Hra na debatu aneb marketing nenávisti

Ta kampaň je totiž jeden velký podvod. Vytváří dojem, že ministr vnitra si chce povídat s obyčejnými občany. Nechce – ale obratně je využívá či spíše zneužívá.

Co jsme viděli v Karviné? Hospoda, sál plný lidí, strejcové sedí u piva a nadávají Rakušanovi. Málokdo z nich vznese skutečný dotaz. Když se někdo najde, kdo umí formulovat otázku, ostatní ho skoro nenechají domluvit, skanduje se „Fašista! Demisi!“. Prostě „banda dezolátů“ přesně tak, jak je vykreslují mainstreamová média. Vítek u toho klidně popíjí pivo a evidentně je s průběhem „debaty bez cenzury“ spokojen. V sále vidíte pár „tajných“, to, co nevidíte, ukazují lidé na Facebooku – ve vedlejších ulicích policejní antony, sem tam proběhne těžkooděnec. Ne nadarmo si člověk vzpomene na scénku ze seriálu Panoptikum Města pražského – díl „Atentát na ministerského předsedu“, kdy tajemník neoblíbeného premiéra se skandály na krku plánuje falešný atentát, který má z předsedy vlády zase udělat „miláčka národa“, přičemž „…a já pak ten propíchnutý svrchník vystavím v panteonu Národního muzea, aby to všichni viděli“. Chce to prostě jen větší skandál, který by odvedl pozornost – lidi se nám po Kozákově útoku nějak moc ptají…

Marketing nade vše

Vít Rakušan má na sobě skandálů a „černých teček“ nepočítaně – kauza Dozimetr, šifrovaný telefon, pytel na mrtvoly na Ministerstvu vnitra ČR, stálé „připomínání“ občanům, že to či ono může být vyhodnoceno jako trestný čin, že policie bdí a–a když dojde na zásah jako na Filozofické fakultě UK, tak policie trapně zaspí, což je pak retušováno sérií sebe pochvalných tiskových konferencí, kdy každá další tiskovka přináší víc otázek než odpovědí, natož aby vzbudila důvěru občanů.

A tak Rakušanovi marketéři se rozhodli, že „když už tady ta nenávist je – pojďme ji využít“. Vybrali Rakušanovi místa, kde je největší nespokojenost. Karviná, Sokolov, Most…

To jsou místa, kde STAN opravdu mnoho svých příznivců mít nemůže (tam mají obyvatelé skutečně jiné starosti než tzv. manželství pro všechny, korespondenční volby a přijetí eura), ale také jsou to místa, kde těžko lze očekávat debatu na vysokoškolské úrovni. Žijí tam prostí lidé se svými prostými problémy. Lidé, kteří neumí formulovat otázky, kteří jsou podle komentátora Novinek.cz Alexandra Mitrofanova „mentálně plaší a duševně zakrslí“. Takové dehonestace politicky jinak smýšlejících už prý dnes nevadí. Inu, když myslíte, že myslíte…

Korektnost jen pro někoho?

A tu – hle, přichází ministr Vít Rakušan, který údajně s těmito lidmi, které Mitrofanov nazývá „koblihami“, chce prý debatovat. Řekněme to narovinu: nechce! Jen chce ukázat, že tito lidé nejsou na úrovni jeho voličů a je potřeba jejich hlas potlačit. Ale to zdaleka není vše!

Ne nadarmo měl s sebou Rakušanův tým kameru a celou „debatu“ živě streamoval. A bylo to až tak „bez cenzury“, že Facebook toho dne vypadal takto:

Vít Rakušan si logicky „debatu“ následně pochvaloval, i když de facto o žádnou debatu, natož „bez cenzury“ nešlo.

Cílem tohoto divadla totiž evidentně nebylo přesvědčit těch pár nespokojenců, kteří přišli požadovat Rakušanovu demisi, ale… Co vlastně?

Víme, že popularita Pětikoalice setrvale klesá. Už jim nevěří ani jejich vlastní voliči. Z jejich slibů, které měly Čechům snížit daně, umožnit vlastní bydlení nebo zrušit emisní povolenky nezbylo nic. Naopak (nejen) premiér velmi vytrvale lže o tom, že vlastně jejich sliby byly jen „mediální zkratka“ a celá předvolební kampaň plná ujištění o nezhoršení ekonomické situace obyvatel byla jen taková „metafora“.

Show pro „odpadlíky“

Marketéři Víta Rakušana to vzali za správný konec – rozhodli se neoslovit ty, kteří by Pětikoalici stejně nevolili, ale touto show postavenou na nenávisti, oslovit ty, kteří „odpadli od pětikoaliční víry“. Vystihují to slova mého souseda: „A co kromě těch svetrů řekla tak blbýho Pekarová? Ty chceš zpátky Schillerovou?!“ Voličova paměť je krátká a to zejména za plentou.

