Český parlament má aktuálně na programu návrh na „manželství pro všechny“, stejně jako změnu ústavy, podle níž by bylo manželství specifikováno jako vztah ženy a muže. O právech homosexuálních párů se v naší společnosti diskutuje už od 90. let minulého století. Jak to ale bylo s vnímáním homosexuality v minulých dobách lidstva?
Lidská sexualita a společnost
Bez podrobného psychologického vyšetření jedince vskutku nelze prokázat jeho homosexualitu. Je však možné v dějinné perspektivě evidovat společenské názory na homosexuální chování. A to ve vztahu k vývoji etických norem a ve významovém pohybu slov artikulujících představy a fantazii, manifestovanou mýty, později ustanovenou náboženskými systémy. Také ekonomickým a kulturním vývojem lidských společenství, jinými slovy staletým historickým procesem utváření lidského vědomí. Homosexualita se možná v dnešní době více než v minulosti stává společenským diskursem o lidské sexualitě a o její roli v soudobé moderní civilizaci.
I přes nedostatek informací považujeme za velmi pravděpodobné, že lidé udržovali homosexuální styky přinejmenším několik století před počátkem našeho letopočtu a že určité procento lidí homosexuálně žilo ve všech dobách.
Rovněž podíl lidí s homosexuálními a heterosexuálními dispozicemi se příliš nemění v souvislosti s rozmístěním v čase a prostoru. Archeologie objevila řadu modifikací homosexuálního chování v mnoha oblastech světa (Oceánie, Amazonie, západní Egypt, centrální Afrika).
Tam, kde bylo homosexuální chování zaznamenáno, šlo nejčastěji o iniciační obřady, provázející přechod z dětství do dospělosti. Příkladem budiž bádání z oblasti Papuy a Nové Guiney, dokládající takovéto iniciační praktiky. Například zdejší kmen Sambia, militantně organizovaný, často válčící se sousedními vesnicemi. Tamní muži považují ženy za nebezpečná stvoření, která mohou muže znečistit a zničit jejich mužskou podstatu. Hlavní význam mužských společností spočívá v iniciačních rituálech chlapců, kterým je v rozmezí od sedmi do deseti let. Skrze orální sex chlapci dostávají od starších mužů jejich semeno, které je důležité pro jejich sílu a plodnost. Sambiané věří, že navázání vztahu se starším mužem „přetvoří“ chlapce v dospělého muže. Tento vztah většinou skončí, když se mladý muž ožení a stane se otcem.
Některá přírodní společenství přijímají eventuální změnu rodové totožnosti. Jedinci již se identifikují s opačným pohlavím za souhlasu společenství změní svou rodovou roli, musí tedy akceptovat povinnosti z tohoto postavení vyplývající, např. možnost svatby, adopce dětí, válečnických povinností. Některé přírodní národy, ač homosexualitu odmítají, respektují homosexuální chování u šamanů. Kmen Chuki na Sibiři, přírodní etnika Keraki a Kiwai homosexuální praktiky považovaly za součást náboženského a sexuálního života mužů. Kmen Marind Anim v Nové Guineji preferoval homosexuální pohlavní život mužů i žen. Heterosexuální styk byl pro členy kmene nepřijatelný, pociťovali při něm odpor, avšak podmiňoval zajištění reprodukce.
Egypt
Nejstarší zmínka o homosexualitě pochází ze starověkého Egypta:
„Nesoulož s chlapcem;
vždyť víš, že zavržené by se mu stalo nutností
a že by jeho nitro nemělo nikdy klid.
Ať proto nemusí trávit noc
konáním zavrženého, aby se ukojil
a uhasil touhu.“
Dospělí muži jsou tu varováni před sváděním mladých chlapců ve spise Naučení mudrce Ptahhotepa z 24. stol. př. n. l. Ve stěžejním 125. říkadle Knihy mrtvých prohlašoval zesnulý před obávaným posmrtným soudem, že se za svého života nedopustil žádného zločinu a popřel přečiny, které by mu jinak bránily v tom, aby se ucházel o život blažených mrtvých. Patřily mezi ně i dva následující:
„Neprovozoval jsem pohlavní styk s chlapci.
