Položí signatář Charty 77 Jiří Gruntorád vládu?

Vážený bojovník s totalitou Jiří Gruntorád proto požaduje odstoupení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který ovšem nařídil sociální správě případ a důchod jednoho z disidentů, konkrétně Karla Charlieho Soukupa prověřit a hodlá pracovat na tom, aby se aktivní odpůrci režimu dočkali alespoň průměrných důchodů. Právě Soukupův případ se stal rozbuškou celé kauzy, neboť ministr Jurečka jeho žádost o zvýšení důchodu nejdříve zamítl a doporučil mu sociální dávky.

Fiala Jurečku neodvolá

Ministr Jurečka se s Jiřím Gruntorádem setkal, leč chartistou mu bylo řečeno, že pro něj ve vládě skončil a hladovka za jeho odstoupení trvá. Ke cti Jurečkovi patří, že si v tomto případě nenajal, jak tomu bývá jeho dobrým zvykem, za milióny korun z kapes daňových poplatníků komunikační agenturu.  

Do hry se vložil, ač po nemoci, rovněž premiér Fiala. Hladovějícímu chartistovi, kterého podpořil rovněž další signatář Charty 77 John Bok, sdělil, že Jurečka neodstoupí a nevyužije tak možnosti odejít do privátního sektoru, ve kterém by se jistě dočkal lepšího finančního ohodnocení. Odvolat pak šéfa MPSV nelze, neboť lidovci by mohli vystoupit z vlády, čímž by sice na jednu stranu oživily své preference pohybující se kolem 3 procent, padla by ovšem vláda a projekt SPOLU, jehož fungovaní je zárukou lidoveckého přežití. 

Nastal čas prezidenta

Velká doba vyžaduje velké činy. Proto by měl v této složité situaci do hry vstoupit se svou autoritou prezident republiky Petr Pavel, živý důkaz toho, čeho všeho může dosáhnout správně motivovaný penzista. Jiřímu Gruntorádovi by sice asi přiznal, že na začátku své oslnivé kariéry neměl k Chartě z pozice člena KSČ nejkladnější vztah, což lze ovšem omluvit jeho předlistopadovou naivitou a nedostatečným rozhledem. Ostatně, co chtít po osmadvacetiletém klukovi, který vstoupil do strany proto, aby se mohl plazit v bahně, sněhu a po vzoru disidentů také vlastně ryl držkou v zemi.