Tamní nejlepší myslitelé sedli ke stolu a vymysleli akční plán pro dostupné energie. Je to opravdu „povedené“ dílko, které má kromě snížení účtů za energie pro fyzické i firemní spotřebitele připravit půdu pro vytvoření energetické unie. Jinými slovy udělat další krok k centralizaci a integraci EU. Tu pak plánuje ještě více posílit agregovanými nákupy zemního plynu tak, aby došlo k co nejlepšímu využití „kupní síly Unie“. Samozřejmě, že pouze od „bezpečných a spolehlivých“ dodavatelů. Jenom jestli nějaké takové najde.
Tito dodavatelé totiž budou muset plnit podmínky směrnice „o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti“. I na ně se tak budou vztahovat požadavky ESG, a to včetně těch, které se týkají třeba dostatečně inkluzivního a diverzifikovaného kmene zaměstnanců. Jak moc se budou dodavatelé prát o možnost za těchto podmínek do EU svůj plyn dodávat, naznačil Katar. Ten totiž prohlásil, že svůj plyn raději prodá jinde.
Nicméně opravdovou perlou onoho „akčního plánu“ je část, která se zabývá způsoby, jakými mají být ochráněni spotřebitelé a firmy před dalším růstem cen energií souvisejícím s rozsáhlými investicemi do rozvoje energetických zdrojů a modernizace přenosových sítí. Kdo by čekal, že dojde ke zrušení nebo alespoň revizi systému emisních povolenek zneužívaného spekulanty, bude zklamán. Pro zmírnění následného cenového šoku totiž „akční plán“ obsahuje návrh snížení energetických daní až na nulu a úhradu rostoucích síťových poplatků z veřejných prostředků. Jinak řečeno – náklady na tyto investice nemají nést spotřebitelé, ale státní rozpočty.

Rostou snad peníze na stromech?
Položil si však někdo v Bruselu otázku, odkud se vlastně peníze ve státních rozpočtech berou? Nejspíš si tam myslí, že v bankomatu. Jinak by jen těžko mohli vymyslet takovou koninu. Ony jsou ty rozpočty totiž plněné z daní a dalších poplatků lidí a firem. Takže tím, že se jim na jedné straně uměle uleví v cenách energií a rozdíl doplatí erár, tak o to více oni zaplatí na daních. Takže náklady opět ponesou spotřebitelé a změní se pouze forma jejich úhrady. Ono to totiž ani jinak nejde. Celá tahle taškařice zkrátka něco stojí a zaplatit se musí. Dodavatel to na své náklady nést nemůže, protože jinak by brzy přestal dodavatelem být. Takže zbývají spotřebitelé. A ti to zaplatí buď přímo v cenách energií, nebo nepřímo tím, že to za ně uhradí stát penězi, které od nich formou daní vybere.
Celý tento návrh tak nemá jiný cíl, než zakrýt skutečné náklady na „zelenou transformaci“ tím, že se uměle a opticky sníží přímé náklady placené v cenách a zvýší se „neenergetické“ daně, které poslouží k úhradě nákladů skutečných. A propagátoři „zelené transformace“ se budou prsit tím, jak jsou „zelené energie“ oproti těm „nezeleným“ levné. Jenomže ono je to celé lež. A ta má, jak je známo, krátké nohy. Jednou to zkrátka praskne, a pak se budou i tito lidé ptát: „Kde jenom udělali soudruzi z Bruselu chybu?“
Čtěte také:
Pokračování Green Dealu je jízdou na mrtvém koni
Co takhle EU zase rozvolnit do Evropského hospodářského společenství?
Progresivistům se to sype už i v Evropě
Starý Green Deal v novém obalu aneb udržitelnost za každou cenu!
To už nám předvedl náš prolhaný vlastizrádce. Aby bylo na další rozkrádání, tak nám zvýšil všechny daně a další ještě vymyslel. Ale on nikdy a žádné daně zvyšovat nebude. Tvrdil ještě pár dní před jejich zvýšením.
Klasický problém:
Podmínkou této úvahy je bod 0 a tedy neexistence bankovnictví před tím.Když centrální banka vy-emituje do oběhu pevné množství bankovek a následně je všechny půjčí dalším bankám na úrok 1 % a ty je půjčí dál na 1 % a obě půjčky(včetně úroků) mají pevnou splatnost 1 roku..kde se vezmou bankovky na splacení úroku ?
To je přece jednoduché. Vyemituje je opět centrální banka a spirála inflace se krásně roztočí…
To jsou tak zváni vzdělanci, kterým vše platila maminka a nebo stát ,dostali místo na základě kvót a ne schopnosti , v životě nikdy nedělali ve firmě jen u státu a tam se za nic nemůže -danovy poplatník to zaplatí