„Hodnotová“ politika a její nadlidé aneb To nevymyslíš, to musíš zažít!

Neexistuje žádná jiná skupina občanů, u níž je tak propastný rozdíl mezi tím, jak vysoké mínění oni sami o sobě mají, a tím, jací ve skutečnosti opravdu jsou. A jací jsou? Jsou to bolševici ducha, úplně stejní, jako byli ti nejubožejší totalitní sekerníci naší socialistické minulosti. Předstírají, že jsou demokraté, ale demokracii vyznávají pouze, když je po jejich…

Ale abychom si správně rozuměli. Když používám slovo bolševici, nemyslím tím ony rudé postavy z učebnic dějepisu, nýbrž totalitní způsob uvažování shodný pro všechny totalitní ideologie. Myslím lidi, v jejichž světě existuje jen jedna jediná pravda, ta jejich, a ostatním je proto nutné buď úplně zavřít ústa, nebo je aspoň vykázat za oplocený příkop.

Tragická postava z časů Fialovy vlády, zapůjčená z Hradu do Strakovy akademie, totiž plukovník Foltýn, to přesně popsal takto: „Máte právo na názor, ale nemáte právo na dosah.“ Jinými slovy, vykládejte si, co chcete, my to mezi lidi stejně nepustíme. Jenže se svobodou je to naštěstí jako s mokrým jílem. Čím víc ho mačkáte v dlaních, tím víc vám prokluzuje mezi prsty.

Tohoto povýšeneckého pseudoliberálního nánosu jsou plné sociální sítě, jsou ho plné redakce médií hlavního proudu, dominuje zpravodajství a publicistice České televize (mimochodem, na konci textu najdete text stížnosti na tuto veřejnoprávní instituci), dodnes přetrvává v řadě státních institucí včetně orgánů činných v trestním řízení, ba dokonce ovládá zpravodajské služby.

Nepodceňujme to!

Po loňských sněmovních volbách se sice vyměnila vládní garnitura, ale pětikoaliční hydra je stále při síle. Nenechme se proto mýlit. Tihle bolševici, v současnosti trefně přejmenovaní na lepševiky, už se nešikují pod vlajkou rudou, jejich barvy jsou dnes jiné: fialová, černá s lebkou a zkříženými hnáty, zelená, duhová. A mají nyní nového vůdce, komunistického rozvědčíka z Pražského hradu, motocyklistu, jenž se aktuálně postavil do čela zdejší politické opozice. Oprava: motocyklistu, kterého jiní vystrčili do čela, zatímco on sám drandí na motorce ve Španělsku.

O ničem jiném nedělní demonstrace svolaná Milionem chvilek pro demokracii, který by se daleko spíše měl nazývat Milionem chvilek pro demagogii, nebyla. Jak apoštolové na orloji na pódiu rotovaly tragické postavy, jež z neznámých důvodů žijí v představě, že právě jejich pohled na svět a politiku je ten jediný správný, což je opravňuje k tomu, aby nás ostatní uráželi, zesměšňovali, ostrakizovali, ba i kriminalizovali. Pokud něčemu takovému přikyvuje hlava státu, není to prezident všech, ale politický aktivista, jenž svým konáním porušuje prezidentský slib. Ale čemu se divíme, zdaleka to není první přísaha, slib či tvrzení, které tato marioneta v rukou svého přítele po boku porušuje.

Když nepovedený katolický kněz Marek Orko Vácha na demonstraci štve jedny občany proti druhým, přičemž jedny vydává za dobro a druhé za zlo, nijak se to neliší od rétoriky nacistických pohlavárů či komunistických mocipánů. Ideologie se mění, leč tihle samozvaní nadlidé zůstávají stejní – stejně jako jejich metody. Ne, Vácha nehlásá nacistickou ideologii, ale jeho povýšenectví je obdobné. On sám a spolu s ním ti, kteří na Staromáku hulákají na podporu komunistického rozvědčíka, se cítí být něčím víc, než jsme my ostatní, kteří nad touto nevídanou a neslýchanou samolibostí jen kroutíme hlavou.

Ale pozor! K jakým to vede koncům, z historie známe. Ono totiž, co je zlo a co dobro, je hodně relativní, zvláště pak, když samozvaní morální majáci Váchova typu za zlo drze považují to, že my ostatní si svět a politiku dovolujeme vidět jinak. Tahle jejich „hodnotová“ politika je pouhé šidítko pro nepřemýšlející dav.

Deník TO onu nedělní pokryteckou frašku na svém facebooku pojmenoval přesně: „37 let po listopadu 1989, kdy lidé demonstrovali proti bolševikům za svobodné volby, se v Praze demonstruje za bolševika proti výsledku svobodných voleb!“ To nevymyslíš, to prostě musíš zažít!

Autor je 1. místopředsedou Trikolory

Stížnost na ČT

Na adresy Rady České televize a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jsem odeslal stížnost tohoto znění:

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Škrétova 44/6
120 00 Praha 2

Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4

Věc: Stížnost na Českou televizi

Vážení radní!
V posledních letech proběhla v naší zemi řada protestních či přímo protivládních demonstrací. Demonstrovalo se proti první vládě Andreje Babiše, později proti vládě Petra Fialy a nyní aktuálně opět proti Babišovi a spol. V jedné zásadní věci se však tyto demonstrace liší. A to v přístupu médií a na prvním místě České televize.

Když dva dělají totéž, měla by v demokratické společnosti televize veřejné služby k oběma přistupovat stejně. Když za Fialovy vlády demonstrovali příznivci opozice, žádnou mediální podporu u toho neměli. Naopak. Když podporovatelé opozice demonstrují za Babišovy vlády, televize veřejné služby nabízí přímý přenos, rozsáhlou podporu a nejrůznější podpůrné komentáře. Naposled jsme toho byli svědky 1. 2. 2026. Ten rozdílný přístup je doslova do očí bijící.

Stejně rozdílný je přístup aktivistických redaktorů k politikům, koaličním a opozičním, kteří jsou hosty ve studiu, a to dle neskrývaných politických preferencí moderátorů. Zvláště v poslední době to nabývá obludných rozměrů.

Co je výsledkem takové praxe? Dle posledního výzkumu agentury STEM České televizi nedůvěřuje většina české společnosti. Ale nabízejí se i další otázky. Proč mají lidé za televizi, která evidentně měří dvojím metrem, platit povinné televizní poplatky? Nebo ještě jinak. Má vůbec televize, která se takto chová, právo na existenci? Podstatná část veřejnosti si už dnes myslí, že nikoliv. Televize veřejné služby má totiž sloužit všem stejně. Česká televize to ale nedělá. Naopak. Slouží jako propagandistický tlampač pouze jednomu názorovému a politickému proudu.

Vážení radní, žádám Vás, abyste k této patologické praxi České televize, jež je v rozporu se zákonem, zaujali stanovisko a přijali příslušné závěry.

V úctě,

Mgr. Petr Štěpánek,
v letech 1994-2006 člen a místopředseda RRTV a v letech 2007-2011 člen Rady ČTÚ.

3. 2. 2026

Čtěte také:
Milion chvilek a sto tisíc lidí? Ani náhodou…
Dezoláti včera, andělé dnes. Demonstrace pokrytců, „pravdy“ a lásky (té zejména) zaplnila Staromák
Česká televize: Týden co týden čtyři ku jedné aneb Vyváženost v praxi