Politický projekt Evropské unie je nereálný, protože identitu nahradil ideologií. Prosadit jakýkoliv projekt na ideologickém základě vede k omezení svobody a demokracie. To je zjevné z naší nedávné historie.
Umíněné evropské elity
Evropská unie vznikla jako ambiciózní pokus překonat tragické dějiny kontinentu a vytvořit prostor míru, prosperity a spolupráce. Postupem času se však z ekonomického společenství stala politická konstrukce, která usiluje o stále hlubší integraci. Ačkoliv je jasné, že projekt evropské federace není uskutečnitelný, evropské elity na něm přesto trvají, a to i za cenu omezení svobody a demokracie.
Z návrhu rozpočtu, který Evropská komise navrhla na období 2028 až 2034 plyne, že chce formovat hodnotové postoje občanů unijních států. Vedle toho administrativa EU omezuje svobodu například formou Nařízení o digitálních službách (DSA) nebo chystaného nařízení „chat control“.
Green Deal místo evropské identity
Evropa je kontinent mimořádné jazykově a kulturně rozmanitý. Neexistuje zde jeden společný jazyk, který by mohl vytvořit jednotný politický prostor, a neexistuje ani sdílená kulturní identita, která by mohla být základem politické loajality. Podle filozofa Ludwiga Wittgensteina hranice jazyka jsou hranicemi jednoho světa – a Evropa má mnoho jazyků, tedy mnoho světů. Politická jednota bez společného jazyka je proto velmi obtížná. Jazyk není jen nástroj komunikace, ale základní nosič identity, paměti a loajality.
Evropská unie se pokouší tuto absenci překlenout ideologií, kterou označuje jako „evropské hodnoty“. Tato ideologie je směsí univerzalistických principů, jako je důraz na lidská práva, rovnost, individualismus, inkluzi, ekologickou transformaci, multikulturalismus a víru v nadnárodní řešení problémů. Green Deal je nejčistší příklad ideologie jako identity. Je to ideologie, která předpokládá, že politická legitimita může stát na sdíleném morálním rámci, nikoliv na jazyku, kultuře či historii. Jenže hodnoty nejsou identita. Jsou proměnlivé, sporné a politicky nabité. Nejsou zakořeněné v každodenním životě lidí tak jako jazyk, kultura nebo tradice. Proto se evropskou identitu nedaří vytvořit a Evropská unie nemá pevný emocionální základ.
Paralela s Rakousko-Uherskem
Historická paralela s Rakousko‑Uherskem je v tomto ohledu poučná. Habsburská monarchie dokázala držet pohromadě mnohonárodnostní prostor díky tradici a dynastické legitimitě. Nepokoušela se vytvořit jednotnou identitu, nesnažila se přetvořit své národy podle jedné ideologické šablony. Když však narazila na limity své struktury, musela sahat k represím. Evropská unie nemá ani dynastii, ani tradici. Má jen ideologii. A to je ještě křehčí základ než ten, na kterém stála habsburská monarchie.
Přesto evropské elity na projektu politické unie trvají. Důvodů je několik. Prvním je mocenská logika. Evropská integrace vytvořila rozsáhlý aparát institucí, agentur a politických pozic. Tyto struktury mají vlastní zájem na pokračování integrace. Kdyby se EU vrátila k čistě ekonomické spolupráci, velká část této moci by zanikla. Instituce mají přirozenou tendenci expandovat, nikoliv se rozpouštět.
Druhým důvodem je institucionální setrvačnost. Smlouvy EU jsou nastaveny tak, že umožňují pohyb pouze jedním směrem: k hlubší integraci. Neexistuje mechanismus, jak se vrátit zpět. Když integrace narazí na problém, odpovědí je ještě více integrace.
Třetím důvodem je psychologie elit. Evropské elity věří, že národní státy jsou příliš malé na to, aby obstály v globalizovaném světě. Proto považují politickou unii za nutnost. Když někdo věří, že projekt je nezbytný, pak odpor nevnímá jako legitimní názor, ale jako hrozbu. A konečně je zde ideologická logika. Evropské elity často vnímají EU jako morální projekt – jako nositele pokroku, univerzálních hodnot a civilizačního poslání. Kdo nesouhlasí, není jen kritik, ale někdo, kdo ohrožuje hodnoty. To vede k moralizaci politiky a delegitimizaci opozice.
Když je nesouhlas morálním selháním…
Kombinace strukturální neudržitelnosti a ideologické umíněnosti eroduje svobodu, demokracii i stabilitu. Když je politická jednota založena na ideologii, pak nesouhlas není legitimní politický postoj, ale morální selhání. To vede k nálepkování kritiků, omezování debaty, tlaku na konformitu a oslabení demokratické soutěže. Snaha o jednotu vede k přesunu kompetencí z národních států na centrum, což oslabuje demokratickou kontrolu, protože evropské instituce jsou vzdálené, složité a většinou nevolené.
A když elity věří, že jejich projekt je jediný možný, přestávají být schopné kritické reflexe. Ignorují realitu, odmítají kritiku a reagují na problémy moralizováním místo věcné analýzy.
Zvítězit musí praktická racionalita
Historie ukazuje, že když elity dlouhodobě ignorují realitu a potlačují nesouhlas, vzniká frustrace. Ta se může projevit politickou polarizací, růstem protestních hnutí, ztrátou důvěry v instituce a tlakem na radikální změny. Tyto procesy se v dějinách opakují.
Evropa musí nahradit ideologii praktickou racionalitou. Spolupracovat tam, kde je to nutné, a respektovat pluralitu tam, kde je to přirozené. Politický projekt Evropské unie, která nerespektuje jazykovou a kulturní realitu kontinentu, již narazil na své limity. A pokud se tyto limity přehlížejí, vzniká napětí, které může být pro svobodu a demokracii velmi nebezpečné.
Čtěte také:
Vystoupení z EU nesmí být tabu
Mladí volají po jednotné EU
EU do tří let zkrachuje
libtardi zavětřili konec penězovodů za nic. štěnice se nenechají odradit a budou ideologie stupnovat všemi prostředky. fialovej eurohnus
kdo chce mluvit o identitě, musí si především uvědomit, že žijeme v relativním kvantovém světě, který vnímáme jako částicový. jelikož v tomto světě nelze nic přesně ohraničit, a i naše tělesné buňky se obměňují, tak co jsme si dříve mysleli, že je naše já, tak tam už není. je to forma sebeklamu, lhaní si do kapsy. který kdo ho prolomí, se dostane na další úroveň evoluce člověka. nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zkušenosti, jsme duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost. všechna náboženství zdegenerovala a nevedou ke skutečnému poznání sebe sama….