Premiér Fiala zjistil, že mantra „Musíme se mít hůře, abychom se měli (v nedohlednu) lépe“ na jeho voliče funguje. Funguje i strašení Ruskem, které nám vezme… Nevím co, ale určitě nám to vezme, a proto musíme místo důchodů platit americké stíhačky. Pocit ohrožení – to zabírá na daňové poplatníky vždycky.

Rakušan touto svojí kampaní oslovil ty, kteří už od roku 2015 (od tzv. „migrační krize“) každého nálepkují jako fašistu, rasistu, xenofoba, nacistu (což je tedy v kontextu s Ukrajinou a jejím extrémním nacionalismem nyní více či spíše méně než „vtipné“), ruského švába, putinofila, proruSSkou filcku, kremlobota… – a já nevím, čím vším jsem za těch skoro osm let ještě byl.

A zabralo to – večer to bylo ve všech televizních zprávách, přebrala to všechna média. Ten narativ je až neuvěřitelně hloupoučký: „Tady pan ministr přijel debatovat a vidíte – dezoláti, kteří ho nazývají fašistou a ani ho nenechají mluvit. Chcete, aby tito rozhodovali o naší zemi?!“ – na konci už chybí jen „pan Vajíčko“ z reklam 80. let. Levné, naivní, ale mimořádně účinné. Až to připomíná film Adéla ještě nevečeřela, kdy detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský) visí na laně balonu a baron von Kratzmar (Miloš Kopecký) vytáhne nůž, a to lano začne řezat. Nick Carter se pohorší: „Jak primitivní!“ a von Kratzmar odpovídá: „Ale jak účinné!” Viz:

Rakušanova metoda postavená na využívání obyčejných lidí k tomu, aby ukázal, jak je lepší (tzn. jak jsou lepší i jeho voliči a je tudíž volitelný pro ty, kteří se s tzv. „dezoláty“ neidentifikují) a jak je vlastně všemi těmi „dezoláty“ ohrožena demokracie a jak je tudíž ohroženo i naše prozápadní (rozuměj: prounijní) směřování, je geniálně jednoduchá a evidentně účinná. Vyvolat pocit ohrožení – to je ten hlavní princip. Pak se odhodlají i nerozhodní a nerozhodnutí. Strach, pocit, že musím udělat i to, co bych jindy neudělal (!) – na tom je postavena celá Rakušanova kampaň, v níž využívá či spíše zneužívá obyčejné lidi. A adresáty jeho kampaně nejsou ti, co mu přišli říct svůj názor, ale ti, kteří jsou nerozhodní a se svým hlasem Pětikoalici po všech těch skandálech a díře v peněžence váhají. Abych parafrázoval výše uvedená slova mého souseda „A co kromě toho, že musíme platit Ukrajinu, řekl Fiala? Ty chceš radši Putina?!“.

Fórum 24 a lůza

Dnes už o tom psal Völkischer Beobachter našich dní – Fórum 24:

„Šel do střetu, uspořádal debatu na výbušném místě a stalo se to, co se dalo očekávat. Dezoláti – a ano, tohle jsou dezoláti – se shromáždili jako můry kolem rozsvícené lampy a viděli jsme přehlídku toho nejhoršího, co v některých lidech dřímá.“ – píše Hovorková. A má pravdu, Vít Rakušan, který tak často a rád varuje před nenávistí, vsadil právě na tuto kartu. Nalákal obyčejné lidi, kteří jsou pro něj a jemu podobné „dezoláti“, aby udělali divadlo pro Hovorkovou, jí podobné a odpadávající voliče Pětikoalice.

Musím uznat, že Vít Rakušan opravdu najal nejlepší marketéry, kteří umí převálcovat logické myšlení návalem pocitů. Využívají podobné techniky jako prodejci sad hrnců a zaručeně léčivých dek z „nejlepší ovčí vlny na světě – šťastné ovce chované na šťastných farmách“. Těm se dnes obecně říká „šmejdi“.

Jen si tak přemýšlím, jak moc budou vlastně legitimní volby, v nichž budou hlasy lidí, kteří tady ani nežijí a volby, v nichž už teď strana, která by se sama jinak do parlamentu vůbec nedostala, sází na takové karty.

Myslím, že soudce Rychetský je takový náš německý prezident Paul von Hindenburg. Ten taky na konci života jmenoval Hitlera za kancléře, protože věřil, že tím Německu zajistí mír.