Promarněná příležitost prezidenta Pavla

Vůbec se to nemělo stát! Nemělo se stát, aby Andrej Babiš dal po volbách pohodlnou většinu ve sněmovně. Vždyť už před volbami bylo nainvestováno mnoho mediálně-politického úsilí do toho, aby byli potencionální koaliční partneři ANO odstřeleni a hnutí nemohlo složit vládu, i kdyby nakrásně vyhrálo…

Strany bývalé pětikoalice si myslely, že to bude stačit. A že nakonec s pomocí podpory na Hradě upatlají horko těžko – ale přece jenom – stejnou konstelaci, jako v roce 2021. Zkrátka, že ANO třeba „papírově“ zvítězí, ale vládu nesestaví. Kromě ostřelování SPD se Stačilo! a nálepek o extremistech a komunistech (které byly hodně nepřesné, protože v samotné pětikoalici dlouho seděli komunisté pod krycím názvem Piráti) tu ovšem byla jedna věc, se kterou se tak docela nepočítalo. Ta věc se jmenuje Motoristé sobě.

Pár měsíců před volbami byli pod hranicí volitelnosti, takže by si nikdo nevsadil, že potřebných pět procent vůbec „přelezou“. A když ve žhavé fázi kampaně vyrukovali s heslem „Odstavit Fialu, pohlídat Babiše“, brala to většina politických pozorovatelů spíš jako humorný claim z říše snů. Jenže i sny se někdy plní, a tak Motoristé se ziskem necelých sedmi procent nakonec zasedli nejen v Poslanecké sněmovně, ale i ve vládě. Tím vznikla v jistých politicko-mediálních kruzích logická potřeba tento subjekt zlikvidovat. Což se právě děje…

Babišův kabinet, složený z SPD a právě Motoristů, měl navíc pohodlnou většinu 108 poslanců, takže tu z hlediska prosté volební matematiky nebyl dán prezidentovi žádný prostor k tomu, aby s jeho přispěním vznikla jakákoliv jiná vláda než ta na uvedeném trojkoaličním půdorysu.

To ovšem samo o sobě neznamená, že by si hlava státu nenašla způsob, jak do sestavování vlády zasáhnout a pěkně situaci znepříjemnit. Záminku poskytly nepodložené mediální kauzy nejviditelnějšího Motoristy Filipa Turka, který byl původně nominantem na šéfa diplomacie. Když prezident na schůzce naznačil Petru Macinkovi, že kvůli novinovým titulkům Turka odmítá, došlo s Petrem Pavlem k dohodě, že bývalý europoslanec půjde na životní prostředí – ale jak už dnes víme, ani to se nestane.

Razantní obrat pasivního konformisty

Ve vztahu k Andreji Babišovi si prezident kladl podmínku, že ho nepověří sestavením vlády, dokud veřejně neohlásí, jak vyřeší svůj střet zájmů – který ovšem v té době ještě ani nenastal. Zároveň prezident vysílal směrem k hnutí ANO signály, že s pověřením jiného politika z vítězného tábora by žádné problémy neměl. Čímž vlastně partaj nepokrytě nabádal, aby se Babiše pokusila elegantně zbavit. A připomeňme rovněž fakt, že se Petru Pavlovi zachtělo zasahovat i do programového prohlášení nového kabinetu. Na někoho, kdo byl za Fialovy vlády pasivní konformista, šlo najednou o dosti razantní obrat…

Od samého začátku tedy bylo možné sledovat, že prezident při sestavování nové vlády vystoupil ze své dřívější neviditelnosti a stal se nejen aktivním, ale bez nadsázky přímo aktivistickým hybatelem, pohybujícím se na hraně Ústavy (a pokud ne na hraně, tak přímo za ní). Snahy házet z Hradu klacky směrem ke Strakově akademii byly neskrývané, evidentní a zcela nesrovnatelné s čímkoliv, co jsme tu zažili v minulosti. Tím spíše, že se prezident rozhodl dát větší váhu titulkům v bulváru než výsledku demokratických voleb.

Motoristé jsou noví, dostatečně výrazní – a jako každý výrazný subjekt tím pádem i dost kontroverzní – což vždycky voliče rozdělí na tábor vyhraněných příznivců a neméně vyhraněných odpůrců. K těm očividně v první řadě patří sám prezident, který se zabetonoval na pozici, že mnoho let staré údajné příspěvky na sociálních sítích jsou překážkou pro jmenování do vlády.

Co na tom, že ve srovnání se zatoulaným milionem z pochybné kampeličky nebo s kauzou Bitcoin či s Vítem Rakušanem, jeho šifrovaným telefonem a náhodou mrtvým pokladníkem hnutí STAN, Věslavem Michalíkem, jde v Turkově případě o zcela nepodstatné kauzy. To, že je něco nepodstatné, ještě neznamená, že to nemůže být použito proti vám, když se to hodí. I banalita se dá v dnešním mediálním světě nafouknout do velikosti létajícího balónu, který pak už jen stačí vypustit na politické nebe a nechat ho plout. Svou službu to udělá… Macinkova strana je zkrátka perfektní místo, na němž může Petr Pavel demonstrovat svou sílu a kudy má nejlepší možnost udělat do Babišovy lodi díru.

Ve svěrací kazajce…

Pokud totiž Motoristé sobě „nějak“ vypadnou z vlády, je lidově řečeno vymalováno. Kabinet padá a otevírá se prostor pro hnutí STAN nebo pro ODS, kteří mohou tiše tolerovat Babišovu menšinovou vládu. Ta by byla v takové situaci doslova sešněrovaná jako ve svěrací kazajce. Nic by neudělala, nic podstatného by pro své voliče neprosadila a do toho by byla permanentně ostřelována od „tichého podporovatele“, od bývalých kolegů z vlády, od opozice i od prezidenta – o Milionu chvilek ani nemluvě…

A to je vlastně to hlavní, oč tu celou dobu běží. Nejde o konflikt Hradu s Motoristy, nejde o Macinku, Turka, o příspěvky na sociálních sítích, a dokonce nejde ani o nějaké smsky. Cíl je po celou dobu jediný – zbavit se Babiše. Zlikvidovat jeho stávající koaliční partnery a natlačit ho do jiného vládního uspořádání. To bude pro premiéra mimořádně nevýhodné, a naopak mimořádně výhodné pro Petra Pavla, který si na zlikvidování „nenáviděného“ premiéra postaví svou volební kampaň.

Svěrací kazajka, do které se snaží Babiše sevřít, se začala šít ještě před volbami a po celou dobu jede (hradní) šicí stroj naplno. Proto je tak zvláštní, že namísto, aby Babiš vzal nůžky do ruky a ukázal prezidentovi, kde je jeho místo, vypadá to spíše, jako by premiér svými ústupky do té svěrací kazajky vysloveně spěchal.

Čtěte také:
Teď jde o Česko! Nezalekne se premiér Babiš prezidenta Pavla?
Prezident Pavel hraje ve sporu o Filipa Turka s cinklými kartami
Promarněná příležitost prezidenta Pavla