Přetahovaná mezi silami vyznávajícími liberální progresivně oportunistický appeasement vůči EU (včetně válečného harašení) a silami, které se po posledních sněmovních volbách budou snažit o racionálnější (a možná i sebevědomější) českou politiku „všech azimutů“ s větším důrazem na vlastní občany a jistou formu patriotismu a konzervatismu, začíná nabývat podoby studené války.
Dokud byl u kormidla vlády liberálně progresivní spolek SPOLU-PirSTAN s plnou podporou liberálních médií – a díky politice plné poslušnosti a appeasementu vůči Evropské komisi (a také s plnou podporou Hradu a jeho protoKoláři) – skřípali zuby maximálně ti, co nebyli připuštěni do debat. Byly na ně pořádány hony a jejich projevy byly kriminalizovány.
Začátkem října občané trhli oponou u volebních uren a svými hlasy podpořili právě ty, na které byly hony pořádány a kterým bylo upíráno být v mainstreamu slyšet.
A okamžitě po volbách spustila strana „pravdy a lásky“ křik a fňukání a obžalobu, jak je to možné, že jsou voliči hlupáci, protože nepochopili, že peníze z jejich zvýšených daní nepatří jim, ale cizím státním příslušníkům a zbrojařům, kteří si za ně kupují fotbalové kluby.
A hned od vyhlášení výsledků říjnových voleb nejvyšší oportunista na Hradě, bývalý vlastník rudé knížky, který schvaloval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa a který si to odpracoval, dal zcela nepokrytě najevo, že to, co říkal před svým zvolením, ale i před několika měsíci – jak nebude klást překážky vládě vzešlé z demokratických voleb – obrátil naruby stejně jako svůj kabát. Ostatně udělal přesně to, co dělá celý svůj oportunistický život.
Najednou už neplatilo, když před říjnovými volbami prohlásil, že mu Babiš tehdy dostatečně vysvětlil, jak hodlá vyřešit svůj střet zájmů, a začal si vynucovat jmenování vítěze voleb premiérem tím, že už před jmenováním musí Babiš dokonce veřejně oznámit řešení svého střetu zájmů; přičemž oba požadavky byly nad rámec Lex Babiš a pravidel EU o střetu zájmů.
A tak Babiš – myslím, že k překvapení všech, kteří se těšili na to, jak se oligarcha majetku nevzdá, veřejně oznámil, že převedl svůj Agrofert do fondu, ke kterému nemá přístup a ani do své smrti mít nebude. Čímž si tedy zasloužil od prezidenta jmenování premiérem a mohl sestavit vládu.
Dalším trucem, který přetrvává dodneška, je odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem (nejdříve zahraničí, a po ústupku Motoristů dokonce i životního prostředí). Opět tady hradní korouhvička otočila o 180°, neboť to není tak dávno, kdy prohlašovala, že kdo bude ministrem, je v kompetenci vlády a získané důvěry v parlamentu, nikoliv v kompetenci prezidenta. Už zcela komické zdůvodnění, že Turek má „pochybné“ ukotvení a hodnoty, znělo z úst komunistického oportunisty jako pískání na krysařovu píšťalu.
Začali si korzáři vztekem hryzat nehty?
Ale ani teď Motoristé neustoupili a neustoupil ani Babiš. Upřímně říkám, že jsem zatím velmi spokojený s tím, jak nová koalice drží pohromadě a vyhýbá se komunikaci případných rozepří přes „presstituty“. Turek se stal vládním zmocněncem pro Green Deal na ministerstvu životního prostředí – a dokonce to dělá zadarmo, neboť raději zůstává poslancem než úřadou. A to je další věc, která mě pobavila. Když byl Babiš na tiskovce na tento stav tázán, uvedl, že Turek i on sám coby premiér budou pracovat zdarma. Jsem přesvědčený o tom, že zejména Piráti, kteří si udělali z vládních úřadů a poslaneckých postů vydatná korýtka, si museli začít hryzat nehty v obavě, aby se jich na to někdo někdy neptal.
Asi jsme byli trochu zklamaní, když se Babiš vrátil z jednání „koalice (všeho)ochotných“ a řekl, že budeme pokračovat v muniční iniciativě, jen už tam nepůjdou peníze z daní občanů. Mnoho z nás si položilo otázku, za co to s prezidentem vyhandloval… Jenže ve chvíli, kdy Babiš na tiskovce oznámil, že muniční iniciativa nestála české daňové poplatníky dvě miliardy, jak lhalo spolčení SPOLU-PirSTAN, ale že těch miliard bylo 17 (což byla v podstatě odmítnutá hodnota valorizace důchodů), moje nevole vůči souhlasu s muniční iniciativou o něco polevila, protože už podle ryku různých mluvících hlav to byl pěkný šťouchanec do žeber i všem našim „chciválkům“.
A naposledy to byl Hradní podraz na Ukrajině. Petr Pavel odfrčel na Ukrajinu, aniž by o tom informoval vládu a koordinoval to s ministerstvem zahraničí, jak mu ukládá zákon. Prezident totiž nemůže prezentovat zahraniční politiku jiným způsobem, než podle postoje zahraniční politiky vlády. Dle našeho práva je zahraniční politika ve výhradní kompetenci vlády, a prezident stejně jako diplomaté jsou ze zákona povinni respektovat zahraniční politiku vlády. Navíc má prezident povinnost své zahraniční cesty a jejich cíle konzultovat a sladit s vládou, resp. ministerstvem zahraničí.
