Nenávist na objednávku. Nitky od účtů provládních twitterových haterů vedou do stranických sekretariátů

Na Twitter přišel teprve v roce 2020, ale od té doby stihl napsat více než sedmnáct tisíc reakcí a příspěvků v obdobném duchu. Původně měl v profilu motto z Wagnerova Tannhäusera o spáse kajícníků a blaženém pokoji, ale dnes své konání prezentuje coby „trpělivý odboj proti extremistickým stranám, hnutím a jednotlivcům a uvádění jejich výroků na pravou míru“. Pokud by se trpělivost měřila nenávistnými výlevy a nadávkami, pak jí má pan Lukáš Valenta, ročník 1987, skutečně na rozdávání.

Nápadný kontrast hospodské sprostoty s liturgickými motivy vysvětluje Valentova vzpomínka na dnes již osmdesátiletého evangelického teologa a filozofa Otakara Antoně Fundu, u kterého studoval před více než deseti lety na Literární akademii Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého po tři roky religionistiku. „Jeho pohled religionisty, který už stojí venku, mi naprosto vyhovoval,“ přiznal v jednom z někdejších příspěvků. Věřící není, ale slovo Bůh nebo Boží píše vždy s velkým písmenem. To mu ovšem nijak nebrání v té nejhorší sprostotě vůči komukoli, koho považuje za politického oponenta.

V zajímavé společnosti

Zmetku, napsal jednostejně Ivanu Davidovi, Marku Prchalovi nebo Matěji Gregorovi. „Čau, debile,“ oslovil Andreje Babiše, zatímco celé hnutí nazval „partou sviní“. Havlíček je podvodník, vekslák, křivák a špína chlap, adresoval exministru Karlu Havlíčkovi. „Dobytku,“ začíná svoji konverzaci nejen s poslancem Martinem Kolovratníkem, ale i Jiřím Ovčáčkem nebo Alešem Juchelkou. Hloupá, neschopná a neúspěšná, napsal Janě Bobošíkové. Když jej ale pod příspěvkem europoslance Ondřeje Dostála nazval známý herní vývojář Daniel Vávra sociopatickou špínou, ihned se dotčeně ohradil. Kdyby se prý lépe učil, mohl si tu „špínu“ odpustit a jít zase hlídat svobodu slova. O příspěvek výš jej pak nazývá obecním blbem. V půli května pak nazval lumpy celou Společnost pro obranu svobody projevu, protože jsou její příspěvky psány z ruské IP adresy.

Říkáte si, nemocný člověk, co mu náhodou, nějakým nedopatřením, zůstal přístup na Twitter. To je ale kapitální omyl. Pana Valentu můžeme často vidět ve společnosti Zdeňka Šarapatky, u stolu s Janou Černochovou, Danou Drábovou a Miroslavou Němcovou zde, nebo přímo ve volebních štábech stran, jako je koalice SPOLU nebo Piráti. Jen několik dní dozadu se fotil s ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským, když Piráti netrpělivě očekávali výsledky voleb do Evropského parlamentu. A vzhledem k tomu, že si politické strany do svých štábů na tyto vrcholné chvíle nezvou hned tak někoho, začal jsem pátrat.

Smlouvu na jméno Lukáš Valenta jsem u Pirátů našel na první dobrou, a náležitě začerněnou. Týká se mlčenlivosti a důvěrných informací, což, vzhledem k jeho veřejně koprolální činnosti, nedává příliš smysl. Je ale docela dobře možné, pokud jde skutečně o tuto osobu, že vidíme pouze vrchol celého ledovce. Ledovce tiché spolupráce stranických sekretariátů s nenávistnými twitterovými aktivisty, kteří se tváří jako lidoví rozhořčení glosátoři, zatímco jsou za svoji činnost placeni.

V případě účtu falešného Číňana Jie Tien-Minga, který se vydával za absolventa VŠCHT Petra, ačkoliv šlo o Šimona Ehrlicha z politicko-vzdělávací neziskovky Asociace mezinárodních otázek AMO, se toto podezření nakonec materializovalo, a to přímo a doslova. Po cíleném a médii oslavovaném plevelení Ovčáčkova účtu spamem skončil tento podporovatel ODS přímo na výplatní pásce Úřadu vlády ČR premiéra Petra Fialy za lidových 450,- Kč na hodinu. Za co? Netuším, ale nyní jeho jméno můžeme objevit pro změnu na seznamu asistentů opětovně zvolené europoslankyně Veroniky Vrecionové.

