Výjev, kterého jsem byl před pár hodinami svědkem, je čím dál častější. Odkrývá nejen tristní situaci ohledně ukrajinských uprchlíků, ale i okázalé pokrytectví pražských lepších lidí. Pózy začínají narážet na tvrdou realitu.
Stalo se ve čtvrtek večer, v tramvaji číslo 10. Konkrétně v krátkém úseku mezi Palackého náměstím a I. P. Pavlova. Pak jsem již, naštěstí, vystupoval. A co že konkrétně? Nic až tak neobvyklého. Sedím v poměrně zaplněné tramvaji, na sedadle blízko kloubového spojení vozů, a najednou se ozve rána, až se sedačka zatřese. „A jéde to na katorú?“ zařval mi kdosi za hlavou, až mi uši zalehly, a zalomcoval opěradlem. Lidé se dávají do pohybu a vůz se vylidňuje, zatímco v předním voze už pomalu vzniká tlačenice. Otáčím se, a vidím, že na dvojici sedadel za mnou právě přistál mladý muž v červené bundě, zřetelně čímsi sjetý či obstojně podnapilý. Udeří hlavou do okna, až se zatřese, rukou obejme madlo mé sedačky a haleká dál na celý vůz. „Vy ně razumějetě po čéšsky?“ obrací se s řevem na zbylé pasažéry, zatímco spěšný úprk osazenstva dále pokračuje.
A najednou tam sedím takřka sám. Všichni ti uvědomělí Pražané, zdá se, dobrovolně vyklidili pole. Asi tuší, že žádný řidič už nápravu zjednat nepřijde. Bojí se. A nelze se divit. Ať už výtržníka, nebo postihu, vyjde to skoro na stejno, a nijak si nepomůže. Daniel Bejvl, který již cosi podobného vyřešit zkusil, byl následně médii zostuzen a proprán tak, že by si od něj nevzal kůrky už ani sousedův pes. A tento veřejný pranýř mu nedávno potvrdil i soud, konkrétně na Praze 10. Říkám si, zda zbaběle nevyklidit nakonec pole také a nevecpat se dopředu, ale pak si uvědomuji, že přesně tohle je ta situace, která vyžaduje klid a určitý nadhled.
Já, liberálním Tvítrem tolikrát onálepkovaný „proruSSký dezolát“ a „kolaborantská ku*va“, aniž bych vůbec tušil, za co vlastně, tu sedím s opilým člověkem, asi Ukrajincem, a říkám si, proč. Být na jeho místě, asi bych ze země utekl také. A kdo ví, jak bych ten dlouhodobý pobyt v cizině snášel, neumím si život jinde než v Česku zrovna moc představit. Možná bych se tam opil také, kdo ví. Nechodím v jeho botách, nesoudím. Uvědomuji si, že je sice hlučný, ale na přímou agresi to zatím nevypadá, tak sedím dál a dumám.
Masové zpitomění populace
Proč všichni ti okázalí pražští „slávaukrajinci“ neprojeví trošku pochopení, když se od nich čeká? Vystřelili odsud, jak kdyby měl mor. Moc se neohlížím, takže je možné, že i nějaký takový důvod zde nakonec existoval, ale i tak. Je to zvláštní. Ten nepoměr mezi lidmi, co se otevřeně hlásí k podpoře Ukrajiny, a těmi, co vnímají utečence z této země pozitivně. Dvě třetiny versus čtvrtina. Možná nepodporují ani tak tu zemi a lidi v ní, ale spíš pokračující válku. Jejich válku, svatou, ideologickou a politickou. Ano, tak by to dávalo smysl. Pak by jim byli lidé jedno, protože mají bojovat s „RuSSkem“ tam, a ne být tady. Chápu.
A to je na tom vlastně to nejsmutnější. Že já to mám přesně naopak. Nevolám banderovská hesla, nepapouškuji válečnou propagandu, nepodporuji pokračování zbytečného, bratrovražedného konfliktu. Chci udržitelný mír, spravedlivý pro obě strany, protože daný konflikt má hluboké historické kořeny, a u nich je nutné hledat i klíč k řešení. Ideologickým žvaněním, válečnou propagandou a prázdnými gesty se ještě žádná mírová smlouva neuzavřela. A bez ní dál umírají lidé. Jednorázově, definitivně a zbytečně. Ano, chci mír. A proto jsem „chcimír“, i když jsem to slovo, zpopularizované Norou Fridrichovou, už delší čas neslyšel. Nadávku natolik absurdní, že bych snad ani nikdy nečekal, že nějaká taková vznikne, natož že zazní z našeho „veřejnoprávna“.
Jenže absurdní je tato situace celá. Připomíná doslova masové zpitomění populace, ve jménu příprav na třetí světovou, za což snad máme ještě jásat a být vděční našim politickým elitám. A co je nejhorší, mnozí jsou toho snad i schopni. A proti této absurditě je nějaký opilý Ukrajinec nic. Vystupuji a nechávám tuto tramvaj plnou pokrytectví odjet s pocitem, jak snadné je lidi zpitomět. Ten opilý mužik do zítra vystřízliví. Mediálně indoktrinovaná společnost sotva.
Čtěte také:
Ukrajinci jsou slušnější než Češi, prohlásil Rakušan. Statistika prokazuje opak
Kladivo ministra Kupky dopadne na české řidiče, Ukrajinci mohou být v klidu
Berou nám Ukrajinci práci?
