Česká studie ukazuje, jak Evropský parlament nadužíval strach, když se vyjadřoval ke změnám klimatu. Zároveň studie opomíjí otázku, proč jeho komunikace nebyla založená na pravdivých údajích.
„Téměř každá druhá tisková zpráva a zhruba každý pátý tweet o změně klimatu, zaměřený na posílení legitimity a proaktivního postoje Evropského parlamentu (EP), spoléhá na strach jako komunikační nástroj,“ uvedla ve své studii Monika Brusenbauch Meislová z Masarykovy univerzity v Brně. Analyzovala v ní 235 tiskových zpráv europarlamentu a 639 příspěvků zveřejněných v letech 2019 až 2024 na síti Twitter/X, které souvisely s klimatem. O studii informovaly České noviny (zde), jež vydává Česká tisková kancelář (ČTK).
Zprávy EP podle studie prezentovaly vývoj klimatu jako existenční hrozbu, jež vyžaduje okamžitou akci. Dále zvýrazňovaly zhoršování životního prostředí a možné nevratné důsledky vývoje a varovaly před budoucími riziky. Takže strach umocněný na třetí, dalo by se říci.
Po takovém zjištění by se nabízelo, aby se studie podívala i na to, zda se ony strašidelné zprávy zakládaly na pravdě. Zda například pravdivě informovaly o globálním vývoji emisí oxidu uhličitého, jeho producentech a reálné možnosti států v EU dosáhnout jejich globálního snížení tak, jak požadovala aktivistická zelená fronta. Zda zprávy týkající se diktovaných technických řešení vycházely ze skutečných technických a fyzikálních možností. Zda informace o finančních nákladech „boje za klima“ byly pravdivé, a tedy postihovaly celou šíři nákladů a jejich dopadů na společnosti. Zda je elektřina z „obnovitelných zdrojů“ opravdu nejlevnější. Odpovědi by, bohužel, ve všech případech zněly NE (např. zde, zde, zde, zde, zde).
Studie by tak dostala nový rozměr, protože by mohla například hledat souvislosti mezi počtem zpráv na jednotlivá témata a tím, komu jejich publikování nejspíš mohlo posloužit. Protože to je to, co by se lidé v EU měli dozvědět. Kdo například profituje – a tedy mu poslouží dané zprávy – z vnucovaného přechodu na obnovitelné zdroje energie (OZE), které však energii dodávají jen občas, v závislosti na denní a roční době. Kdo například profituje – a tedy mu zprávy europarlamentu pomáhaly – z pořádání dalších a dalších demonstrací „za klima“, jejichž jediným výsledkem je tlak na další snižování konkurenceschopnosti členských států EU a tlak na růst nákladů lidí a snižování jejich životní úrovně.
V článku Českých novin bychom se v takovém případě dočetli něco jiného než tohle: „Studie Moniky Brusenbauch Meislové, kterou publikoval časopis Parliamentary Affairs, proto poukazuje na potřebu vyváženější komunikace, která vedle naléhavosti posiluje také pocit, že změna je možná a že veřejnost může být její součástí.“
Bylo by totiž zřejmé, že změna trendu – ve smyslu zachování současného stavu klimatu – prakticky možná není. Nyní uvolněný oxid uhličitý totiž bude v atmosféře ještě za sto let. A do té doby bude způsobovat „klimatickou změnu“. Pokud tedy je tento plyn skutečně hybatelem vývoje klimatu.
Zmíněná studie by se pak mohla stát zajímavou analýzou toho, jak lži a polopravdy, které nesnesou střet s fyzikálními zákony a neobstojí ani ekonomicky, můžou v průběhu pár let opanovat mediální a politickou debatu. A jak jim v tom může pomáhat strach.
Leč studie z Masarykovy univerzity politikům radí, jak napříště lhát lépe a přesvědčivěji.
