Prezident Petr Pavel a německý císař Vilém II. jsou si v jedné věci podobní. Je to snaha vyjadřovat se ke všemu a ke všem, jen ne ke svým vlastním omylům a chybám.
Císař Vilém II. Pruský byl celé Evropě pro smích. Zasahoval do řemesla diplomatům, vojákům i vědcům. Mluvil do všeho. Veřejně komentoval i archeologické vykopávky, stavbu lodí a střihy uniforem. Po prohrané I. světové válce se mu přezdívalo vejtaha z Doornu – holandského města, kam tento válečný štváč utekl před spravedlností.
V průběhu posledních dnů prezident Petr Pavel kritizoval Koncepci výstavby Armády ČR do roku 2040. Apeloval na transparentnost výběru nového předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Veřejnou debatu o České televizi a Českém rozhlase označil za mylně nastavenou.
Ruští sportovci by podle Pavla neměli startovat pod ruskou vlajkou. Varoval rovněž, že bezpečnost Evropy budou dohodovat neevropské mocnosti. Současně objevil potřebu jednat s Ruskem. Vzápětí pak zkritizoval letošní podobu udílení cen za přínos kultuře.
Vilém II. prý nebyl panovník, kterému chyběla inteligence. Nedostávalo se mu ale disciplíny vlastního úsudku. Čím více mluvil, tím více oslaboval svou vážnost, až se z něj v očích veřejnosti stala jen směšná figura. Autorita úřadu totiž nevyrůstá z množství pronášených soudů. Zejména když počet komentářů začne převyšovat ochotu podrobit kritice vlastní jednání.
Prezident Pavel odmítl zveřejnit podklady, z nichž by se dalo ověřit, kolik zaplatil za své dovolenkové cesty z Maroka a zpět soukromým tryskáčem. Pavel tak na jedné straně vstupuje do veřejných záležitostí jako rozhodčí, na straně druhé vůbec nepochybuje o sobě samém.
Nekritická povaha a nedostatek sebereflexe Viléma II. zavedly Německo do válečné katastrofy. Samozřejmě německé dějiny a českou současnost nelze srovnávat. Co však stále platí bez ohledu na místo a čas, je fakt, že představitel státu, který jedná, jako kdyby chyby dělali jen ti druzí, nakonec skončí podobně jako vejtaha z Doornu.
