Iniciativa Veřejnoprávně (nikoli odborová organizace) vyhlásila na 3. listopadu 2026 celodenní stávku zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. Reaguje na přednostní projednávání vládního návrhu, který má zrušit koncesionářské poplatky a financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu.
Organizátoři hovoří o ohrožení nezávislosti, stability, a dokonce o „zestátnění“. Skutečnost je však prozaická: jde o politický protest proti vládní koalici ANO, SPD a Motoristů a proti legislativnímu procesu, nikoli o klasickou pracovněprávní stávku.
Zákonná úprava stávky v českém právu
Právo na stávku zaručuje čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Systematicky je zařazeno do práva sdružovat se s jinými na ochranu hospodářských a sociálních zájmů. Podrobnou úpravu obsahuje zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ale pouze pro stávky ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Takovou stávku vyhlašuje odborová organizace, musí jí předcházet řízení před zprostředkovatelem, platí kvórum hlasování zaměstnanců a další formální podmínky. Nezákonná je stávka, která tyto podmínky nesplňuje nebo která nesměřuje k uzavření kolektivní smlouvy.
Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že zákonná úprava v zákoně o kolektivním vyjednávání se vztahuje pouze na spory o kolektivní smlouvu. Právo na stávku není omezeno jen na tyto případy. Zákonné mohou být i stávky na obranu hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců (například proti zhoršení pracovních podmínek, mezd nebo jiných pracovněprávních nároků), přestože pro ně zákon nestanoví tak podrobný postup. I takové stávky však musí směřovat k ochraně těchto zájmů, být namířeny proti zaměstnavateli (který může požadované změny uskutečnit) a respektovat proporcionalitu vůči právům ostatních.
Proč tato stávka žádné zákonné předpoklady nesplňuje
Připravovaná akce nesplňuje ani formální, ani materiální podmínky zákonné stávky:
- Vyhlašovatelem není odborová organizace, ale iniciativa zaměstnanců Veřejnoprávně. Odbory protest nanejvýš podpořily. Zákon svěřuje právo vyhlašovat stávku ve sporu o kolektivní smlouvu odborům; iniciativa toto postavení nemá, dokonce není ani právním subjektem, takže de iure vůbec neexistuje.
- Nejde o spor o kolektivní smlouvu ani o typický pracovněprávní spor. Předmětem není mzda, pracovní doba, benefity ani jiné podmínky vyplývající z pracovního poměru. Jde o změnu zákona o financování veřejnoprávních médií.
- Skutečným adresátem není zaměstnavatel. Česká televize ani Český rozhlas nemohou zákon změnit. Rozhodnutí je v rukou vlády a Poslanecké sněmovny. Stávka je nástrojem nátlaku na zaměstnavatele; zde je fakticky namířena proti legislativnímu rozhodnutí státu, potažmo přímo proti parlamentní demokracii.
- Vazba na hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců je pouze nepřímá a spekulativní. Změna zdroje financování sama o sobě nemění pracovní smlouvy, mzdy, pracovní dobu ani pracovněprávní postavení zaměstnanců. Tvrzení, že ohrozí „pracovní autonomii“ nebo nezávislost, je politickým hodnocením, nikoli konkrétním pracovněprávním nárokem. Financování ze státního rozpočtu přitom v řadě evropských zemí funguje bez jakékoli ztráty redakční nezávislosti.
- Cílem je ovlivnit legislativní proces, nikoli dosáhnout změny pracovních podmínek. To je charakteristický znak politického protestu, nikoli stávky podle Listiny a judikatury.
Právo platí i pro zaměstnance veřejnoprávních médií
I zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu musí dodržovat zákony, i když si to asi nemyslí. V právním státě platí právo pro všechny – nejen pro „plebs“, který denně vychovávají „korigovanými informacemi a názory“. Politický protest mají právo vyjádřit jako občané (petice, demonstrace mimo pracovní dobu, veřejná diskuse). Nemají však právo přerušovat práci a narušovat veřejnou službu pod rouškou stávky, která zákonné předpoklady nesplňuje. Pokud se rozhodnou zákon porušovat, musí počítat s právními důsledky – stejně jako kdokoli jiný.