O co teda šlo? Bývalý předseda ZO KSČ si nejprve jel zkontrolovat účinek české muniční iniciativy na rozsáhlý hřbitov padlých ukrajinských vojáků, a někde tam či při popíjení čaje ze samovaru přislíbil, že by se na Ukrajinu mohly dodat české bitevníky L-159 na boj proti dronům.
Liberální čivavy a jejich spřízněná média se toho samozřejmě chytly. Jakmile se Babiš vyjádřil, že vláda nemá v úmyslu zbavit se těchto bitevníků, spustil se na povel liberální shitstorm nejen od mluvících hlav zástupců SPOLU-PirSTAN, ale i od liberálních „presstitutů“.
Jenže internet je zrádná věc. Ještě v roce 2025 Jana Černochová odpovídala na již tenkrát vznesený požadavek předání našich bitevníků na Ukrajinu, že nejsou k mání, že sami máme málo.
Nepochybuji o tom, že tohle všechno prezidentovi loutkovodiči věděli, přesto ho instruovali, aby šel na Ukrajinu okopávat kotníky současné vládě (bez jejího vědomí), protože to média následně využijí k dalšímu okopávání kotníků u nás doma. A tak se také stalo.
Takhle to pro příště nejde…
Na následné tiskovce Babiš a Macinka vysvětlovali, že armáda bitevníky sama potřebuje a v této chvíli jsou nepostradatelné pro naši vlastní obranyschopnost a výcvik pilotů. Dali také jasně najevo, že Pavel vycestoval bez předchozí koordinace s vládou a že takhle to pro příště nejde, neboť se prezident musí řídit zahraniční doktrínou, kterou definuje platná vláda, jež získala důvěru sněmovny.
Jen za pár dní se ovšem velení armády (náčelník generálního štábu AČR Řehka spolu s dalšími vojenskými „chciválky“ a se zbrojaři a jejich lobbisty, mezi které koneckonců patří i generálprezident z Hradu) ozvalo, že by mohlo nějaké ty starší bitevníky postrádat.
Nevím, jestli vám to nepřipadá podivné, ale mně ano. Nevím, jestli si vzpomínáte, když se armáda zapojila do podivné iniciativy převozu válečného materiálu na Ukrajinu v rámci Skupiny D a Dronů Nemesis, což je nyní vyšetřováno vojenskou policií a prokuraturou. Nevím, jestli si vzpomínáte na mnohé výroky gen. Řehky, které dávaly nepokrytě najevo, že se nehodlá podvolit právnímu řádu, ve kterém je uvedeno, že AČR podléhá civilnímu řízení.
A všechny tyhle eskapády byly přikryty tichým souhlasem a odůvodněními prezidenta Petra Pavla, který si začal plést roli prezidenta s rolí vrchního velitele armády. Pravomoci vrchního velitele armády se přitom ujímá až tehdy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav, přičemž tyto stavy vyhlašuje parlament. Prezident si tedy nemůže svévolně počínat tak, jako by už byl vyhlášen takový stav.
Vypíchnu a zviditelním, o co té zbrojařské lobby ovládající šňůrky hradní loutky podle mého soudu jde:
- Kauza Turek není o Turkovi, je o posunu ústavních pravomocí a jejich přesun na stranu prezidenta a oslabení ústavně definovaného parlamentního systému České republiky.
- Exkurze komunistického rozvědčíka na ukrajinském hřbitově (a hlavně „příslib“ daru nebo prodeje našich letadel) je opět pokusem o rozšíření pravomocí prezidenta. Důvod, proč to Pavel na Ukrajině vytáhl, je zcela zřejmý – zaútočil na nově vzniklou vládu a zkouší si opět posunout pravomoci mimo ústavní rámce a pravomoce.
- Opakované pokusy převzít více pravomocí, zejména ve vlivu na armádu a posílení její moci ve státě, ve mně prostě evokuje pokus o nastolení soft formy vojenské junty, jež je pod vlivem zbrojařské lobby, kterou u nás prezentují nejen výrobci vojenského materiálu, ale hlavně loutkovodiči prezidenta.
- A vlastně také těmito truc kousky začíná předvolební kampaň na prezidenta. Mysleme na to.
Suma sumárum
Nesmíme už znovu připustit, aby nám tu zavládla (polo)vojenská junta se zbrojařskými lobbisty a generál/prezident převzal pravomoce, které mu nepřísluší. Nesmíme připustit, aby se na Hradě ocitla znovu figurka, která má zásadní vliv na složení Ústavního soudu, jenž nebude nestranný.
Už nikdy nepřipusťme, aby se na Hrad vrátil bezpáteřní oportunista, který si jako jediný vymohl apanáž pro svou soudružku manželku politručku a který je představitelem strany války s hodností generála.
Čtěte také:
Milionový Pražský Majdan
Promarněná příležitost prezidenta Pavla
Je prezident Pavel agent ruské GRU?
