Russiagate v Evropě: Příběhy kauz, které ovlivnily volby a vyšuměly doztracena

Tento text vyšel v době, kdy v Česku vrcholila kauza německého poslance AFD Petra Bystroně, který si měl údajně převzít v Praze peníze od Rusů, určené na uplácení evropských  politiků a ovlivňování voleb. Bystroňova kauza zatím není uzavřena. Nebylo to ovšem poprvé, kdy se v některé evropské zemi souvislosti  s volbami objevilo podobné podezření.

Svoji Russiagate má například Rakousko nebo Černá Hora. Ani v jedné zemi se ale nakonec bomabastické odhalení o napojení opozice na Rusko nepodařilo prokázat. Naopak – s odstupem času vše ukazuje na to, že šlo spíše o hru tajných služeb. Věci mnohdy nejsou takové, jaké se zdají být…

IbizaGate

Na sítích stále můžete najít skandální video, na kterém se bývalý rakouský vicekancléř Hans Christian Strache v jakémsi “kutlochu” rozvaluje na gauči vedle neznámé dlouhonohé blondýny, u konferenčního stolku zavaleného lahvemi s alkoholem, petkami a popelníky a domlouvá se svými společníky podezřelé kšefty. Některým zúčastněným se rozhovor překládá do ruštiny. Celé to připomíná nějaký bizarní sraz veksláků z devadesátek.

Video se objevilo v médiích až dva roky poté, co se tenhle podivný večírek na ostrově Ibiza odehrál, když krátce před evropskými volbami v roce 2019 záznam zveřejnil německý deník Süddeutsche Zeitung a zpravodajský týdeník Der Spiegel. Rozjela se aféra obřích rozměrů, pro niž se vžil název Ibizagate. Krásná blondýna měla být dcerou ruského oligarchy Makarova. Vicekancléř Strache jí údajně nabízel pomoc při získávání obchodních smluv výměnou za poskytnutí podpory ve volbách v roce 2017.

Důkazy se zdály být neprůstřelné. Strache, v té době předseda Svobodných, se musel z klidit z vlády vedené lidovcem Sebastianem Kurzem. Mnohým se tak potvrdilo jejich přesvědčení, že pravicoví Stracheho Svobodní jsou stranou ovládanou ruskými penězi. Ale to nebylo všechno. Začalo mohutné vyšetřování. Policie se zaměřila na “odkloněné” sponzorské dary, nejen Svobodných, ale i lidovců a socialistů. Nakonec padl i Kurz a celá jeho vláda a v Rakousku se konaly nové volby.

Už od začátku ale aféra vzbuzovala otazníky. „Nějak to zavání něčím jako tajná služba,“ prohlásil už pár týdnů po skandálním odhalení videa bývalý ministr financí a vnitra ve vládách Angely Merkelové, přední politik německé CDU Wolfgang Schauble. „Člověk si klade otázky: Proč teď? Kdo to vytvořil a za jakým účelem?“

Z dcery ruského oligarchy se vyklubala bosenská studentka

Sestříhané video skutečně ukazovalo Stracheho v tom nejhorším světle. Jenomže po zveřejnění celé sedmihodinové (!) nahrávky se ukázalo, že vina Stracheho je diskutabilní. Žádné sliby na schůzce nedal, dokonce v jednu chvíli řekl, že s nabízeným úplatkem nechce mít nic společného. Ano, vedl velkohubé řeči, naparoval se před krásnou dcerou ruského oligarchy, z níž se nakonec vyklubala bosenská studentka zemědělství a z některých společníků najatí herci, ale nic z toho se později neprokázalo jako zločin a obvinění z korupce, se nepotvrdila. Od soudu nakonec Strache odešel jako nevinný. To mu ale dnes už není moc platné.

Celá Ibizagate ze zpětného pohledu vypadá jako provokace. I když není jasné, kdo si ji objednal. “Nevíme, kdo to připravil, jsou v zásadě dvě možnosti, buď to byla rakouská politická opozice, nebo některá západoevropská zpravodajská služba,” říká politolog Petr Drulák.

Spekulovalo se, že video má na svědomí německý satirik Jan Böhmermann. Později se ve hře objevilo jméno právníka íránského původu Ramina Mirfakhra. Na čí objednávku pracoval, se ale neví. Je jisté, že účast Svobodných v rakouské vládě byla mnohým trnem v oku, a zájem na jejich diskreditaci měly různé vlivné skupiny. Záměr se povedl. Všeho ale do času. Letos je v Rakousku volební rok. Po červnových evropských volbách půjdou Rakušané k volebním urnám ještě na podzim, kdy zvolí novou vládu. V obou volebních kláních mají Svobodní slušně našlápnuto k vítězství. Přispívá k tomu nejen politika tradičních etablovaných stran, například v otázkách migrace, s níž mají Rakušané dlouhodobě problém, ale i pachuť, která zůstala po Ibizagate. (V zářijových rakouských volbách skutečně dosáhli Svobodní historického vítězství, když získali skoro třicet procent hlasů pozn.red.)

MiloGate

Přenesme se ale z Rakouska o pár stovek kilometrů na jih. Jiné místo, jiný čas.

Píše se rok 2016 a v Černé Hoře právě vrcholí proces vstupu země do NATO. Na cestě do Severoatlantické aliance vede Černou Horu prezident Milo Djukanovič. A díky tomu se z dříve kontroverzního politika stává miláček Západu.

