Lidové veto jako záchranná brzda před rostoucí nedůvěrou v demokracii a před špatným rozhodováním politiků

To vše se až na drobné výjimky děje za souhlasu prezidenta i Senátu a čerstvá zkušenost s rozhodnutím Ústavního soudu sebrala lidem iluze, že alespoň v případě největších excesů dá tato instituce vládě výchovný pohlavek. Má to nějaké řešení?

Jedna cesta pro návrat důvěry v demokracii mě napadá. Je to zavedení osvědčených prvků demokracie přímé. Pouze zastupitelská demokracie totiž u nás již zklamala příliš mnoho lidí. I proto razím lidové veto, jako osvědčený nástroj, díky kterému mohou Švýcaři už více než 100 let zatáhnout za záchranou brzdu, když mají pocit, že je političtí zástupci vezou jako rukojmí ve vagonu do katastrofy. Lidové veto však zároveň neznamená, že si všichni hrají na strojvůdce vlaku, jako v případě libovolně formulovaných referend, u kterých často vzniká problém s naplněním výsledku podobně jako u hlasování o Brexitu.

Negativní referendum

Svobodní se právě k tomuto typu referenda přiklání. Parlament v systému s lidovým vetem nesmí žádné referendum iniciovat svévolně a jeho povinností je rozhodovat samostatně. Proti jeho rozhodnutí však mají občané možnost iniciovat lidové hlasování, které parlamentní rozhodnutí buď potvrdí, nebo zamítne. Znění referenda je tedy vždy zcela jednoznačné a lid rozhoduje o zachování či škrtnutí textu ze sbírky zákonů či nařízení.

Jako příklad úspěšného používání tohoto institutu se často uvádí Švýcarsko, kde je toto „negativní referendum“ nejoblíbenějším prvkem celostátní přímé demokracie. Když vláda nebo Parlament nějak rozhodnou, má veřejnost možnost se nad tím znovu zamyslet a případně to jejich rozhodnutí zrušit. Takové rozhodnutí je na několik dalších let nepřehlasovatelné a politici ho nemohou nijak obejít jako u nás běžná veta prezidenta či Senátu.

Za ideální považuji tuto variantu referenda s doplněním o prvek rozpuštění zastupitelského sboru a vyvolání nových voleb v případě úspěšného vyvolání lidového veta dvakrát za jedno funkční období.

Myslíte, že by kvůli tomu byly volby každou chvíli? Nikoliv!

Tlak na politiky, kteří budou vědět, že jim skončí mandát, pokud budou dělat opakovaně velmi chybná rozhodnutí, vede k lepšímu rozhodování politiků. Takový konstruktivní tlak je přesně to, co česká společnost potřebuje. Uspořádání referenda, jako demokracie sama, totiž něco stojí, a politiky bez sebereflexe, kteří by opakovali chybu za chybou je správné mít možnost vyměnit v nových volbách.

Praxe ovšem ukazuje, že tam, kde lidové veto funguje, se politici vzdalují svým rozhodováním od občanů daleko méně, protože považují za ostudu, když musejí být lidmi v referendu opravováni a lidé opravdu nechodí do volební místnosti každých 14 dní. Lidové veto nakonec v těchto zemích vede ke zvýšení úcty a důvěry lidí v demokratické instituce. Lidové veto eliminuje frustraci obyvatel, což má pozitivní vliv na míru kriminality i vše, co je s tím spojené.

A že by občané mohli svého rozhodnutí v referendu později litovat? I to se může stát.

Ještě více se to ale děje v běžných volbách. Pro příště se, ovšem v té jedné konkrétní otázce mohou poučit, stejně jako dítě, které sáhne na rozpálenou plotnu. To běžné volby tak úplně nedovolují, protože tam lze snadno získat dojem, že jako poučení postačí pouhá personální výměna.

Fakt, že politici po volbách zapomínají na své předvolební sliby, se u nás už dlouho po žádných volbách nezměnil. A může za to i tlak všeobecného mínění, který u nás již několik let vytváří před volbami poptávku po vyhánění čerta ďáblem, které se střídá s taktikou vyhánění ďábla čertem. Není proto třeba pochybovat o tom, že žádný z nich nám tu život jako v nebi nezajistí. A i kdyby se někdo nový tvářil jako anděl, bylo by dobré, aby měli občané možnost mu pomocí lidového veta trochu přistřihnout křídla.

Proto bez ohledu na to, kdo zrovna vládne, budu jako zastánce zájmů, práv a svobod českých občanů a silné české Ústavy lidové veto vždy hájit.

Autor je předsedou strany Svobodní.