Pro ujasnění: nejde zde o starosti – ty ať si řeší každý sám, případně s psychologem –, nýbrž o starosty: ty mikropapaláše placené z veřejných peněz. A štědřeji, než si většinou myslíme. Kolik z nich by mohlo být zbytečných a kteří by to byli, se zde pokusíme zjistit, spočítat nebo aspoň odhadnout.
Během voleb jsme se mohli leckde dočíst, že Česká republika má 6 258 obcí. Každá obec má starostu, krajská města mají primátory a ještě k tomu starosty jednotlivých městských částí. Těch má třeba Praha 57, Brno 29, Ostrava 23. Takže celostátně máme dejme tomu zaokrouhleně 6 500 starostů včetně primátorů.
Někteří – asi u těch nejmenších obcí – slouží na částečný úvazek při zaměstnání a těm se říká neuvolnění. Jiní to konají jako plné zaměstnání – a těm se říká uvolnění. Kolik je jedněch a kolik druhých, by se možná dalo přesně zjistit z nějakého státního statistického úřadu, zde nám nejde o přesnost, jen o obecný princip.
Ti uvolnění jsou placeni podle počtu obyvatel a fixních tabulek, od 58 000 korun v obcích do 300 obyvatel přes 116 000 korun v obcích s obyvatelstvem 20 000 až 50 000 po 166 000 korun ve městech nad 200 000 obyvatel až k pražskému primátorovi s platem 192 000. Měsíčně, hrubého.
Ti neuvolnění pobírají 30 až 60 procent tarifu uvolněných, opět podle počtu obyvatel. Někdo někde možná má spočítáno, kolik miliard ročně to stojí veřejnou kasu čili daňové poplatníky. Ale už při tom nejnižším platu 58 000 by se to blížilo 4 miliardám. Další výdaje na platy místostarostů, radních a úředníků se ani nesnažme přesně zjišťovat, ale tipněme si, že by to mohl být desetinásobek.
A teď se pokusme o srovnání s jinou evropskou zemí, jejíž občané donekonečna remcají na přebujelou byrokracii na všech správních úrovních. Třeba s tou naší statisticky nejoblíbenější prázdninovou destinací, jíž je – jak jí někteří publicisté rádi přezdívají – „země ve tvaru boty“.
Ta má těch obcí (zvaných comune) a starostů (zvaných sindaco) 7 896. Jenže těch obyvatel má 59 milionů. Takže zatímco u nás připadá (zaokrouhleně) jeden starosta na 1 700 obyvatel, v Itálii je to na 7 500 obyvatel. Na počet obyvatel nám tedy vychází přibližně 4,5krát víc starostů než Italům. Je to tím, že Itálie se nepiplá s administrací nějakých vesniček s 300 obyvateli a sešoupne jich několik dohromady pod jednu radnici.
Zde máte vysvětlení, jak to, že když jste si jeli nakoupit Vino Nobile do toskánského Montepulciana (neplést s podřadnějším vínem Montepulciano d’Abruzzo, které není z Montepulciana, jen mu ukradlo jméno), projeli jste vinařskými vesničkami pojmenovanými velkým písmem Montepulciano, ale s malým dodatkem „fraz. Sant’Albino“ a „fraz. Gracciano“.
Tato frazione čili frakce znamená, že tato vesnička má svůj správní úřad v Montepulcianu, jehož populace se tím se čtyřmi podobnými okolními vesničkami zvedá z místních 13 000 na 15 000. Odpadnou tak 4 starostové, kteří by dostávali každý 2 200 eur (cca 55 000 korun), a zůstane jen ten jeden za 4 400 eur. A mimochodem, za povšimnutí stojí pro náš účel hlavně to, že italský starosta nejmenší obce do 3 000 obyvatel je o fous chudší než ten český v obci do 300 obyvatel a o hodně chudší než ten český v obci se 3 000 obyvateli, který bere přes 80 000 korun. V rozhazování veřejných peněz jsme ten Západ už předehnali.
To nám zase pomůže vysvětlit, jak to, že po návratu z dovolené dostáváme poštou tolik pokut z kdejaké italské díry za parkování a vjezd do placené zóny, do níž nás zavedly staré nevyměněné značky, nebo překročení rychlostního limitu 50 km/h o 2 km/h v době, kdy kolem nás italská auta svištěla devadesátkou. Nějak si na sebe ti chudáci přivydělat musí a od svých vlastních lidí si to vybírat netroufají. Co kdyby je příště nezvolili?
A teď si představme, že bychom dovedli vyžít s podobnou municipální byrokracií jako Itálie. Tedy 4,5krát menší, než máme. Že to sdružování obcí jde i tady, dokazuje třeba společná obecní správa Sedlec-Prčice-Český Merán, schválně si je nagooglujte, jak to dělají. Že by to šlo zmnožit, nám Itálie slouží příkladem. Tak by práci tří vesnických starostů za 3 × 58 000 zvládal jeden za třeba 80 000. A jeden úřední aparát místo tří.
Takže: Kdyby Česko mělo stejný počet starostů na obyvatele jako Itálie, odpadlo by přibližně 4 800 čili 77 procent starostů. Když k nim připočteme totéž procento odpadlých úředníků, mohli bychom se ocitnout na úsporách miliardových až desetimiliardových. Ti všichni by – chtíce nechtíce – přešli do soukromého sektoru obsazovat ty desetitisíce volných míst, na něž bychom nemuseli dovážet Mongoly a Filipínce. Jejich výplaty by nás nic nestály a jejich daně by byly další čistý příjem do veřejného rozpočtu.
Ale ani tady to nekončí. Uvolnilo by to 77 procent úředních budov, za jaké soukromý sektor rád zaplatí další – a tady už opravdu nepředstavitelné – miliardy, jak se ukázalo, když se jen zaprášilo po těch poštovních.
Jasné jako facka. Nepochopitelné na tom je jen to, že místo štědře z veřejné kasy placených vládních ekonomů to napadne jen jakéhosi zapadlého pisálka v zapadlém plátku za skromný honorářík z rozpočtu soukromého. Jinde by za to byl navržen na Nobelovku či něco podobného.
