Poslala mi včera paní poslankyně Zuzana Majerová (SPD/Trikolora) ofocený obrázek SMSky, kterou obdržela od pro ni neznámého čísla. Bylo tam napsáno: „Prý má ten šmejd Okamura rakovinu slinivky. Nevíš, kdy chcípne?“ Pomiňme, že odesílatel udělal v té jedné krátké větě několik hrubek. Podstata je tu obsah, forma je na druhém místě.
Každý učitel rétoriky a komunikace vám potvrdí, že za posledních několik let strašidelně zhrubl způsob, jak spolu a o sobě mluvíme. Množství vulgarit zaplavilo veřejný prostor. Kde jsou ty časy, kdy tehdejší premiér Topolánek používal, možná bez důkladné znalosti historie, příměry k nacistické říši?
Vyhlašoval „noci dlouhých nožů“, svého poradce nazýval „Bormannem“ atd. Tehdy u vzdělanějších lidí vzbuzoval spíš smutný posměch. Ale bylo aspoň jasné, že Topol nevyžene do ulic bojůvky, aby vymlátily obchody či příbytky ideových nepřátel či prostě nějakých nepohodlných skupin osob, jak to dnes ostatně plasticky vidíme ve Francii či Itálii. Počínaje neblahými aktivitami Oganesjanova gangu s vystrčenými figurami typu Pšenáka si tím ale už nemůžeme být dnes jisti. Dnes se sahá k útočnému slovu, zítra po mačetě. A co je mimochodem úděsné, je, že tyhle pouliční ubožáky nedokáže naše policie ani zkrotit, natož vyšetřit a zveřejnit, kým jsou placeni a proč asi. Nerad bych se domníval, že právě těmto likvidátorům slušnosti a demokracie ruka zákona fandí. To by byl už opravdu konec.
⁉️Tohle je ta PRAVDA a LÁSKA? Nebo už jen LEŽ a NENÁVIST. 🤷♀️
🤔 Jen teď nevím, zda se mám zeptat opozice či Policie České republiky, kde sehnali soukromá čísla všech poslanců z poslaneckého klubu SPD. https://t.co/DYdO1NChr6
— Zuzana Majerová (@MajerovaZ) October 24, 2026
Zuzana Majerová doprovodila tu esemesku řečnickou otázkou: „Tohle je ta pravda a láska, nebo už jen lež a nenávist?“ Bojím se, že pravdě blíž je to druhé. A Majerová pokračuje: „Jen teď nevím, zda se mám zeptat opozice nebo Policie České republiky, kde sehnali soukromá čísla všech poslanců poslaneckého klubu SPD.“ Ano, to je otázka zcela namístě.
Připomenu něco z minulosti: Když jsem pracoval jako odborný konzultant v Poslanecké sněmovně (v letech oposmlouvy, tedy na přelomu milénia), měli všechna čísla mobilů tehdejších poslankyň a poslanců pracovníci, kteří s nimi v rámci svých povinností běžně komunikovali. Dodnes doma spíše ze sentimentu opatruju telefonní seznam zákonodárců z roku 1999. Mnozí tam stále jsou a neměnili číslo, protože to je nepraktické. Kdybych patřil mezi ty Pšenáky a spol., mohl bych teď ten seznam vyndat, proškrtat poslance už mimo funkci, ačkoli mnozí z nich si mobilní čísla odnesli „do civilu“ (mohl bych jich teď jmenovat pěknou řádku). Udělali to opět proto, že je to praktické. Když s nimi chcete komunikovat, víte, kde je najdete. Ovšem nikdy by mě nenapadlo s těmi čísly zacházet libovolně, natož komerčně. Už sama slušnost velela rozlišovat mezi pracovní činností a čímkoli dalším. To je zjevně minulost.
Není to poprvé. Vzpomeňte na kauzu „kapříci“, kdy někdo od policie nebo soudu z otevřeného spisu o korupci ve sportu předal (prodal?) novinářům odposlechy sledovaných aktérů, a ty se ihned ocitly v médiích. Totéž se přihodilo roku 2013 premiéru Nečasovi a jeho ženě, která byla v hledáčku policie s podezřením na korupci. Tehdy také kartami ošklivě zamíchala média, když zveřejnila přepisy telefonátů premiéra a Nagyové-Nečasové. To už nebylo ani trochu k smíchu. Někdo zneužil informace z otevřeného spisu a teď už nesporně s osobním zájmem na odměně je prodal do novin. Ty to pak ochotně otiskly, opět v profánním zájmu – prodá se víc výtisků. Čili zákon porušil ten, kdo to vynesl, i ten, kdo to zveřejnil. Policie ovšem nikdy nic v té věci nevyšetřila, pokud se o to vůbec pokusila.
Ptá-li se dnes Zuzana Majerová, na koho se obrátit se žádostí o prošetření toho provalu s telefonními kontakty na poslance, skoro mám chuť jí poradit: Na nikoho, milá Zuzano. Opozice se směje a tleská a policie dává ruce pryč, jakmile to jen trochu zavání nějakým politickým podložím.
Jenomže to je právě ta nejhorší rada. My se přece nesmíme nechat zotročovat lidmi, kteří nám lezou do soukromí, a nadto v podstatě vyhrožují smrtí některé konkrétní osobě z naší blízkosti, zde Tomio Okamurovi. Pokud vím, Policie ČR má pravomoc z vlastního popudu začít podobné věci vyšetřovat. Učiní to?
Začal jsem u zhrubnutí veřejné komunikace. To je jev všudypřítomný a obludný. Jenomže jak mu zabránit, je-li zároveň beztrestný?
