Většina lidí se nezajímá o to, jak funguje energetika. Pak snadno podléhají lžím zelené lobby a politiků. Odhalit tyto lži je přitom snadné. Nabízíme vysvětlení v pár bodech.
Nebojte se fyzikální teorie ani vzorečků či speciálního názvosloví. Princip fungování energetiky je v jádru velmi jednoduchý. Takže se dá jednoduše vysvětlit. Posuďte sami.
Příjem = odběr
Do sítě musí – s minimální odchylkou – přicházet stejné množství elektřiny, jaké se z ní odebírá. Pokud dojde k výkyvu v přísunu či odběru, síť začne kolabovat. O to, aby se to nestalo, se v tuzemsku stará státní společnost ČEPS. Její dispečeři dávají v takovém případě elektrárnám pokyny ke zvýšení či snížení dodávek. Jejich cílem je zabránit blackoutu, čili pádu sítě.
Tento systém je založen na tom, že elektřinu dodávají řiditelné zdroje. Tedy elektrárny, které dokáží bleskově snížit či zvýšit svůj výkon. Což jsou zatím pouze uhelné a plynové elektrárny. Dosavadní jaderné elektrárny jsou vhodné pro takzvané základní zatížení, tedy permanentní dodávku elektřiny. Což je v pořádku, protože to potřebuje každá síť.
Nebýt toho, že si EU usmyslela vnutit členským státům přechod na fotovoltaiku a vítr – obnovitelné zdroje (OZE), jež dodávají elektřinu jen někdy – mohl by tady celý text skončit. Leč unie OZE vnucuje a proto musíme pokračovat. Do OZE patří také vodní elektrárny, ale jejich výkon je řiditelný, takže nepředstavují problém.
Co způsobují neřiditelné OZE
Jakmile v tuzemských podmínkách vzroste podíl OZE v síti nad 10 až 20 procent, výrazně se začne zvyšovat riziko problémů. U OZE totiž není možné řídit jejich výkon. Dodávají buď to, co momentálně můžou, nebo je musíte vypnout. A protože kvůli politice EU dostávají jejich provozovatelé platby za nedodaný výkon, tedy za jejich odstavení, dispečeři je nechávají v provozu, dokud je to jen trochu možné. A v případě potřeby nařizují snížení výkonu nejdřív řiditelným zdrojům, tedy těm uhelným a plynovým.
Takže v první fázi je to náročné jen pro dispečery typu ČEPS, kterým rychle roste náročnost zajištění stability sítě. Do té totiž musí i za těchto podmínek proudit prakticky stejné množství elektřiny, jaké se z ní odebírá. Ovšem s tím, jak roste podíl preferovaných obnovitelných a současně jen občasných zdrojů v síti, nastává také ekonomický problém. To je druhá fáze.
Majitelům řiditelných uhelných a plynových elektráren se totiž jejich provoz, kvůli průběžnému snižování až odstavení výkonu, zejména v letních měsících, kdy jede fotovoltaika naplno, přestává vyplácet. Především kvůli ceně emisních povolenek, zavedených EU, totiž nejsou schopni cenově konkurovat OZE.
Nakonec dojde situace do bodu, kdy provozování klasických řiditelných elektráren nedává ekonomický smysl, pokud jim tedy stát nebude na udržení provozu připlácet (takzvané kapacitní platby). Což zvýší cenu elektřiny. Jenže bez kapacitních plateb nebudeme mít v zimních měsících – kdy neřiditelné OZE dodávají minimálně či vůbec – dost elektřiny.
Zachrání to baterie a vodík?
Cenu elektřiny současně zvyšuje také to, že kvůli rostoucímu množství OZE, jež jsou mimo tradiční trasy elektrických vedení, je potřeba razantně a draze posilovat síť. Tedy stavět nová vedení. Stát v souladu s EU ovšem o drahém posilování sítí mlží. A než sáhne ke kapacitním platbám (jež musí schválit bruselský aparát), vyzkouší i všechny jiné varianty, jež politika a především ideologie EU umožňuje. Tedy bateriová úložiště a ekologickou výrobu vodíku.
Ekologická výroba vodíku, který by nahradil zemní plyn (i pro potřeby elektráren), však vyžaduje instalaci obrovského množství OZE. Jejich elektřina bude sloužit pouze k pohonu obrovských elektrolyzérů. Stavba a provoz OZE jsou navíc dotované, protože pracují jen část roku. V Česku maximálně čtvrtinu roku, obvykle však méně – fotovoltaika má kapacitní faktor okolo 12 procent a větrníky cca 20. Protože budou elektrolyzéry poháněné OZE, nebudou vodík dodávat permanentně. Navíc vodík vyžaduje novou rozvodnou infrastrukturu, což znamená další investice, které zvyšují ceny. Sama o sobě je přitom výroba neekonomická, neboť na získání jedné kilowatthodiny je potřeba do výroby vložit tři kilowatthodiny.
Takže nezbývá než nasadit bateriová úložiště. Jenže ta, aby mohla hrát celostátně významnou roli (zajistit elektřinu na cca 14 dnů, když v zimě nefouká vítr ani nesvítí slunce) vyjdou na biliony korun. A k tomu není jasné, z čeho by se jejich baterie nabíjely. Protože dosud se staví OZE k tomu, aby dodávaly přímo do sítě, nikoliv ještě do baterií. A jakmile se bateriové úložiště v zimě vybije, je možné jej z OZE nabít až někdy v květnu, spíš v červnu. Čili by bylo nutné stavět za miliardy OZE pro přímé dodávky do sítě a za další miliardy OZE pro nabíjení obrovských úložišť za biliony. Což se samozřejmě opět projeví v celkových cenách elektřiny.
Zajištění dostatku elektřiny prostřednictvím neřiditelných OZE, jež samy o sobě bez investičních a provozních dotací nikdo nestaví, je proto pouze cestou k zatraceně drahé elektřině. V žádném případě ne k té levné.
Další fakta
A také fatální dovozní závislosti na Číně, která prakticky ovládá výrobní a dodavatelský řetězec křemíku, bez kterého se nedají vyrábět fotovoltaické panely. Ostatně naprostá většina těchto panelů pochází právě z Číny. V prostoru EU jich vzniká jen zhruba jedno procento světové produkce. Co se týká větrných elektráren, míří Čína současně rychle k tomu, aby ovládala nějakých 70 procent světového trhu.
OZE samotné mají navíc maximálně třetinovou životnost oproti klasickým elektrárnám. Fotovoltaický panel má zatím prokázanou rozumnou životnost 20 let. Tvrzení o třicetileté životnosti zatím nejsou prokázaná. Navíc existuje řada poznatků o tom, že reálná životnost těchto panelů je z mnoha důvodů nižší než 20 let. Větrníky jsou na tom obdobně. Po 20 letech však nestačí vyměnit listy rotoru (stále prakticky nerecyklovatelné), ale je potřeba postavit celý větrník znovu.
Uhelná, plynová i jaderná elektrárna mají přitom životnost minimálně 60 let. A jsou na instalovaný výkon (tedy ten, který z nich může jít do sítě) násobně méně náročné na materiál.
Podtrženo a sečteno: elektřina z OZE je tou nejdražší elektřinou, kterou můžeme mít.
Čtěte také:
Dotacemi k dotacím. A levné elektřině
Brusel chce, abyste šetřili elektřinou. Přiznal tím, jak zničil evropskou energetiku?
Mít elektřinu kdykoliv prý není samozřejmost