Neulehl jsem a nesouložil se (svým) druhem.“
Babylon
V Babylonské říši byla homosexualita trestána podle Chammurapiho zákoníku kastrací. Ve středoasyrských zákonech se setkáváme s homosexualitou v textu Právního zrcadla asyrské ženy. Je zde uváděno nařčení nějaké osoby z homosexuality. V případě, že toto tvrzení nemohlo být potvrzeno, dostane viník 50 ran holí, nucené práce, nelichotivou přezdívku a pokutu.
V případě, že byl někdo usvědčen z homosexuality pomocí důkazů či svědectvím, bude dotyčný potrestán homosexuálním stykem před veřejností a kastrací: „Jestliže někdo měl pohlavní styk se svým druhem, byly podány důkazy a usvědčili ho, vykoná se s ním soulož a bude vykleštěn (§20).“
Účel veřejného pohlavního styku byla potupa na cti provinilého. Pasivní účastník homosexuálního styku byl považován za poškozeného, trestaný byl tedy jen aktivní účastník.
Řecko
V Řecku byla homosexualita široce akceptována a mnohdy dokonce státem podporována. Vztah dvou mužů byl obecně přijatelný, běžný a za jistých podmínek zdravý, ba i obdivuhodný. Mít mladého chlapce patřilo k dobrému tónu a bylo to považováno za znak mužnosti. Řecká pederastie znamenala vztah s chlapcem ve věku asi 14–25 let.
„Řecká etika rozkoše je svázána s mužskou společností, s vyloučením druhého, s posedlostí penetrací a s hrozbou toho, že člověk bude připraven o vlastní energii atd.“ /M. Foucault: Myšlení vnějšku, str.272/
Neméně zajímavý je Foucaultův názor na to „jak Řekové zacházeli s problémem deviace.“ „V jejich sexuální etice nebyl důležitý rozdíl mezi těmi, kdo dávali přednost ženám a těmi, kdo dávali přednost chlapcům, těmi, kdo provozují lásku jedním způsobem, a těmi, kdo tak činí způsobem jiným, nýbrž šlo o otázku kvantity a otázku aktivity či pasivity. Jsme otroky svých vášní, nebo jejich pány? / M. Foucault, str. 275/
Homosexuální chování bylo nejrozšířenější v dórských obcích. Sparta učinila pederastii součástí svého vzdělávacího a výcvikového systému. Aristotelés rovněž podezříval Kréťany, že ji podporují k omezení porodnosti.
O ženské homosexualitě nejsou z tohoto období téměř žádné zmínky. Jedinou ženou tradičně spojovanou s homosexuální orientací byla básnířka Sapfó. Přestože byla provdána za muže, odstěhovala se sama na ostrov Lesbos. Zde založila školu pro dívky. V antickém Řecku nebyly ženy vesměs vnímány ve vztahu s muži jako rovnocenné, spíše jen jako sexuální objekt vhodný k penetraci, v lepším případě jako nezbytný prostředek k plození dětí. Případně jako objekt estetického zájmu.
Řím
V Římě byla situace obdobná, císař Nero dokonce uzavřel s mužem sňatek (Suetonius: Životopisy dvanácti císařů). Láska císaře Hadriána k řeckému mladíkovi jménem Antinoos byla dokonce proměněna ve státní kult. Když se totiž Antinoos při plavbě na Nilu v roce 130 n. l. utopil, Hadrián mu přikázal vztyčit nespočet soch a jako bohu vycházejícího Měsíce mu přikázal sloužit obřady. Na jeho počest nechal přejmenovat (spíše než postavit, jak se také uvádí) ve Středním Egyptě město Antinoupolis.
