Evropská komise navrhla zvýšit rozpočet EU na období 2028–2034, zvaný Multiannual Financial Framework (MFF), na 2 biliony eur. Oproti nynějšímu rozpočtu je to o cca polovinu více. Parlament nad ním chvíli kroutil hlavou a pak ho zvýšil na 2,2 bilionu. V době, kdy si členské státy lámou hlavu, jak a na čem ušetřit, aby se nepropadaly do nikdy nesplatitelných deficitů. Zvlášť když všichni ještě mají zvedat výdaje na obranu, stavět elektrovětrníky, modernizovat infrastrukturu, luxusně pečovat o imigranty.
Jednou z logických úspor, na kterou tlačí třeba naši Motoristé a málokdo jiný, by byla privatizace politicky činných neziskovek. Tedy ne zrušení ani zákaz, jen převedení do soukromého sektoru, čili zastavení státního financování. Ale protože jde o organizace, které jsou pilířem bruselské politiky odsávání stále větších financí ze státních ekonomik a občanských daní, Evropská komise se naopak pokouší je obohatit přímým financováním z rozpočtu eurounijního. A to je právě jedna z jeho důležitých položek, dnes módně zvaná „politická ekosféra EU“. Do té patří ony neziskovky, „mediální outlety“, „hodnotové kampaně“ a „spojenci v občanské společnosti“.
Pro ty všechny Komise vymyslela jednotící „architekturu“ zvanou AgoraEU, pod niž by spadaly kultura, média, občanská společnost, „demokratická participace“ a prosazování „evropských hodnot“. Dostávala by 8,6 miliardy a měla by dva pilíře: CERV+ (citizens, equality, rights and values) a MEDIA+, tedy podpora médií spřátelených a omezování nespřátelených.
Není to samozřejmě jen tak nějaký rozmar vladařů shůry. Vymáhá si to „organický tlak veřejnosti“ prostřednictvím „požadavků občanské společnosti“, zastupované oněmi neziskovkami, jimž se mají zvedat příjmy. Nefalšovaná lidová demokracie zdola nahoru a zpět. Hlavním tahem všech těchto neziskovek je vidina „demokratické odolnosti“ vůči škodlivým idejím. Úkol definovat, co je a co není „evropské“, si na svých bedrech jako břímě ponechává výlučně Evropská komise, instituce nejevropštější. (Tak třeba ryzími evropskými hodnotami je všechno to, co do Evropy přináší neevropská imigrace.)
K svižnému financování těch správných idejí Komise vymyslela Rapid Response Facility čili jakési zařízení na rychlé odpovídání, aby ty správné neziskovky a média mohly dostávat peníze hned a všichni ostatní nikdy.
Agora aneb Výsměch
Samotný název oné „architektury“ je sarkastickým výsměchem demokracii. Agora v antickém Řecku byla veřejným prostranstvím, kde občané mohli svobodně přednést své názory.
A teď, kde si Komise myslí, že na to sežene peníze, jestli jí je členské státy nedají? Inu, založí si „vlastní zdroje“. Jako že vyčaruje peníze z klobouku? Správně. A co je tím kloboukem? Inu, každý Evropan, který něco vyrábí, prodává a kupuje. Nové daně spotřební, kapitálové, investiční a kdovíjaké, přímo do Bruselu. Jak přesně budou fungovat, ať vyčtou ekonomové z dokumentu Komise „Wealth Taxation, Including Net Wealth, Capital and Exit Taxes“ (Danění bohatství, včetně čistého bohatství, kapitálu a daní z exitu).
Přesnou metodiku danění ještě neznáme, ale můžeme se vsadit, že nás nemine. Jsme totiž pořád ještě nemravně bohatí. Příliš mnozí máme víc, než potřebujeme k životu ze dne na den. Pořád ještě spoříme, investujeme, kupujeme zbytečnosti, vyhazujeme nesnědené potraviny. Komise v tomto dokumentu fandí daním z kapitálových zisků, ráda by zvýšila daně z movitostí, děděného majetku a darů, pochytala všechny nezdaňované odpočítatelnosti a odpisy, zdanila finanční převody do zahraničí.
Zdůvodňuje to jednak „rostoucím znepokojením nad distribucí bohatství“ a jednak „novými fiskálními potřebami následkem mnoha krizí“. Úpravy distribuce bohatství obhajuje tím, že „soukromé bohatství v EU podstatně vzrostlo a koncentrovalo se v domácnostech na vrcholu distribuce bohatství“.
Když nad tím trochu zpozorníme, mohlo by nás napadnout, že by to mohlo znamenat toto: Následkem různých krizí, z nichž mnohé způsobila ona, EU potřebuje víc peněz a ty by se daly vyluxovat ze soukromého bohatství Evropanů nastřádaného ekonomickým úspěchem. Není to náhodou to, čemu komunisté říkali milionářská daň? Útok na samotnou podstatu podnikání a spoření? Trestání úspěchu? Počátek konce kapitalismu? Z dokumentu tu a tam vyskakují fráze jako „zmírnění ekonomické nerovnosti“ nebo „koncentrace bohatství“ následované doporučeními, jak daňově „zajistit férovost“.
Vada daňových systémů
A teď pozor: Dokument lamentuje nad tím, že různé členské státy mají různé daňové systémy. To je vada, která by se měla napravit jednotným daňovým systémem. Rovnou Evropské komisi. Ta by to „férově“ přerozdělovala. Tedy to, co by jí nezůstalo za nehty pro jejích 30 tisíc úředníků a stovky neziskovek a hlídačů informací.
A teď ještě větší pozor. „Na soukromých bankovních účtech sedí 10 bilionů eur,“ sdělila císařovna Ursula v přednášce francouzské podnikatelské organizaci MEDEM. Ty je potřeba přesměrovat do firem na oživení ekonomiky, vysvětlila. I na to už Komise vymýšlí fungující systém. Do jaké míry to bude svobodná, dobrovolná a výhodná investice, a do jaké povinný, nevyhnutelný a nevýhodný zásah do v demokracii posvátného soukromého vlastnictví, by měli nedůvěřiví ekonomové zatraceně dobře pohlídat. Zvlášť když jeho funkcí má být i „integrace a supervize našich trhů“. K tomu si představme, jak se to zpečetí digitálním eurem, které umožní totální kontrolu našich soukromých financí.
„Fiskální válka proti všemu, co tvoří pracovní příležitosti, hodnotu a bohatství,“ shrnul to jeden ekonomický komentář. Upevňuje to už rozběhnutou a setrvačností těžko zastavitelnou politiku regulací, která Evropu posouvá do ekonomické bezvýznamnosti a zaostalosti. Jako každý projekt „ekonomické rovnosti“, udržovaný při životě olupováním úspěšných, ovládáním informací a posilováním byrokratického aparátu, až do ekonomického a společenského zhroucení.
Tam už Evropskou unii vidí – ve stavu „všeobecného úpadku a ztráty normálnosti“ – 68 procent respondentů sondáže v 15 členských zemích nazvané poeticky „Nostalgie budoucnosti: nedozpívaná píseň Evropy“, kterou v září uspořádala Evropská kulturní nadace (ECF).
Už ani ta nostalgie není, co bývala.