O dalších účtech, jako je Poslední Skaut, ve skutečnosti Michal Pártl z Benešova, který v roce 2021 zamířil, krátce po propuštění z výkonu trestu, do volebního štábu na pivo s reportérem České televize Jakubem Szántó, nebo Dojnici, ve skutečnosti šedesátiletém členu ODS Ing. Ivanu Pištorovi, bylo už napsáno dost, ale najdeme i další podobné. Holku z Prahy, ve skutečnosti ženu středního věku z Karlových Varů, sledující politické dění pavlačovým způsobem z výšin panelákového bytu Na Lhotce, celou skvadru otevřeně provládních aktivistických právníků, z nichž momentálně vyčnívá nejvíce asi Mgr. Martina Fraňková, vytrvalá petentka za odstranění Thorova petičního stánku, jejímuž přání nakonec Úřad vlády účelovým záborem vyhověl, nebo skupinu členů aktivistických bojůvek Illumicati a NAFO.

Ty nedávno navázaly úspěšnou spolupráci přímo s ministryní obrany Janou Černochovou, Otakarem Foltýnem a dalšími. Ano, ony mikiny s českým lvem a granáty, balancující na hranici veřejného hanobení státního symbolu, a to dokonce přímo čelnými představiteli vlády, pochází právě z této kooperace. Od jiného právníka, Artura Ostrého, známého z obhajoby Zdeňka Šarapatky vůči Miloši Zemanovi, mám pak doma úsměvnou předžalobní výzvu. Chce, abych zanechal jednání, které jsem nečinil, pod účtem, který nespravuji, a na dané síti, nota bene, ani neexistuje. Odkud získal dané informace, je mi opravdu záhadou. Zřejmě přímo od své klientky Xenie Dedičové, vystupující na Twitteru pod přezdívkou Teta Tapeta. Tato členka NAFO se opakovaně účastnila provokací skupiny Illumicati v bezprostřední blízkosti Thorova stánku, v dešti a doslova ověšená dvěma malými dětmi, ale jakmile jsem ji na základě veřejně dostupných zdrojů deanonymizoval, je náhle zle.

A to je kamenem úrazu. Domnělá anonymita dává všem těmto zbabělcům doslova křídla. Že by se třeba někdo zajímal, co skupina NAFO, navázaná spolu s Illumicati na řeporyjského starostu Novotného, vůbec provozuje za činnost, za této vlády nehrozí. Všechny jejich aktivity a provokace jsou mlčky tolerovány, ač mají zřetelné parametry organizované šikany, stalkingu a zastrašování politických oponentů. Vládě to nevadí. Patrně proto, že se domnívá, že pokud své oponenty ukřičí, tak posílí, ale opak začíná být pravdou.

Problém je angažmá stranických sekretariátů v pozadí

Na příkladu Lukáše Valenty, manického chrliče nenávistných příspěvků, navázaného na vedení Pirátů, vidíme, že se tyto aktivity již stávají doslova kontraproduktivními. Piráti jsou na cestě do propadliště politických dějin, kdežto koalice SPOLU se může připravit asi hned po nich. Tudíž jsem i v tomto případě pro zachování absolutní svobody slova. Kdo chce nadávat pod svým jménem a má na to žaludek, ať si nadává. Na své triko i na svou odpovědnost. Ostatně, Lukášovy nadávky vždy měly jistou, byť velmi nízkou, úroveň. Do osobní sprostoty, lží a snahy zákeřně ublížit, jakou na liberálním Twitteru předvádí mnohé další anonymní účty, zpravidla nezacházel. Bylo to takové nadávání pod vlastní značkou, mírně za hranou zákona a Tourettova syndromu, spoléhající na gentlemanství a časovou vytíženost dotčených.

Co je ale špatné, je angažmá stranických sekretariátů v pozadí jako takové. Až zase bude Olga Richterová, sestra Piráta Ferjenčíka, který ve volbách žádné zmrtvýchvstání nezažil, ač se stylizoval do podoby Ježíše, plakat nad internetovou sprostotou, je na místě už rázná odpověď. Satirický příspěvek ze stránek Pirátská pravda, sdílený Nelou Liskovou, ji dohnal u soudu až k slzám, zatímco na sekretariátu mají v šuplíku dohodu o mlčenlivosti s plivačem nadávek, známým široko daleko. To nepůjde. Myslím, že by tyto skutečnosti měly soudy od příště znát, a především brát v potaz. Nelze žádat slušnost a podporovat kanál, stejně jako pít víno a kázat vodu. Stranické pokrytectví se nevyplácí, a volič by o něm měl vědět. Znát, kdo je kdo, je v tomto nutné. A proto jsem napsal tento text.

Zastrašit se nenechám…

Čtěte také:
Jak zastavit progresivní liberalismus
Jak skončíte na policii, aniž byste cokoliv provedli
„Umím prcat tvoji mámu,“ píše na sítích influencer Kožuchov. A teď se chystá přednášet na školách o politice