Imbecilizace češtiny, díl pátý

Ilustrace: Deník TO
Benjamin Kuras
Benjamin Kuras Spisovatel

Její upgradovaný outfit byl highlightem eventu koncipovaného na úplně novém levlu driftujícím k resuscitaci signifikantní proliferace outdoorového entertainmentu, jehož feedback je novým benchmarkem targetovaného networkingu reflektujícího on-going transformaci paradigmat podle nepredikovaného nového mindsetu, jenž je díky byznysovému brainstormingu a online influencerství comebackem a remakem starého.

Jasně že.

No dobře, takhle doslovně to nikde nikdo nenapsal, ale všechna tato slova jsou posbírána z české publicistiky, která se jimi hemží. Na vysvětlenou: publicistika není úplně totéž, co žurnalistika, i když na první pohled to tak vypadá. Žurnalistika je řemeslo, publicistika koníček, často narcistický. V té dnešní „proliferaci“ internetových médií je publicistou každý, kdo něco publikuje, i když mu za to nikdo neplatí. Tak jsou pod publicistickými články autoři identifikováni jako třeba „poslanec a publicista“ nebo „právník a publicista“ nebo „farmář a publicista“ či „hokejista a publicista“.

A teď pár příběhů z emigrace, které se mně s gramatickým počešťováním anglických slov pojí.

Ten nejstarší je z mého prvního mytí nádobí v londýnské restauraci, tehdy česko-maďarské. Jedna instrukce vrchního číšníka, českého staroemigranta, zněla: „Vyhoď tu boxu s rabišem“. Abych si nezkazil češtinu, přešel jsem mýt nádobí do italské.

Ten druhý už z českého vysílání BBC, kam jsem stále nezkaženou češtinou nastoupil o půl roku později jako rozhlasový bažant mezi staré mazáky. Jeden z nich, velký prvorepublikový novinář, jednoho dne odvysílal pozoruhodný termín „karbonové fíbry“. Na upozornění nového bažanta „pane doktore, carbon fibres jsou uhlíková vlákna“ odvětil po krátkém zamyšlení: „Ono na tom tak nezáleží, synku. Odborníci budou vědět, co to je, ostatním to bude fuk. Důležité je, aby nám rozuměl i předseda JZD v těch vašich Troubelicích. Ten nás poslouchá pro jiné věci než vlákna.“

Ale jinak na přijímání a gramatickém počešťování cizích slov není nic nového. Děláme to odjakživa. Nebýt jeho, neměli bychom čím komunikovat, co plánovat, ani být informovaní. Neměli bychom školy, literaturu, gramatiku, fyziku. Ani atletiku, fotbal a hokej. Nedokázali bychom se obléct, neboť by nebyly trenýrky ani slipy (teda měli bychom pořád ještě spodňáry a podvlíkačky, ale to není stejná klasa). Neměli bychom košili (z latinského casula), ani sako (z italského saccoznamenajícího pytel), svetr (z anglického sweater). I ty gatě pocházejí od Turků a kalhoty od Italů (caligotte). Neměli bychom energii, elán, erudici, emancipaci.

Takže netřeba nad novými vetřelci automaticky brblat. Oni se časem procedí, někteří sestoupí s (nebo vážně z?) publicistických výšin do lidového používání, bude-li jim lid rozumět a nebude za ně mít náhradu domácí nebo už dříve zdomácnělou. Influencery asi už na vlivníky nepřeložíme, někdejší stavitelé už nikdy nedosáhnou společenského levlu developerů. Sexuální harašení (harassment) je zábavnější než pohlavní obtěžování.

Ale ze snobské signifikantnosti se možná ještě vrátíme k staré dobré významnosti. Pompézní predikování nás taky brzo omrzí a začneme zase předvídat. Z outletů se možná zase stanou prodejny. U některých přežijí obě synonyma, třeba i s mírnou významovou odchylkou. No řekněte, není žurnalista kruciálnější než novinář?

Některé se už překládat nebudou a stanou se termíny odbornými pro specialisty. Jako v byznysu třeba tahleta due diligence. S tou jsem si dlouho lámal překladatelskou hlavu, když jsem britským a americkým firmám „pomáhal“ privatizovat české. Doslovně to znamená „patřičná píle“. Jenže to v češtině nic neříká. Znamená to, že vám někdo čmuchá do každého detailu vašeho podnikání a kontroluje si i u vašich klientů, co jste zač a jak na tom vlastně jste. Aby tomu česká strana rozuměla, vymyslel jsem „důkladné ověřování“. Na chvilku se to ujalo, ale jakmile si v byznysu zvykli znát význam, všichni tomu nakonec říkají due diligence, už zdomácnělé, jako take-over, buy-out a sell-out.

Ale raději střídmě. Budete-li na lidičky při tom networkování moc feedbackovat, targetovat a comebackovat, mohli by vám způsobit oddriftování do solitárna. (Poslat vás do sociálního zařízení)

A pozor: coming-outování je cool a in, to už nikoho netrabluje.

Tohledej.czTohledej.cz

Zprávy a společná diskuze na vašem webu.

Otevřít Tohledej.cz
Ukázat komentáře (10)
  1. To není imbecilizace, ale poangličtění. Kdysi tady bylo poněmčení, o tom asi nereferetujete jako o imbecilizaci.

