Určitě nejsem sám, komu na e-mail či WhatsApp doputovalo krátké video s paní učitelkou a třídou plnou dětí. Učitelka říká: „Jsou volby a máte si vybrat, koho budete volit. Máme tři kandidáty. První je částečně ochrnutý po obrně, má hypertenzi, je chudokrevný a trpí řadou vážných nemocí. Lže, když se mu to hodí, svoji politiku konzultuje s astrology, podvádí svou ženu, ustavičně kouří a pije příliš mnoho martini. Kandidát číslo dvě je obézní a už prohrál troje volby. Měl depresi a dva infarkty. Taky pořád kouří a každý večer vypije láhve šampaňského, portského, whisky a koňaku. A ještě před spaním si dá dva prášky na spaní. Třetí kandidát je oceněný válečný hrdina. Miluje zvířata, chová se uctivě k ženám, výjimečně si dá malé pivo a nikdy nekouří.“
Učitelka se pak ptá žáků, koho by volili. Všichni se shodli na tom třetím. Pak učitelka obrátí bílé papíry s kandidáty, zavěšené na tabuli. Číslo jedna – Roosevelt. Číslo 2 – Churchill. A konečně číslo 3 – Hitler. Pointa? Když někdo kejhá jako husa a chodí jako husa, nemusí to nutně být vždy husa.
Kdybychom vzali ze všech (ne)ctností výše jmenovaných namátkou jedinou – kouření, není od věci připomenout následující fakta. Už léta jsme svědky snah o likvidaci tohoto zlozvyku po celé Evropě. Ale víte, kdo byl skutečným průkopníkem v boji proti kouření? Zeptejme se historických análů. Už před téměř devadesáti lety se proti kouření postavilo národně socialistické Německo a začalo uplatňovat ve své době nejtvrdší represe vůči kouření.
Jak jistě každý ví, kouření se dostalo do Evropy od indiánů, stejně jako žvýkání tabáku. Adolf Hitler říkával, že „kouření je pomstou rudého muže proti bílému muži, za zavlečení tvrdého alkoholu do Ameriky.“ Sám byl zapřisáhlý nekuřák. Je zajímavé, že další vůdci neholdující tabáku byli Benito Mussolini a generál Franco – naopak silnými kuřáky byli právě Roosevelt, Churchill, a navíc i Stalin.
Národní socialismus podporoval výzkumy o škodlivosti kouření na člověka. V roce 1936 německý lékař Fritz Lickint užil ve své knize Tabakgenuss und Gesunheit poprvé termín „passivrauchen“ (pasivní kouření). V roce 1939 byl nařízen zákaz kouření ve všech úřadovnách strany NSDAP. Ve stejném čase vydal Heinrich Himmler zákaz kouření pro všechny uniformované policisty a důstojníky SS po čas služby. V roce 1941 šedesát největších německých měst zakázalo kouření ve veřejných dopravních prostředcích. Dívkám do 25 let se nesměly prodávat tabákové výrobky. Pro mládež do 18 let začal platit o dva roky později zákaz kouření na veřejnosti.
Pavel čistý jako lilium
Tento podivuhodný paradox se mi vrací stále a čím dál více. Když sleduji, jak je prezentován části médií dnešní prezident Petr Pavel, nutně nabudu dojmu, že se jedná o anděla z nebe spadlého. Čistého jak lilium, opatřeného nejlepšími morálními vlastnostmi, pravdomluvností, čestností, láskou a nehynoucí vírou v humanitární hodnoty. Tento prezident nekouří, neopíjí se, nepodvádí svou ženu (nebo o tom aspoň nevíme), má vždy vzorně zastřižené vlasy a vousy, mluví jako kniha (když mu to někdo napíše a strčí do čtečky), naslouchá zástupům (když jej adorují), bojuje proti lži a nenávisti (které jsou reprezentovány současnou vládní koalicí).
V roce 2019 naprosto vylučoval svou kandidaturu na hlavu státu, v roce 2023 se jí stal. V současnosti se vyslovuje o druhém mandátu váhavě a nejistě, ale za jeho zády se už šikují marketéři a „tlačiči“, které nakonec (jak říkal Jára Cimrman) sám rád bude muset uposlechnout.
Vzpomeňte si vždy, kdy vás bude tento muž přesvědčovat o své jedinečnosti, na to video z telefonu. Tím nic nezkazíte. Spíš naopak.
Čtěte také:
Prý je to i naše válka… Hradní posádka hazarduje vabank!
Z cizího krev neteče aneb Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Kdo je ale kdo?
Kult beztvaré osobnosti prezidenta Pavla
