Česká televize: Týden co týden čtyři ku jedné aneb Vyváženost v praxi

ČT zmíněný pořad na svých webových stránkách inzeruje takto: „Klíčové události uplynulého týdne v šedesáti minutách. Nejdůležitější momenty domácí i světové politiky očima komentátorů a osobností veřejného života.“

Vlastně by to mělo být docela fajn, že se v neděli večer ve studiu sejde několik osobností z různých sfér společnosti a spíše odlehčeně komentují, co se minulý týden doma i ve světě odehrálo. Jenže všechno se dá dělat dobře, anebo také blbě. V České televizi je to takřka vždy, pokud jde o zpravodajství či publicistiku, bohužel ten druhý případ.

První úskalí je v tom, čemu se v branži říká „media setting“, čili nastavování agendy, o které se mluví. Přičemž platí moje stará poučka: „Co v televizi nebylo, to se nestalo, a pokud se to stalo, tak se to nestalo tak, jak se to stalo, nýbrž tak, jak řekli v televizi, že se to stalo.“ Jestliže výběr toho, o čem se bude mluvit, vybírají dramaturgové ČT, můžeme si být jisti, že o něčem se nebude mluvit vůbec a důležitost něčeho jiného se naopak bude přifukovat.

A pak je tu hlavní úskalí, kterým je samotný výběr hostů. Bývá jich pět, leč o tom, že by Česká televize zachovávala povinnou názorovou vyváženost, nemůže být vůbec řeč. Pokud bychom si názorové rozčlenění české společnosti rozdělili jednoduchým řezem na voliče a sympatizanty končící vlády na straně jedné a na příznivce nastupující vládní koalice na straně druhé, příliš neprohádáme, že jejich každotýdenní zastoupení ve studiu je v poměru čtyři ku jedné.

Takže mi nezbývá než znovu zopakovat: A podle toho to také vypadá

Nikdy nechybí nějaký mladý progresivistický aktivista, influencer či youtuber, nějaký vysloužilý názorově spolehlivý eurofilní liberál Kalouskova typu, někdo ze Sklepa plného fanoušků prezidentského rozvědčíka, někdo z rodiny Kocábů a tak podobně. A v rámci dramaturgického předstírání jakési vyváženosti bývá obvykle přizván jeden zástupce z opačného, tedy konzervativního břehu, takže ve studiu se střídají tu Daniel Kaiser či Dalibor Balšínek z Echa 24, tu Jiří Weigl či Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause apod. Ale vždy to je 4 ku 1.

Výsledná podoba? Žádnou velkou fantazií českotelevizní dramaturgové neoplývají, takže přestože v naší zemi žije více než 10 milionů lidí, z nichž se nepochybně rekrutují tisíce zajímavých osobností nejrůznějších názorů, na nenápadité obrazovce České televize týden co týden rotují stále stejné či alespoň podobné ksichty. Cíl je jediný – nepřipustit, aby se diskuzní prostor jakkoliv vychýlil z povinného koridoru.

Ostatně, on to už kdysi naprášil člen Rady ČT Michal Jankovec: „Česká televize má skutečně určený úhel pohledu na základě doporučení Evropské komise.“ Takže do třetice opakuji: A podle toho to také vypadá. I v případě Událostí, komentářů týdne.

Autor je bývalý dlouholetý člen a místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Čtěte také:
Česká televize bez nového mašinfíry po starých kolejích. Zrušit bez náhrady
Česká televize není disident, ale mluvčí režimu. A ten se neplatí
Česká televize opět úspěšně hledá dno