Tak a je to tady. Vláda podle všeho nechce v příštích letech posílat evropské peníze na projekty, jejichž cílem má být mimo jiné boj s dezinformacemi a posilování občanské společnosti. A okamžitě se ozvali strašáci. „A jak se budou děti učit rozpoznávat dezinformace a ověřovat si informace?“ ptají se někteří. Člověku se chce odpovědět: Třeba doma. Třeba ve škole. Anebo třeba vlastní hlavou, budou-li o to tedy vůbec stát.
Ano, dítě má (alespoň v drtivé většině) opravdu rodiče. Má učitele. Má učebnice. Má internet. Má knihovnu. A dokonce existují předměty jako občanská výchova či občanská nauka, kde by se dítko mohlo dozvědět například to, že když někdo něco napíše na sociální sítě, neznamená to automaticky, že to seslal sám Bůh pravdy.
Je samozřejmě možné, že jsme se dostali do situace, kdy bez dotačního programu nepozná žák osmého ročníku rozdíl mezi ověřenou informací a řetězovým e-mailem od tety Boženy. V tom případě ale možná stojí za to položit si poněkud nepříjemnou otázku: Je opravdu funkčním řešením poslat další peníze neziskovým organizacím, aby přišly do škol a vysvětlily dětem, co je pravda?
Když se řekne „mediální gramotnost“, zní to vznešeně. Když se řekne „boj proti dezinformacím“, zní to ještě vznešeněji. Jenže v praxi by měl být ideálním výsledkem člověk, který nepotřebuje žádného placeného arbitra pravdy. Člověk, který si umí informaci najít, zasadit do kontextu a teprve potom něco sdílet. Jinými slovy – cílem by nemělo být vychovat občana, který ví, co si má myslet, ale občana, který umí přemýšlet. Opravdu je někdo tak moc zmanipulován, že si myslí, že bez příslušného dotačního programu nedokáže rozpoznat manipulaci?
Tupé stádo bude jásat! V Moskvě slaví!
A právě tady se dostáváme k dalšímu oblíbenému strašáku: „Tupé stádo bude jásat!“ To je moc hezká formulace. Jen není úplně jasné, koho přesně tím autorka či autor označuje. Protože pokud je někdo přesvědčen, že voliči současných vládních stran jsou tupé stádo, nabízí se otázka, zda se tu někdo náhodou nedívá do vlastního zrcadla. Tupé stádo totiž nepřemýšlí. Tupé stádo nepotřebuje argumenty. Tupému stádu stačí ukázat prstem a říct: Toto je pravda, toto je dezinformace. Toto je hodný zdroj, toto je zlý zdroj.
Další narativ je ještě lepší: „Tato vláda díky dezinformacím žije, dezinformace jsou její součástí. Proč by proti nim měla bojovat?“ Nuže, možná proto, že vlády obecně nemusí být proti dezinformacím jen tehdy, když se jim to zrovna hodí.
Ale když už jsme u těch dezinformací, nabízí se malý výlet do minulosti. Třeba k tomu, jak bývalý premiér Petr Fiala před volbami strašil, že pokud lidé zvolí Andreje Babiše, přijde telefonát do Moskvy, Putin se usměje, otevře mapu, ukáže na Prahu a zanedlouho se po českých silnicích budou opět prohánět ruské tanky. Člověk by skoro čekal, že se tak dlouho po volbách objeví na D1 alespoň jedna T-72. A ono nic. Ani jedna. Možná se někde zdržela na hranicích. Možná čeká na dálniční známku.
A pak tu máme Moskvu. „V Moskvě slaví,“ zaznívá v souvislosti s tím, že vláda nedá evropské peníze na boj s dezinformacemi. To je další velmi praktický argument. Pokud se každé české rozhodnutí, které se někomu nelíbí, přepočítává na počet přípitků v Kremlu, bude mít Moskva zřejmě neuvěřitelně nabitý kalendář. Vždyť i vrabci na střeše si štěbetají o tom, že v Moskvě slaví, když v Česku prší.
Děti nejsou hloupé
Skutečný problém je samozřejmě někde úplně jinde. Je dobře, když děti umějí pracovat s informacemi. Je dobře, když poznají manipulaci. Je dobře, když si dokážou ověřit tvrzení a rozlišit názor od faktu. Ale není dobré zaměňovat schopnost kriticky myslet za schopnost správně opakovat předem schválené závěry.
A už vůbec není dobré vytvářet dojem, že bez evropských peněz a bez příslušného dotačního programu se české děti promění v bezbranné bytosti, které při spatření titulku na internetu okamžitě podlehnou ruské propagandě. Děti totiž nejsou hloupé. A rodiče také ne. Učitelé snad rovněž ne.
Jestli chceme skutečně zvýšit odolnost společnosti, možná bychom měli začít poněkud staromódní metodou: učit děti (a nakonec nejen děti) přemýšlet, nikoliv jim pouze vysvětlovat, kdo má pravdu. Protože jinak se může stát (a zjevně se již stalo), že z boje proti dezinformacím vyrobíme další informační válku. Jen s jedním zásadním rozdílem – tentokrát by na ni byl evropský dotační titul…
Čtěte také:
Boj s dezinformacemi? Zrušení nesmyslné smlouvy nedá aktivistům spát
Nová vláda chce bojovat proti cenzuře. Držme jí palce…
Štít demokracie – měl potírat dezinformace, ale nezná ani základní fakta
