V dnešním díle našeho seriálu se zaměříme na problematiku genderu, jeho prožívání jedinci i společností, a hlavně na jeho projekci do samotného fyzického jednání, známého obvykle jako identifikace s určitou pohlavní rolí, případně její změna.
Identifikuji se jako trolejbus
O krásnou okurkovou (klausovsky řečeno) neudálost se postarali aktivisté kolem spolku Prague Pride a podobných, jejichž ústředním tématem je sexus, nesexus, gender či identita. Se slovem identita nás zevrubně seznamoval už nebohý Václav Havel, avšak v jeho případě nebylo o sexu a s tím související afiliaci pochybnosti. To dnešní „prágprajdky“ jsou z jiného těsta.
Pražský dopravní podnik nedávno představil polepy k výročí 90 let od spuštění prvních trolejbusů do provozu. Součástí vizuálu je také slogan „Identifikuji se jako trolejbus“ na autobusech, kvůli kterému nyní dopravce čelí kritice. Lidskoprávní organizace upozorňují, že je nevhodný a údajně využívá rétoriku často používanou k zesměšňování trans a nebinárních osob.
Oč jde? Do ulic vyrazily dva autobusy a jedna tramvaj ve fialovo-bílých barvách s nápisem „Identifikuji se jako trolejbus!“. Podle DPP bylo cílem sloganu personifikovat či antropomorfizovat dopravní prostředky, tedy připisovat lidské vlastnosti neživým věcem. Podnik zároveň odmítl, že by šlo o komentář k osobní identitě jakékoli skupiny lidí.
Spolek Prague Pride prohlásil, že slogan podporuje mylnou představu, že se lidé identifikují jako předměty. Podle spolku jde zároveň o rétoriku, kterou používají politici a organizace usilující o omezování lidskoprávní agendy. „Útoky ale nesměřují jen proti trans a nebinárním lidem. Jde o širší snahu zdiskreditovat celou mladší generaci, která se zabývá svou identitou a odmítá se nechat zatlačit do předem připravených škatulek, jež pro ni vytyčili rodiče nebo společnost,“ uvedl spolek.
Na pomoc mu samozřejmě bez mrknutí oka přispěchal někdejší primátor Zdeněk Hřib, jehož strana Piráti se vyskytuje na kýčovitých shromážděních „prágprajdek“ pravidelně, zřejmě v domnění, že jim to nažene voliče. Hřib dokonce prohlásil, že o nevhodnosti toho sloganu uvědomí pražský dopravní podnik. Asi je zbytečné dodávat, že jako už bývalý radní pro dopravu k tomu nemá žádný mandát. Ale Piráti si holt představují politiku – jako piráti. Zrekvírovat, obsadit, užívat. Ale to jen na okraj.
Jsem asi zpozdilý, ale mně osobně se ten nápad s autobusem, který se identifikuje jako trolejbus, moc líbí. Vnáší do veřejného prostoru lehkou ironii, úsměv, není v tom nic agresivního. Agresi najdeme spíše u těch, kdo proti tomu tolik křičí. A tak se ptám: proč jsme pohřbili v Česku tak tradiční smysl pro humor, žertování, nevázanost? Necháme si poroučet od zamračených křiklounů, kteří nic jiného neumějí. To už jsme tak, jak napsal slavný spisovatel Michel Houellebecq, podvolení?
Šel tudy, měl dudy
Mám v jižních Čechách známou paní docentku, která mě poučila o jednom nečekaném aspektu té dnešní bláznokracie. Napsala mi, že mezi budějickými muzikanty se roznesla zpráva o tom, že zanedlouho vyjde politicky korektní trans zpěvníček s názvem „Šel tudy, měl dudy“.
Tu lidovou písničku asi znáte – pokračuje slovy „ani nezapískal, bodejž mu ty dudy rarášek roztřískal“. Tuto pamětihodnou píseň svého času zpíval v moderním pojetí dokonce sám Mistr Gott. Ale ani on si asi nepředstavil, k jakým koncům ta prostinká říkanka může vést.
Jen si to představte v trans optice: šel tudy, měl dudy. Kdo nevíte, čemu se též, vedle tradičního hudebního nástroje, říká dudy, tak se vraťte na základní školu. Tam se toho z téhle problematiky dovíte mnohem víc a peprněji. Ale i to jen na okraj.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 7/2026.