    Teď když to víme, tak se můžeme bavit o tom jestli je to dobře nebo špatně. Za mě, např. v oborové řeči už je to vělmi těžké, protože pro soustu výrazů české snad ani nemáme, nebo jsou otravné, např. email. Jistě jste někdy, vašimi slovy, imbecilně vyslovil slovo email nebo sms, místo elektronická pošta či textová zpráva.

    Mě osobně se to taky nelíbí, ale označováním za imbecilizaci s tím nic neuděláte. Lidi prostě instinktivně hledají nejsnažší cestu mluvy. Jediná možnost je vymýšlet chytlavé české termíny. Celkem zajímavý projekt byl Čeština 2.0 než to obsadili aktivisti a každé slovo udělali o Babišovi, Okamurovi, dezolátech a Putinovi.

  2. Vcelku souhlasím. Ujmou se výrazy, které se osvědčí jako funkční, ostatní součást té imbecilizace vymizí, aby se nám objevily nové, se kterými to bude stejně. Pokud si člověk chce o něčem promluvit, něco promyslet, prostě používat myšlení nějak funkčně, musí si sám pro sebe najít způsob jak si imbecilizaci jazyka nenasadit do vlastní hlavy. A k tomu je moc dobré vědět, že tento jev existuje a takto se jmenuje. S němčinou to bylo svého času podobné, ale už se nám to vyřešilo samo, tak to nemá smysl nějak komentovat. Fakt je, že když určitý typ může, rád používá nějaká módní exotická slůvka, aby vypadal světověji a překrásněji. V této souvislosti bych chtěla zažít nadvládu Číny v český zemích, zejména tedy v Praze, kde je jev intenzivnější. Čínština je jazyk tónovací a přilepit to k češtině by byla neuvěřitelně neopakovatelná mňoukací pěst na voko. Věřím tomu, že by to proběhlo, nedovedu si představit jak, ale imbecilita nemá hranic a čistě ze zvědavosti bych si to chtěla poslechnout.

  3. Když jde o imbecilizaci (nejen) češtiny mám dva žhavé kandidáty: Výzva a adaptér! Především za použití prvního výrazu bych dotyčnému dal s chutí ránu pěstí. Rázem by se z výzvy zase stal starý dobrý problém…

    1. Mezi problémem a výzvou je dost rozdíl a záleží jen na Vás, jak se k situaci postavíte. Někdo hledá důvody a vidí neřešitelný problém, jeho boj. Někdo hledá způsoby a vidí zajímavou výzvu.

      Ale Vy máte zjevně ten problém… A ano chápu, že takovým lidem jdou ti, kdož to nevzdávají na nervy.

      1. Jako technik jsem DENNĚ celý život řešil problémy. Výzvám čelí jen hovada, která se bojí problém nazvat pravým jménem! Co jste kdy řešil vy, vy blbý tupče?

      2. Chápete rozdíl?
        a.Být prezidentem s takovou minulostí je velkou výzvou.
        b.Být prezidentem s takovou minulostí je velký problém.

  4. A tentokrát úplně vedle! Klíčový hybatel problému dnešní doby v článku zcela chybí. Přitom pan Kuras bývá dost přesný, když nejde o jeho srdcovku uprostřed pouště.

    Problém způsobila do značné míry katedra bohemistiky University Karlovy: jistý pán si udělal docentůru na zpracování správného českého humanitního názvosloví a ukázalo se, že na katedře češtinologie zjevně neumí česky ani vrátnej. Takže ve všech humanitních oborech se namísto českých pojmů pracuje s termíny vzniklými pokroucením více či méně vhodných slov z řečtiny, latiny či angličtiny. Evaluace produktorů komunikátů v extraedukační realitě je něco, čemu se může věnovat nejeden student pedagogiky, žurnalistiky či dalších oborů, které pracují se slovem.
    Ti chudáci za to ani nemůžou, minimálně pět let je někdo nutí tenhle sajrajt číst a produkovat, hodnoceni jsou za používání správných slov a když se snaží psát česky, nedostanou červenej diplom; pokud vůbec nějakej. Když jsme to poprvé slyšeli na přednášce v prváku na pedagogice, tak se posluchárna smála a přednášející vůbec nechápala čemu. Trvalo mnoho dlouhých minut, než jsme si vysvětlili, že to, co jsme chápali jako vtip je myšleno vážně a že to, co přenášející s kamennou tváří prezentuje jako učivo vnímáme jako absurní žvanění na úrovni žvahlava.

    ČVUT k tomu tenkrát přitupovala přesně opačně. V IT, které je živo angličtinou má čeština odpovídající pojmy a přestože se tyto pojmy v praxi skoro nepoužívají, bylo nutné je užívat v absolventských pracích a alespoň jednou prokázat, že když někdo promuje jako český inžených vzdělaný česky, tak umí i česky odborně mluvit.
    Ten paradox, že technici vhodná česká slova našli a zatímco češtináři nikoliv je absurdní a vypovídá v první řadě o stavu katerdy bohemistiky na FF UK.

    Co v praxi pozorujeme jsou prostě důsledky toho, že každý, kdo chce studovat měkký obor je nucen se tím nechat pokroutit.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Spisovatel

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >