti, je vyjádření prezidenta Macrona, podle kterého by se měla Evropa místo amerických střel Patriot vybavit francouzsko-italským protiraketovým systémem SAMP/T. Americké stíhačky F-35 bude vhodné nahradit pochopitelně francouzskými stroji Dassault Rafale. Galský kohout zkrátka na prvním místě. Je zřejmé, že touha po evropské armádě je založena na šíření strachu, který politikům dává prostor v zájmu boje s Ruskem k pozvolnému, leč systematickému omezování práv daňového poplatníka, a především k utrácení jeho peněz. A taky k rušení voleb, neboť kdo nejde s námi, jde přece s Ruskem.

Čtěte také:
Vláda kupuje zbraně rychle a zběsile. Navíc bez výběrových řízení
Česká armáda nakupuje jako cikánský baron
Dere se k moci v Česku vojenská klika?