Když člen dozorčí rady ČEZ tvrdí, že za komunistů byly každých pár let uhelné prázdniny, nemluví pravdu. A pokud tvrdí, že ve 21. století není samozřejmost mít kdykoliv elektřinu a plyn, opět neříká pravdu. Ale i tak Josef Kotrba řekl dost toho, co se v Bruselu nejspíš nebude líbit.
Portál iDnes přinesl na konci června rozhovor s novým členem dozorčí rady ČEZ, Josefem Kotrbou ze Svazu energetiky ČR. Rozhovor je v mnoha směrech velmi rozumný a pravdivý a jistě stojí za přečtení. I proto, že ani pan Kotrba, který se energetikou zabývá roky, nehrál se čtenáři férovou hru.
„Jsme zvyklí, že elektřina a plyn jsou dostupné vždy a za každé situace. Pamatuju si minulý režim a Československý rozhlas, který každé ráno hlásil několik důležitých informací. Patřily mezi ně stav vody na vodních tocích, pak okluzní fronta a poslední hlášení se týkalo regulačního stupně. Když nějaký ředitel továrny tehdy přišel do práce, tak věděl, které části výroby má startovat a které ne, protože je regulační stupeň číslo čtyři. A taky jsme zažívali jednou za pár let uhelné prázdniny, kdy se zavřely školy, protože nebylo čím topit. Na to jsme zapomněli, tak se netvařme, že mít elektřinu a plyn kdykoliv k dispozici je samozřejmost. Není. V Evropě je to sice běžné ve více zemích než jinde na světě, ale je to docela příjemný luxus,“ uvedl v jedné z odpovědí člen dozorčí rady ČEZ.
Účelová mlha?
V kontextu rozhovoru, v němž se nemalý prostor věnuje budoucí změny plateb, včetně platby za rezervovaný příkon, nejsou předchozí vyjádření pravděpodobně ničím jiným než účelovým mlžením. Vzhledem k tomu, že Josef Kotrba je ročník 1965, těžko si může pamatovat jiné uhelné prázdniny než ty v roce 1979. Jiné celostátní totiž nebyly. Regulační stupně rozhlas skutečně hlásil. Ale je dlužno podotknout, že po pádu komunistického režimu toto hlášení relativně brzy zmizelo, protože nebylo potřeba. A není potřeba dosud, neboť je elektřiny dostatek. Zatím.
Ale pokud budou nepromyšlené zelené snahy EU pokračovat dál, s největší pravděpodobností se stanou opět součástí každého dne. Asi ne v rozhlasu, ale v mailu odpovědných manažerů budou číhat každé ráno. Časem dost možná každou hodinu.
Elektřina a plyn jsou samozřejmost
V této souvislosti je pozoruhodná Kotrbova zmínka o tom, že mít kdykoliv k dispozici elektřinu a plyn není samozřejmost. V Evropě, USA, Japonsku či Austrálii to je v jednadvacátém století naprostá samozřejmost. A není žádný důvod na tom cokoliv měnit. Rozvinutá společnost má prostě elektřinu a plyn kdykoliv. Je to jeden z jejích poznávacích znaků. Jistě, něco to stojí.
Ale dokud Evropskou unii neovládla zelená levice (byť si třeba říká jinak), byly náklady přijatelné. A mohly by být přijatelné i nadále, kdyby ovšem EU neobjevila „klimatickou krizi“ a nezačala diktovat obnovitelné zdroje energie (OZE), jež jsou ovšem také jen občasnými zdroji energie. To však vytrvale odmítá přiznat v plném rozsahu.
Výsledkem toho je nutnost dotovat OZE, které si na sebe bez dotací nevydělají, protože neprodukují dost elektřiny, a nutnost platit posilování elektrizační soustavy a rozvodných sítí. Což je hlavní důvod, proč se bude platit za rezervovaný příkon, o čemž zcela pravdivě nový člen dozorčí rady ČEZ v rozhovoru mluví. Jenže zároveň nic z toho nezajistí dostatek elektřiny kdykoliv.
Zjevená pravda
Je ovšem skvělé, že člen dozorčí rady ČEZ otevřeně říká, že stanovovat konec používání plynu je nesmysl. Protože po emisními povolenkami vynuceném odstavení uhlí nebude k dispozici žádný jiný zdroj, který by dokázal regulovat energetickou soustavu, než plynové elektrárny. Pro pořádek, Josef Kotrba byl ředitelem Českého plynárenského svazu. Na uvedeném faktu to však vůbec nic nemění.
Bateriová úložiště, o kterých se stále ještě v této souvislosti mluví, jsou totiž vhodné leda pro krátkodobé (sekundové a minutové) výkyvy. Nikoliv pro vyplnění několika dnů až týdnů, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Je chvályhodné, že to Josef Kotrba otevřeně konstatoval. Stejně jako to, že připomněl, že náhrada zemního plynu vodíkem je spíš chiméra než cokoliv jiného.
Dokud však bude česká vláda couvat před bruselskou hrozbou zastavení dotací kvůli pomalé výstavbě OZE (momentálně především větrníků), nic se nezmění. Volba je přitom jasná: dostatek elektřiny za přijatelnou cenu, nebo „uhlíková neutralita“ za cenu likvidace konkurenceschopnosti států v EU. A také jejich energetické bezpečnosti. Což je jen jiné pojmenování nedostatku elektřiny.
Čtěte také:
Národní stát jako energetický rukojmí. Postav za svoje, ale pravidla určíme my!
Obyčejný zelený fašismus obchází Evropou
Pochopte princip energetiky. Pochopíte, jak politici lžou
