Nebezpečné ticho kolem ukrajinských ultranacionalistů

Média „vymlčela“ shromáždění ukrajinských ultranacionalistů ve Vídni. To je špatný signál. Jakmile novináři začnou dělat politiku, značí to, že začala eroze svobody a demokracie.

Oslava narozenin Bandery

Událost, která se odehrála 1. ledna 2026 ve Vídni, kdy skupina ukrajinských ultranacionalistů veřejně oslavovala narozeniny Stepana Bandery, na první pohled působí jako lokální incident. Ve skutečnosti však tato epizoda odhaluje mnohem hlubší problém, který se týká celého demokratického světa. Nastoluje totiž otázku, jak média nakládají s informacemi, které jsou politicky citlivé, a jak jejich selektivní přístup ovlivňuje důvěru veřejnosti v instituce i samotnou demokracii.

Z dostupných záběrů i z protestu ruského velvyslanectví je zřejmé, že akce ve Vídni skutečně proběhla. Účastníci nesli symboly spojené s OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) a UPA (Ukrajinská povstalecká armáda), skandovali nacionalistická hesla a pohybovali se ulicemi centra města. Ať už byla akce početná či nikoliv, její symbolický význam byl nepochybný. Přesto se o ní v hlavních rakouských médiích neobjevila jediná zmínka. Nešlo o technické opomenutí, ale o vědomé redakční rozhodnutí, které je samo o sobě pozoruhodné.

Šíření nedůvěry dominovým efektem

Média v demokratických státech mají zásadní úkol poskytovat veřejnosti úplné a nestranné informace, aby občané mohli činit informovaná rozhodnutí. Pokud média začnou určité události ignorovat, protože jsou politicky nepohodlné, přestávají tuto funkci plnit. Událost ve Vídni je ukázkovým příkladem situace, kdy by informování mohlo potvrdit existenci ultranacionalistických tendencí na Ukrajině, zpochybnit jednoduchý obraz Kyjeva jako čistě liberální demokracie a zároveň poskytnout argumenty Rusku o nezbytnosti denacifikace Ukrajiny. Právě tato kombinace činí událost politicky výbušnou a zároveň vysvětluje, proč se média mohla rozhodnout ji ignorovat. Jenže tím paradoxně dělají pravý opak toho, co by dělat měla.

Když média začnou filtrovat realitu podle politické potřeby, vzniká informační vakuum. Lidé se nedozvědí, co se skutečně stalo, a začnou mít pocit, že se něco skrývá. V takové situaci se veřejnost obrací k alternativním zdrojům, které mohou být méně spolehlivé nebo přímo manipulativní. Společnost se postupně polarizuje, protože různé skupiny lidí žijí v odlišných informačních světech. A jakmile se naruší důvěra v média, oslabují i další instituce, které na této důvěře stojí. To je prostředí, ve kterém se autoritářské tendence prosazují nejsnáze. Nikoliv kvůli jedné události, ale kvůli dlouhodobému přesvědčení, že oficiální informační kanály nefungují.

Demokracie nestojí na tom, že se o nepříjemných věcech mlčí

Oslava Banderových narozenin ve Vídni zapadá do širšího kontextu. Ukrajinský ultranacionalismus je reálný fenomén, který má sice malou volební podporu, ale nepřiměřený symbolický vliv. Zároveň existují korupční skandály, jako je kauza Mindič, které otřásají důvěrou veřejnosti nejen na Ukrajině, ale i v zemích, které ji podporují. Tato témata jsou politicky citlivá, ale právě proto je nutné o nich informovat otevřeně. Zamlčování nevede k udržení podpory Ukrajině ani k posílení demokracie, ale směřuje k pravému opaku.

Shromáždění ukrajinských ultranacionalistů ve Vídni tak není jen epizodou z prvního dne roku 2026. Je to varovný signál, že média mohou začít upřednostňovat politickou loajalitu před informováním a veřejnost může ztratit důvěru v oficiální zdroje. Demokratické instituce tak mohou oslabit, aniž by si toho kdokoliv všiml. Demokracie nestojí na tom, že se o nepříjemných věcech mlčí. Jejím základem naopak je, že se o nich mluví otevřeně, přesně a bez ohledu na to, komu to zrovna politicky vyhovuje.

Čtěte také:
Hodnoty a heretici aneb o válce na Ukrajině trochu jinak
Jak se dá ukončit válka?
Co nám Putin zatajil