
Dnes je jasné, že státy střední Evropy, ač spojeny geograficky a historicky, čelí výzvám, které je rozdělují. Pokud má V4 znovu získat relevanci, je třeba ji přizpůsobit současnosti a otevřít novým formám spolupráce. Z konzervativní perspektivy, která klade důraz na národní suverenitu, tradice a stabilitu, se změny nikdy nemají dít bezhlavě. Cílem není zničit to, co bylo v minulosti užitečné – toto uskupení sehrálo důležitou roli v integraci Česka, Slovenska, Polska a Maďarska do Evropské unie a NATO.
Dnes však, jako plnohodnotní členové těchto struktur, již tyto země V4 nepotřebují k dosažení původních cílů. Odborníci na geopolitiku i zástupci jednotlivých států už léta přiznávají, že původní pragmatická aliance se stala až příliš rigidní. Rozdíly v politických prioritách a zájmech členů ji oslabují natolik, že působí spíše jako symbol minulosti než efektivní platforma budoucnosti. Je tedy načase, aby se i konzervativní a pronárodní síly střední Evropy zamyslely, jak přizpůsobit V4 nové realitě.
Neshody, které paralyzují
Kdysi sdílený cíl – směřování do západních struktur – dnes ustoupil do pozadí a nahradily jej rozdílné postoje. Slovensko a Maďarsko se dnes často vymezují vůči Bruselu ve snaze zachovat si větší míru národní suverenity a zahraničněpolitickou autonomii. Naopak Česko a Polsko se skrze prozápadně-liberální vlády kloní k hlubší integraci a udržení silných vazeb na EU.
Rozdíly jsou patrné nejen v otázkách postojů k Bruselu, ale i v oblasti migrace, ekonomické politiky a přístupu k ekologii. Například přístup k otázce války na Ukrajině rozdělil V4 na dva tábory. Podobně je to i u environmentální politiky a přístupu k evropským sankcím vůči Rusku.
Moderní inspirace: Severská rada či Benelux
Evropa už má příklady úspěšných flexibilních aliancí, které mohou být inspirací. Například Severská rada umožňuje Dánsku, Finsku, Islandu, Norsku a Švédsku účinně koordinovat politiku v otázkách obrany, ekonomiky i kultury, aniž by se zavazovaly přísnými pravidly. Podobně Benelux, sdružující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko, nabízí flexibilní platformu pro společné zájmy těchto zemí.
Úspěch zmíněných platforem ukazuje, že efektivní spolupráce je možná i bez rigidní struktury. Neformální spolupráce umožňuje zemím rychle reagovat na nové výzvy a přizpůsobovat se měnícím podmínkám. Tyto příklady potvrzují, že pro zachování vlivu a prosazování národních zájmů nemusí být nutné lpět na zastaralých modelech.
Nová forma spolupráce: Konzervativní koalice politických stran
Existuje však i druhá možná alternativa. Zatímco V4 funguje na úrovni vládních struktur, kde se rozdíly v zájmech často střetávají a blokují jednotný postoj, alternativou by mohla být mezistranická organizace, sdružující konzervativní a národně smýšlející strany jednotlivých členských zemí.
Taková platforma by se mohla zaměřit na obranu základních hodnot, jako jsou národní suverenita, ochrana tradičních kulturních hodnot a podpora křesťanských principů. Spolupráce na úrovni politických stran, nezávislá na vládním vlivu, by mohla vytvořit pevný konzervativní blok, jehož cílem by bylo posilovat národní zájmy ve střední a jihovýchodní Evropě.
Výhodou tohoto přístupu je rovněž eliminace vlivu probruselsky orientovaných politiků, jejichž možná vládní pozice často podrývá národní a konzervativní politiku. Probruselští politici dnes vnímají V4 v lepším případě za přežitek, v horším za nástroj separatismu. Díky mezistranickému systému fungování by platforma nebyla vystavena vnitřním sabotážím a rozporům, které dnes V4 brzdí.
Spolupráce zaměřená na jednotný konzervativní postoj může přinést efektivnější, cílevědomou politiku, zaměřenou na udržení národních zájmů bez nadměrného vlivu Bruselu a nadnárodních institucí. V konečném důsledku by se členy této platformy mohly stát i takové evropské země, které členy EU nejsou, jako například některé státy západního Balkánu.
Čtěte také:
Střední Evropa na rozcestí. Praha hostila mezinárodní konferenci o budoucnosti našeho regionu
Slovak jim zas načural do mravenišťa
Fico vyslechl v Praze plány ekonomické spolupráce, jednalo se i o Ukrajině a V4
neni možné kolektivně vítat, a pak jen jednotlivě trestat…
Zde se podle mého názoru autor velmi mýlí. V4 měla vždy neshody, ale vždy se jednáním obrušovaly hrany, neboť byla vůle spolupracovat. Bohužel jednání zejména současné ČR nese rysy cíleného rozbití V4, takový malý sanitární kordon nebojím se říct agrese řízený z EU, přičemž Polsko si jako vždy dělá vlastní politiku. Pokud nikoho nezarazí ta náhlá nenávist 10 x nafouknutá provládními médii od nenávistných článků s nenávistnými vítacími hloučky při návštěvách slovenských politiků po domácí hlupáky z kulturní fronty hostující na Slovensku, včetně povinného kopání do Maďarů, nechce vidět eurounijní realitu, kde nejde ani o hodnoty ani o demokracii ale o zachování jakés-takés životní úrovně západu. Případná odstředivá síla východních států je totiž pro ně hrozbou ztráty zdrojů prosperity, která jim jediná zbyla při evidentně upadajících ekonomikách po chybných rozhodnutí EU. Pokud se ustojí probíhající nebo chystající majdanizace na Slovensku nebo v ČR, V4 se normálně obnoví nebo dokonce rozšíří. Pokud ne, tak v nesvobodné a nedemokratické zemi je jedno, kdo s kým bude spolupracovat.