Francie na kolenou

V noci ze Silvestra na Nový rok po celé Francii hořelo 1 173 aut. Víc než obvykle a téměř o pětinu víc než před rokem, spočítal list Le Figaro. Tak už řadu let tradičně Nový rok slaví „mládež“. K těmto oslavám se už tradičně přidávají útoky na policisty. I těch bylo tentokrát víc než obvykle, prostě proto, že i těch policistů bylo nasazeno víc, v mimořádné strategii ministra vnitra zvané „nulová tolerance“. Holt čím víc policistů nasadíte, tím víc jich dostane natlučeno, poučil se ministr.

Z „bezpečnostních důvodů“ byl zrušen i tradiční novoroční živý koncert na Champs-Elysées, když starostka Paříže usoudila, že účastníky neuchrání ani šest tisíc policistů.

Na brutální napadání, v němž loni dvě policistky zemřely, a zákaz adekvátně brutální sebeobrany si francouzská policie stěžuje už pár let. V září policejní odbory žádaly změnu pravidel po videozáznamech z napadení několika policistů dvojnásobným počtem útočníků v Remeši. Zmlácení policisté strávili s různými zraněními od 4 až do 28 dní v pracovní neschopnosti. V jiném záznamu z Tourcoing byl jeden policista mohutně zmlácen do nutnosti operace skupinou teenagerů, identifikovaných jako francouzští občané. Se jmény Islam S., Sofianne B., Gebril S., Aissa S. a Khadija S. Podobných útoků na policisty se zaznamenává v průměru 85 denně. Jen za loňský leden, tedy včetně novoročních oslav, se jich sečetlo 2 288.

Teroristická hrozba je trvalá

V listopadu se připomínalo desáté výročí vyvraždění redakce Charlie Hebdo a masakrů na stadionu a v koncertním sále Bataclan, v nichž bylo zabito 130 lidí a zraněno 400. Takto na ně vzpomínali policisté, kteří tehdy dorazili pozdě: „Stadion: Na bráně kost, kousky lidského masa, ruka. Pak něco jako paže, s roztrhaným masem. Opodál prst. To nebylo místo zločinu, ale válečné bojiště. Mrtvoly na chodníku, nespočítatelné, tvořící beztvarou masu, spadané jedna přes druhou. V ní zvonily jejich mobily. V jedné mrtvole 36 střel, v jiné 22, ve třetí 14. Bataclan: Moře rudé krve. Devadesát mrtvých během půlhodiny. Hromadný hrob, mrtvoly jedna přes druhou. Roztříštěné lebky, nepoznatelné tváře, zlomky zubů a kostí, kaluže sražené krve pokrývající podlahu.“

„Teroristická hrozba je trvalá,“ varuje ministryně ozbrojených sil Caterine Vautrin. „Bohužel nikdo nemůže zaručit, že takové útoky skončí,“ přiznává prezident Macron, s oznámením posilování náboru do armády. „Potřebujeme mobilizovat národ, aby se mohl bránit,“ dodává. Zdá se, že Francie se chystá na domácí válku.

Zatraceně pozdě, připomíná čím dál víc Francouzů, včetně těch bitých policistů, kteří Macronovi a jeho dlouhodobému ustupování islámskému tlaku v domácí i zahraniční politice přisuzují odpovědnost za nynější stav, jejž mnozí nazývají „vítězstvím islámského terorismu“. Ten je teď „nejakutnější, rozsahem i nutnou výší operační připravenosti,“ potvrzuje vrchní prokurátor Olivier Christen.

Otevřený nepřítel sekulární republiky

Jenže jak loni odhalilo ministerstvo vnitra, Muslimské bratrstvo už dávno infiltrovalo obecní i státní instituce a úřady do míry, jaká by už mohla obranu sekulárního státu sabotovat. Pod jeho vedením se muslimská populace, která už překročila 10 % a ovládla mnohé lokality, proměňuje v otevřeného nepřítele sekulární republiky. Tu v prosincových sondážích institutu IFOP 32 % francouzských muslimů zavrhuje a přeje si nastolení zákonů šaria – na celém světě. 36 % jich souhlasí, že zvrhlou západní civilizaci by měl nahradit islám, a 43 % soudí, že je správné islámské hodnoty politicky prosazovat.

Kolik z takovýchto francouzských občanů se už zabydlelo v mocenských strukturách, těžko odhadnout. Kdo proti komu tedy bude v té předvídané válce bojovat? Komu slouží francouzské soudy, když na jedné straně násilnické islámské „mládeži“ dávají podmíněné tresty a na druhé dokážou odsoudit k celému roku natvrdo francouzského občana za zapálení Koránu?

Odchod Francouzů

Mezitím na žebříčku ekonomického optimismu spadla Francie na předposlední místo v Evropě, jen před Řeckem. V domácích sondážích 67 % Francouzů přiznává zhoršení životních podmínek. Důvěra v soudní systém klesla na 50 %, ve finanční instituce na 42 %, ve vládu na 29 %, v Macrona na 18 %, v některých sondážích až na 11 %.

Ekonomika slábne, podnikání je zatíženo vysokými daněmi, rizikem škod způsobených terorismem, násilnou zločinností a výtržnostmi, prudkým růstem cen a následným chudnutím a úbytkem zákazníků. To plus „obecnou nevrlost a hlavně celkovou hodně blbou atmosféru“ prozrazují televizi Euronews francouzští podnikatelé odstěhovaní do různých zemí, od Kanady po Gruzii.

K těm by se podle sondáže Gallupova institutu rádo přidalo 27 % Francouzů. Tedy těch Francouzů „de souche“, čili z francouzského kmene, jak si teď rádi říkají, aby nezněli podezřele rasisticky. Ale domnívat se s Renaudem Camusem, že tu probíhá nějaká ta „velká výměna“, je pořád na seznamu trestných činů.

Čtěte také:
Odboj Evropy proti islamizaci začíná
Opouští Trump Evropu, nebo ji zachraňuje?
Přežije křesťanství naše století?