V České republice nepolitická opozice nosí moralistní kostým a tváří se, že jí nejde o změnu mocenských poměrů, ale o takzvané hodnoty.
Změna kurzu, předčasné volby a havlovský koncept
V Česku, stejně jako v jiných demokraciích, působí vedle moci výkonné a zákonodárné také vliv spolků, neziskových organizací, různých celebrit a zejména médií. Ty nevstupují do politické soutěže, ale přesto mohou ovlivňovat veřejné mínění a směr politické debaty. Institucionální moc a nepolitický vliv jsou v tuzemsku v konfliktu, protože nepolitické aktivity si kladou za cíl změnu politického kurzu kabinetu Andreje Babiše, případně i předčasné volby.
Nepolitický tlak na současnou vládu formou demonstrací, které organizuje Milion chvilek, Paměť národa, Člověk v tísni, Díky, že můžeme a jiné spolky, umělci jako Agnieszka Hollandová a další mediální hvězdy v čele s prezidentem Petrem Pavlem je z hlediska zákona přípustný. Občané mají právo nenásilně nesouhlasit s vládou, kritizovat ji a usilovat o změnu politické situace. V České republice ale nepolitická opozice nosí moralistní kostým a tváří se, že jí nejde o změnu mocenských poměrů, ale o takzvané hodnoty.
Tento styl pokrytecké politické komunikace má kořeny v havlovském konceptu „nepolitické politiky“, který zdůrazňoval pravdu, slušnost, odpovědnost a morální integritu jako nadřazené hodnoty, stojící údajně mimo běžnou politickou soutěž. Je však evidentní, že tento rámec je matoucí a prázdný, protože hodnoty jako „pravda“ či „spravedlnost“ nejsou neutrální ani univerzální – jsou to politické kategorie, o jejichž obsahu se vede spor od nepaměti.
Moralistní politický kýč
Havlovská „nepolitická politika“ tak funguje jako líbivá zástěrka, která zakrývá, že jde o obyčejný zápas o moc „jinými prostředky“. Moralistní jazyk totiž vytváří iluzi, že kdo jím mluví, náleží k elitě a jako nositel „pravdy“ či „slušnosti“ automaticky staví své oponenty do role těch, kdo pravdu či slušnost postrádají. Tím se ale mocenský konflikt nepřesouvá na vyšší etickou úroveň, ale pouze se překóduje z roviny věcné a programové do roviny morální. Výsledkem je kýčovitý diskurz, který se tváří jako apolitický, ale ve skutečnosti je jen jinou formou neférového politického boje.
Kýč nepolitické politiky vytváří dojem, že existuje jakási „čistá“ politika, která stojí nad stranickými zájmy a nad soutěží politických stran. Ve skutečnosti však žádná taková „andělská“ politika neexistuje. Každý, kdo usiluje o změnu politického kurzu, vstupuje do prostoru, v němž se soupeří o moc – ať už to přizná, nebo ne.
Prezident Pavel, média, Milion chvilek, různé celebrity apod. se aktuálně snaží vytvářet iluzi své morální nadřazenosti a zakrývat své skutečné mocenské ambice moralistním jazykem. V důsledku toho se politika v České republice stává stále méně čitelná a srozumitelná. Demokracie však nestojí na tom, že někdo tvrdí, že je lepší, protože stojí „nad politikou“, ale na tom, že jak vláda a parlamentní většina, tak politická i občanská opozice otevřeně přiznávají, že jim jde o moc a způsob, jak a na co ji použít.
Čtěte také:
Z cizího krev neteče aneb Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Kdo je ale kdo?
Kult beztvaré osobnosti prezidenta Pavla
Stojíme za komunistou, proti zaprodancům a ztroskotancům!