Přednost mužům před svými třemi manželkami dával také mladičký císař Elagabalus. Šířily se o něm pověsti, že se v noci toulal po císařském paláci i po ulicích Říma v ženském oblečení. Údajně se dokonce oženil s mužským otrokem jménem Hierokles. Nejsou-li některé zprávy o něm pomluvami, Elagabalus usiloval o lékařský zákrok, jenž by mu řezem vytvořil ženskou vagínu, uvádí historik Cassius Dio.
Židovsko-křesťanská tradice
S koncem antického pohanství a příchodem císaře Konstantina se zrodil i nový pohled na homosexualitu. Není již nadále tolerována a její provozování se trestalo smrtí. V evropské kultuře se dostávala do sporu liberální tradice anticko-pohanská a tradice židovsko-křesťanská, která byla v otázce homosexuálního chování velmi přísná.
Již v řecké době a v době římské okupace byli Židé odlišní od převládající kultury. K homosexuálnímu chování se stavěli velmi netolerantně a pohlavní styk mezi muži trestali ukamenováním. Intoleranci vůči homosexuálním stykům opodstatňovaly biblické texty. Gen 1, 26-27 „Bůh tedy stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“.
A dále pokračuje v Gen 2, 23-25 Adamovou reakcí na Boží dar – ženu: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Bude se nazývat muženou, vždyť z muže vzata jest. Proto muž opustí otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“
Příběh o zničení města Sodomy je rovněž nekompromisním zúčtováním Božím s projevy homosexuálního chování. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení v homosexuálních kruzích nebyli patrně David a Jonathan gayové. Oba byli ženatí a měli děti. Jonatan miloval Davida, jako miloval svůj vlastní život podle 1. Samuelova 18,1:3–20,17 a 2:1,26.
Křesťanství pak na přístup zavrhující homosexuální chování navázalo, protože akceptovalo lidskou sexualitu jen v podobě manželství mezi mužem a ženou. Zcela nesmlouvavý je svatý Pavel z Tarsu ve svých třech epištolách. Například v Listu Římanům 1,24–32 mluví o homosexualitě zcela nepokrytě a mimo jiné zde zmiňuje, že Bůh lidi vydává napospas jejich touhám a nečistotě a používá je tak jako jednu z forem trestu. Bůh těmto lidem odebírá jejich zábrany a nechává je zakusit plný dopad a následky jejich vlastního hříchu. Lidé, kteří takto hřeší, zakusí všechnu hrůzu, kterou jejich nepravost přináší. V tomto případě mohou následky představovat tělesné potíže, choroby nebo i smrt.
V Matoušovi 19,4–6 nám Ježíš vysvětluje Boží záměr s manželstvím. Podle Ježíšových slov mají manželé – muž a žena – být jedním tělem po celý svůj život. O něco dále (Židům 13,4) pak Písmo říká, že manželské lože má být neposkvrněné. To je Boží záměr. Cokoliv jiného je jen lidským výmyslem a vzpourou proti Bohu. Samotné manželství mělo převážně jedinou funkci – plození potomků. Obecně lze říci, že názory na homosexualitu různých křesťanských myslitelů byly odlišné, například Tomáš Akvinský ji striktně odsuzoval a Jan Zlatoústý rozlišoval mezi těmi, kdo své homosexuální partnery milovali a mezi těmi, kterým šlo jen o slast.
Islám
Tradiční islám považuje homosexuální skutky za hříšné. Tento postoj je založen na slově Božím v Koránu skrz proroka Muhammada Ibn Abdulláha ze sedmého století. Samotní muslimští učenci souhlasí s tím, že Korán odsuzuje homosexuální aktivity a dokládají to příběhem Lota.
