Orbánovo okázalé pozvání Netanjahua jako geopolitická hra?

Proč právě teď?

Orbánovo pozvání Netanjahua přichází v klíčový moment. Na domácí scéně čelí Orbán tlaku kvůli ekonomickým problémům, oslabení forintu a protestům proti jeho vládním opatřením. Pozvánka může sloužit jako snaha odvést pozornost veřejnosti a ukázat se jako státník budující silné zahraniční vazby.

Další rovinu tvoří vztahy s Evropskou unií. Pozváním Netanjahua, který je známý svým kritickým postojem k Bruselu, může Orbán posílit své postavení vůči Unii a získat další argumenty pro svou antiunijní rétoriku.

Geopolitické signály a role práva

Pozvání Netanjahua má však i širší geopolitické implikace. Orbán tím vysílá signál nejen EU, ale i Spojeným státům. USA pod vedením prezidenta Joea Bidena zastávají kritičtější postoj k Netanjahuovi i Orbánovi. Spolupráce těchto dvou politiků tak může být vnímána jako výzva k americké zahraniční politice.

Zároveň tento krok otevírá otázku role práva v mezinárodních vztazích. Orbán i Netanjahu sdílejí skeptický postoj vůči institucím, jako je Mezinárodní trestní soud (ICC). Netanjahu čelí obviněním ze zločinů spojených s izraelskou okupací palestinských území, zatímco Orbán se vymezuje vůči EU a západním institucím, které označuje za „předpojaté“ vůči menším státům.

Kritika ICC jako západocentristické a nefunkční instituce, která není schopná zajistit vymahatelnost práva, zde hraje klíčovou roli. ICC je často vnímán jako nástroj, který uplatňuje spravedlnost selektivně. Příklady potvrzující tuto kritiku zahrnují:

• Pomalé a neúčinné vyšetřování konfliktů v Africe, kde byly zločiny dlouhodobě přehlíženy, zatímco se soud zaměřoval na vybrané africké vůdce (např. soud s bývalým súdánským prezidentem Umarem Bašírem).
• Neschopnost jednat proti mocným státům, jako jsou USA nebo Rusko, které odmítají jurisdikci ICC. Například vyšetřování údajných válečných zločinů USA v Afghánistánu bylo fakticky zablokováno.
• Ignorace zločinů mimo západní agendu, jako je například situace v Jemenu, kde mezinárodní právo zůstává bez odpovědi na krutosti konfliktu.

Orbánův přístup posiluje narativ, že menší státy jako Maďarsko nemohou spoléhat na spravedlnost těchto institucí, protože nejsou v pozici „mocnosti“, které mohou právo ignorovat. Pozvánka Netanjahua tak může být čtena jako symbolická podpora těm, kdo čelí kritice západních institucí a hájí svou „suverenitu“.

Šikanování Orbána: Kritika ze západu a odpověď

Jedním z dlouhodobých rysů Orbánovy vlády je jeho častá konfrontace s Evropskou unií a západními institucemi, které pravidelně kritizují jeho politiku za ohrožování demokratických principů, svobody médií a právní stát. Orbán se často označuje za „šikanovaného vůdce“, který se brání proti tomu, co vnímá jako západocentrismus a nefunkční instituce, jež jsou plné předsudků a nespravedlivých tlaků.

Orbán se stal terčem opakovaných výzev k tomu, aby reformoval svůj přístup k nezávislosti soudů, ochraně práv menšin a svobodě médií. Evropská komise, Evropský parlament i několik členských států EU vyjádřily obavy, že Orbánova vláda podkopává základní demokratické hodnoty, které jsou základem Unie. Například v roce 2018 Evropská komise zahájila proti Maďarsku řízení o porušení právních předpisů kvůli kontroverznímu zákonu o „cizích organizacích“, který měl omezit činnost neziskových organizací financovaných zvenčí, přičemž se mnozí domnívali, že se tím omezuje svoboda projevu a občanská společnost.

Orbán na tyto kritiky odpovídá tím, že západní instituce, především EU, neuznávají specifika středoevropských zemí. Tvrdí, že Brusel zasahuje do vnitřních záležitostí suverénních států a vnucuje jim hodnoty, které nejsou v souladu s jejich tradicemi a potřebami. V tomto kontextu Orbán obvykle zmiňuje, že Maďarsko má právo si samo určovat svou politiku, zejména pokud jde o migraci, a právní rámec, který považuje za klíčový pro národní bezpečnost.

Jako další příklad „šikanování“ Orbána lze uvést rozhodnutí Evropského parlamentu v roce 2018, kdy byl Maďarsku navržen postup podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii, což je mechanismus, který může vést k sankcím a pozastavení hlasovacího práva v EU. Tento krok byl reakcí na to, že Orbánova vláda údajně porušuje principy právního státu, což může být považováno za zásah do maďarské suverenity. Orbán na to reagoval ostře, označil tento krok za další příklad západního pokrytectví, které se podle něj neřídí zásadami spravedlnosti a rovnosti, ale politickými kalkulacemi.

Důsledky a výhled

Pozvání Netanjahua se setkalo s různorodými reakcemi. Zatímco konzervativní kruhy tento krok vítají jako důkaz posilování mezinárodních vazeb, kritici Orbána jej vidí jako další příklad jeho izolace od evropských hodnot. Kritici navíc poukazují na to, že spojení s Netanjahuem – který čelí obviněním jak doma, tak na mezinárodním poli – může dlouhodobě poškodit Maďarsko v očích liberálních demokracií.

Na druhou stranu Orbán tímto krokem potvrzuje svou schopnost prosazovat vlastní agendu navzdory tlaku EU. Zatímco mezinárodní právo často selhává při prosazování spravedlnosti, Orbán využívá toto vakuum k posilování své pozice – jak doma, tak ve vztazích se spojenci mimo západní blok.

Orbánův krok lze interpretovat jako strategickou politickou hru – doma i na mezinárodní scéně. Jeho snaha posílit vztahy s Netanjahuem a kritika západních institucí, jako je ICC, odráží hlubší dynamiku odporu vůči tradičním mocenským strukturám. Zůstává otázkou, zda tento přístup posílí jeho pozici, nebo zda jej nakonec izoluje i mezi těmi, kteří sdílí jeho skeptický postoj k západním institucím. Orbán ukazuje, že mezinárodní právo a instituce jsou v jeho očích spíše nástrojem mocenské hry než zárukou spravedlnosti. Jak dlouho však tato hra vydrží, než se obrátí proti němu?

Čtěte také:
Proti Orbánovi je každá lež dobrá
Babiš, Fico a Orbán chtějí v Unii začít zlobit s vlastní frakcí
Jak Lipavský žebral u Orbána