Člověk nemusí mít tři vysoké školy, aby poznal hlupáka. Někdy stačí pět minut rozhovoru. A někdy ani těch pět minut nepotřebuje, protože dotyčný vám svůj intelekt předvede už v první větě. Zvláště když je mladý, sebevědomý, má správné názory a je přesvědčen, že dějiny lidstva začaly přibližně v okamžiku, kdy si založil účet na sociální síti.
Nedávno jsem v Brně narazil na jednoho takového mladíka. Právě se chystal na demonstraci proti záměru vlády Andreje Babiše zrušit televizní a rozhlasové poplatky a převést financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet.
Měl transparent, telefon, patřičně rozhořčený výraz, a především jasno v tom, kdo je na správné straně dějin. Všechno bylo v pořádku, dokud nepotkal staršího pána, který se ho zeptal, proč vlastně na demonstraci jde.
„Protože je potřeba bránit nezávislost veřejnoprávních médií!“ odpověděl mladík tónem, jako by právě objevil elektřinu.
Senior přikývl a poznamenal, že nezávislost médií je důležitá, ale sám na demonstraci nepůjde. Domnívá se totiž, že Česká televize a Český rozhlas mohou být financovány také ze státního rozpočtu, pokud budou mít dostatečné zákonné záruky nezávislosti a kontrolní mechanismy.
To ovšem neměl dělat.
„Tak to jste úplně mimo! Vy vůbec nechápete, o co tady jde. Copak vám nevadí, že politici chtějí ovládnout televizi?“
Senior se pokusil vysvětlit, že samotný způsob financování ještě automaticky neurčuje míru nezávislosti. Vždyť například soudy jsou také financovány z veřejných rozpočtů, a přesto jejich nezávislost považujeme za jeden ze základních principů právního státu. Mladík se zatvářil, jako by právě slyšel argumentaci z nepřátelského vysílání.
„Vy jste asi nikdy nesledoval, co se děje na Slovensku a v Maďarsku!“
„Sledoval,“ odpověděl důchodce, pardon, senior. „Ale právě proto bychom měli diskutovat o konkrétních pojistkách, nikoli se navzájem urážet.“
A tehdy přišla rozhodující věta.
„Víte co? Vy jste prostě hlupák. Kdyby vám na demokracii záleželo, jdete s námi dneska demonstrovat!“
Poláci, intelektuálové, lepšolidé a pelikáni
Tak jsme se dostali k podstatě českého „pelikanátu“.
Pelikanát je polský termín pro vzdělanou vrstvu společnosti, která spolkne všechno, co jí někdo předhodí. Jako pelikán. Rozdíl je pouze v tom, že skutečný pelikán svou potravu nepovažuje za ideologický manifest. Český a moravský intelektuální pelikán naproti tomu nejprve zkontroluje, zda mu názor doporučuje správný komentátor, správné médium a správná společenská bublina.
Potom ho spolkne i s navijákem a začne poučovat okolí o kritickém myšlení.
V roce 2026 k tomu máme výbornou příležitost. Vláda v červnu schválila návrh na zrušení koncesionářských poplatků. Počítá s financováním České televize částkou 5,740 miliardy korun a Českého rozhlasu částkou 2,065 miliardy korun ze státního rozpočtu.
Dne 24. října návrh prošel prvním čtením ve Sněmovně. Zopakujme si: šlo o pouhé první čtení, i když někteří aktivisté a opoziční politici se tváří, jako by byla věc ukončena a málem publikována ve Sbírce zákonů. Zaměstnanci obou médií následně mj. vyhlásili na 3. listopadu celodenní stávku. Studenti a divadelníci (pardon, studentstvo a divadelnictvo) ve velkých městech organizovali protesty. Finále nás čeká prý na pražské Letné.
To všechno jsou legitimní součásti demokratického zápasu. Stejně jako je legitimní nesouhlasit s transformací financování, je stejně legitimní ji podporovat. A stejně tak je legitimní zůstat doma v teple, jít na pivo či sójové latté. Anebo si místo demonstrace přečíst dobrou knihu od Benjamina Kurase či Ondřeje Neffa.
Letná – monopol na správné názory
Demokracie totiž není povinná účast na manifestaci. A už vůbec není členskou kartou do klubu lidí, kteří si myslí, že mají monopol na správné názory.
Mladíkovi bych doporučil jedno jednoduché cvičení. Ať si zkusí představit, že on sám bude za třicet nebo padesát let unavený sedět na lavičce a nějaký dvacetiletý student mu bude vysvětlovat, že je hlupák, protože nepodporuje právě tu demonstraci, kterou zrovna podporuje většina jeho vrstevníků a vrstevnic.
Možná mu to jednou dojde. Možná také ne.
Vysokoškolský diplom totiž potvrzuje dosažené vzdělání, nikoli doživotní imunitu vůči hlouposti. A schopnost citovat tři politology ještě neznamená, že člověk dokáže vyslechnout jednoho obyčejného seniora.
Největším paradoxem celého příběhu je, že mladík šel demonstrovat za demokracii, ale cestou stačil jednomu člověku upřít právo na vlastní názor.
A to je možná mnohem větší problém než samotný spor o televizní poplatky. Pelikáni totiž létají v hejnech. Jenže demokracie není hejno, ve kterém musí všichni mávat křídly stejným směrem.