Ostré vymezení se vůči homosexualitě nalezneme v prorockém spise Hadith, kde se píše: „Kdykoli ulehá muž k jinému muži, Boží trůn se chvěje. Andělé přihlížejí s odporem a říkají: Pane, proč nepřikážeš zemi, aby je potrestala, a nebesům, aby je zavalila kamením?“ Bůh odpovídá: „Já jsem trpělivý, nic nenechám bez povšimnutí.“
Islámské právo je proti homosexuálním praktikám, nikoli však proti cítění, které je naprosto přirozené a normální. Jinak se také při aktu nahlíží na tak zvaného. „pronikače“, který je dominantní a nebyla pošpiněna jeho čest, a naopak na pasivního partnera, jenž je análním stykem dehonestován.
Homosexualita byla emblematická pro středověkou islámskou Ibérii. V Al-Andalusu se homosexualitě oddávala zejména intelektuální a politická elita. Historické prameny taktéž uvádějí, že někteří vládci měli své vlastní mužské harémy.
Turecký sultán Mehmed II. z dynastie Osmanů, jenž v roce 1453 dobyl Konstantinopol, poslal eunuchovi do domu Notaras žádost o jeho pohledného čtrnáctiletého syna pro sultánovo potěšení. Když nebylo jeho žádosti vyhověno, nařídil sultán neprodlené zničení Notaru s tím, že on, jeho syn a zeť budou sťati a jejich hlavy použity pro ozdobu jeho slavnostní tabule.
V mnoha islámských společnostech považovala mládež asexuální čili cudnou lásku k muži za něco posvátného. Především se s takovou podobou homosexuálního cítění můžeme setkat v literatuře Córdobského kalifátu. Homosexuální touhy a lásky mohou být uspokojeny, ale sexuální kontakt by cit lásky transferoval za přirozený stav věcí ustanovený samotným Alláhem.
Příčiny homosexuálního chování tkvěly patrně také v chudobě. Ta způsobuje, že si někteří muži nemohou dovolit koupi manželky. O tom píše i básník Sa´dí Šírází ve svém cestopise: „Slyšel jsem, jak zatkli muže a před Kádího přivedli nuzáka, který pohlavně zneužil chlapce. Padla na něj těžká vina za hanebnost, jíž se dopustil a zprotivil se tak Božímu zjevení. Kádí vynesl rozsudek, podle něhož měl být muž na náměstí ukamenován. Tehdy odsouzenec pravil: Ó muslimové, nemám prostředků, abych se mohl oženit, a nemám sil, abych trpěl mukami odříkání. Co mám tedy dělat? Vždyť mnišství a vyhýbání se styku je islámu cizí!“
Literatura a odkazy na internetové stránky:
Rukopis z Osmanské říše z roku 1773 vyobrazující skupinový anální styk mezi muži.
Bc. Filip Matuška: Homosexualita a společnost
Bc. Veronika Kopuletá: Homosexualita a coming out v kontextu dějin a sociálních změn
Jana Kubelová: Středoasyrské zákony
Michel Foucault: Myšlení vnějšku, Herrmann a synové, Praha 1996
JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné společnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 218 s. s. 36.
Brzek, A., Pondělíčková-Mašlová, J. Třetí pohlaví.
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2010/cislo-2/jina-laska-ve-starem-egypte.html
https://www.memento-historia.cz/clanek/110/homosexualita-v-antickem-recku-byla-vsudypritomna-nekdy-i-podporovana-statem
lui.cz/lide/item/12686-v-dobe-starovekeho-rima-nebyla-homosexualita-problem-ovsem-jen-nekdy-muzi-totiz-pri-gay-sexu-museli-naplnit-jednu-dulezitou-podminku
https://www.antickysvet.cz/26124n-homosexualita-v-antickem-recku
https://www.worldhistory.org/Elagabalus/
https://www.carpediemtours.com/blog/elagabalus-crazy-roman-emperor/
http://www.radioservis-as.cz/archiv12/38_12/38_porid.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/LGBT_v_isl%C3%A1mu https://www.britannica.com/biography/Abu-Nuwas
Komentáře (0)