„Pravičák“, který zvyšoval daně

„pravičák“, který zvyšoval daně. kolega petr bošnakov před pár dny zveřejnil v deníku to článek „nová pravicová strana? včera bylo pozdě!“ s titulkem nelze než souhlasit. problém je však o něco složitější, než je psáno. petr bošnakov tu zcela přesně hodnotí stávající ods pod vedením petra fialy jako stranu, jejíž druhá jména jsou neschopnost, nejistota a neúspěch. z někdejší jasně konzervativně orientované ods pod vedením václava klause (st.) se postupně ale nestala rovnou fialova bezbarvá nepartaj. ten vývoj byl komplikovanější a odpovídal dobovému vývoji politické mapy u nás. předně je třeba říci, že na klausovu stranu se už v počátcích nabalili kariéristé a oportunisté, chápající to jako výtah k moci a penězům. z této množiny vzešel josef zieleniec, dlouhodobě na klause žárlící a toužící po jeho postu. na zieleniece se pak nalepily persony pochybné odborně i charakterově. typicky ivan pilip a jan ruml, moderátoři neslavného sarajeva z konce roku 1997. podotkněme, že u kořene sarajeva byl jistý petr kolář, tehdy velvyslanec ve švédsku (zieleniecův bezprostřední podřízený), dnes „přítel po boku“ generál-prezidenta rozvědčíka petra pavla. to nebyla souhra náhod. s „argumenty“ pro sarajevo, které z obrazovek recitoval pilip s rumlem, přišel právě kolář. ptáte se, proč se klaus takových rádobyspolupracovníků, splňujících krásně ono výstižně heslo „největšího nepřítele máš mezi svými“, včas nezbavil? odpověď je prostá: klaus byl vždy nesmírně loajální ke svým lidem a na podobná svinstva prostě nebyl geneticky vybaven. zaplatil za to postem premiéra a o jedno volební období později též postem předsedy ods. kubiceho zpráva pomohla. zde bych se rád pozastavil u jedné nepřesnosti kolegy bošnakova. on mimo jiné píše, že mirek topolánek a petr nečas byli „pravicoví premiéři.“ minimálně u topolánka to rozhodně neplatilo. mohu to vcelku tvrdit s jistotou, neboť jsem se řadu let pohyboval jemu poblíž. topolánek obdivoval španělského premiéra aznara, který z někdejší víceméně fašistické strany generála franca učinil úspěšnou a širokoúhlou „catch-all-party“. topolánek se tehdy nijak netajil tím, že by rád z ods učinil něco podobného. svým způsobem se mu to i povedlo, když v roce 2006 dosáhl pro ods historicky nejvyššího výsledku 35,38 procenta. pravda, zde je třeba připomenout, že to bylo i díky neférové koncovce, kdy tehdejší policejní důstojník jan kubice vystoupil s tzv. kubiceho zprávou, která dehonestovala jiřího paroubka. jeho čssd tak jistě o nějaká procenta přišla, dostala však navzdory tomu 32,32 procenta hlasů. ale to jen na okraj. hned po volbách sestavil mirek topolánek jednobarevnou vládu ods, která nedostala důvěru sněmovny, a bylo nutné ji za čtyři měsíce vyměnit. tady už do koaliční hry naskočili lidovci (7,22 %), jež asi tehdy, pod vedením jiřího čunka, šlo vnímat jako stranu spíše pravicovou, ale též bursíkovi víceméně rudí zelení (6,29 %). o bursíkových velmi častých návštěvách v sídle ods na jánském vršku si štěbetali i vrabci na střeše. upekla se prostě účelová koalice pro udržení moci, nikoli pro plnění programu, slíbeného voličům. a sorry, plnění slibů je snad nejpodstatnějším rysem konzervativního myšlení a jednání. kalousek je prostě šibal. a nedlouho na to se začal velmi aktivně scházet mirek topolánek s miroslavem kalouskem, který s karlem schwarzenbergem už projektoval top 09. jak vím od samotného topolánka, idea byla ta, že ods zůstane v pravém středu a top 09 se postaví napravo od ní. dávalo by to smysl, kdyby…. kdyby k tomu došlo. z dosud neobjasněných důvodů se top 09 postavila radikálně proti ods. ve volbách 2013 top 09 zdecimovala se svými bezmála 12 procenty ods, která dosáhla historického minima – 7,72 procenta. kalousek je prostě, jak říkával jiří paroubek, „šibal“, je schopný (možná všeho) a nic nenechává náhodě. prostě si spočítal, že na pravici obsadí výsadní pozici. měl to vcelku snadné. předcházející debakl vládnutí petra nečase (ods) mu dal do rukou mnoho trumfů a do uren dosti hlasů někdejších voličů ods. takže suma sumárum: jestliže dnes mnozí (nejen kolega bošnakov) uvažují o kalouskovi jako o možném lídrovi budoucí politické síly, která využije neschopnosti a ideové neukotvenosti fialovy ods, není to vůbec vyloučeno. historie se umí opakovat. však on také kalousek ví, co říká, když dnes kritizuje, a to velmi razantně, jak ods, tak druhdy „svou“ top 09, a vyčítá jim malou razanci v rozpočtových škrtech a nehospodárné vedení státu. ovšemže má pravdu. ale je dobré vědět, že to říká politik, který jako „pravicový“ ministr financí za svého působení zvyšoval daně, například v roce 2012 dph či daň z převodu nemovitostí. to činívají obvykle strážci pokladny z lůna socialistického. nezapomínejme: historia magistra vitae. čtěte také: nová pravicová strana? včera bylo pozdě! miroslav kalousek čeří české politické vody… a to je moc dobře kalouskova zdravice k 17. listopadu: nabytou svobodu musí bránit každý z nás.