„Černá Hora byla za Djukanoviče mafiánský stát a v čele té mafie stál Djukanovič,“ říká Petr Drulák. „Je to technolog moci, od devadesátých let se tento bývalý šéf jugoslávské SSM třicet let držel v nejvyšších pozicích. Buď byl prezident nebo premiér. Je podezřelý z organizovaného zločinu, byl označen za hlavu mezinárodní sítě pašování cigaret. Černou Horu si de facto zprivatizoval. Zpočátku byl spojencem srbského prezidenta Miloševiče. Když ale pochopil, že Miloševičova pozice je neudržitelná, opustil jej a rozjel vlastní linii. Začal rozvíjet vztahy se Západem a nakonec dohodl vstup země do NATO.”

V předvečer klíčového hlasování o členství v NATO se veřejnost dozvídá šokující zprávu: Opoziční Demokratická fronta, která je proti vstupu Černé Hory do západních struktur, prý ve spolupráci s proruskými silami připravuje převrat, kterým se chce v den voleb v Černé Hoře 16. října 2016 dostat k moci. Spiklenci se prý chystali obléknout do policejních uniforem, vtrhnout do černohorského parlamentu, zastřelit Mila Ðjukanoviće a založit promoskevskou stranu.

Veřejnost je vyděšena, zahajuje se vyšetřování, stíháni jsou opoziční předáci Mandič a Kněževič. Za spiknutí za účelem spáchání „teroristických činů“ a podkopávání ústavního pořádku Černé Hory je prvoinstančním soudem odsouzeno 13 lidí, včetně dvou ruských vojenských zpravodajských důstojníků. Tresty dosahují až 15 let vězení. Odsouzení vinu odmítají. Kauza se táhne léta. V roce 2021 však přichází zvrat, odvolací soud vrací proces na začátek kvůli procesním pochybením s poukazem na závažná porušení trestního řádu.

Proces pokračuje, ovšem mezitím se v Černé Hoře zásadně mění politické poměry. V parlamentních volbách v srpnu 2020 je Djukanovičova DPS poražena. A v květnu 2023 Milo Djukanovič prohrává i prezidentské volby. Jeho éra po 30 letech nepřetržitého vládnutí končí.

Naopak stíhaný opoziční vůdce Andrija Mandič se po loňských parlamentních volbách stává předsedou parlamentu. A aby toho nebylo málo, zatčen byl i bývalý nejvyšší prokurátor Milivoj Katnič, který byl v procesu s opoziční Demokratickou frontou hlavním žalobcem. Dnes je v jiné kauze obviněn z podílu na organizovaném zločinu. Kromě toho čelí i obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele, z ochrany bývalého dlouholetého premiéra a prezidenta Černé Hory Mila Djukanoviče a z činnosti ve prospěch Djukanovičovy DPS. Z padouchů jsou hrdinové, z hrdinů padouši.

Spekulovat o tom, co přesně se v Černé hoře v roce 2016 stalo a jakou roli v tom hrály ruské peníze, je těžké. Část veřejnosti je dodnes přesvědčena, že opozice chtěla nezákonnými způsoby převzít moc, jiní tvrdí, že šlo o komplot vládnoucí kliky, který měl opozici diskreditovat.

“Pro mě opozice představovala demokratickou alternativu, už proto že se nestačila zkorumpovat. I když připouštím, že ani jedna z těch stran nemusí působit z hlediska západních standardů přitažlivě. Jestli se zapletli s Rusy nebo ne, neumím říct, ale vůbec bych se nedivil. Jestli se chtěli pokusit o převrat, taky nevím, ale tristní je, že snaha o sesazení Djukanoviče se v západních médiích prezentovala jako útok na černohorskou demokracii,” říká Petr Drulák.

Česká stopa

Zajímavé je ale sledovat jinou linku černohorské kauzy, která má přesah i do Česka. Českou stopu v tomto příběhu dokonce v roce 2016 podrobně sledoval Denik N. Vraťme se tedy v čase ještě jednou zpět na začátek. Ústřední postavou údajného pokusu o převrat v Černé Hoře  je špičkový marketér a politický stratég Aron Shaviv. Rodák z britského Oxfordu, který později emigroval do Izraele, kde devět let sloužil v armádě. Zkušenost s politickým poradenstvím získal, když pracoval pro Arthura Finkelsteina, konzultanta amerických Republikánů a mnoha pravicových politických kandidátů v USA, Kanadě či Izraeli.

Sám Shaviv později založil konzultační společnost a jako manažer vedl v roce 2015 například vítěznou kampaň izraelského premiéra Benjamina Netanjahua či ve stejné době radil britskému premiérovi Davidu Cameronovi ve volbách ve Spojeném království. 

Právě tuto hvězdu politického marketingu si najala černohorská opozice na předvolební boj proti Djukanovičovi a právě on přispěl k tomu, že  opozice začala být pro Djukanovičovu DPS nebezpečná. Pro českého čtenáře ale může být překvapivá následující informace: Na kampani pro (údajně) proruskou opozici pracoval spolus s Shavivem i seniorní konzultant agentury Shaviv Strategy and Campaigns –  slovenský marketér Jan Repa. Pokud je vám toto jméno povědomé, pak se nepletete. Je to ten Jan Repa, který dnes pracuje v týmu Víta Raušana a hnutí STAN.

 Ale zpět do Černé Hory. Kampaň, kterou tito talentovaní marketéři rozjeli (údajným) proruským silám nesmírně pomohla.

„Ta kampaň se nepodobala žádné jiné v Černé Hoře. Spoty, které vyráběla agentura Arona Shaviva, si utahovaly z Djukanoviče a jeho vládnoucí strany,” hodnotil nevídaný ohlas Shavivovy marketingové kampaně deník New York Times.

Předvolební průzkumy začínají vládu znepokojovat, obavy z vítězství opozice sílí. Shaviv se dostává do hledáčku černohorských tajných služeb loajálních Djukanovičovi. Později vysvětloval, že ho agenti zdržovali na letišti, sledovali ho a obtěžovali jeho i jeho tým. Shaviv ale není žádný začátečník a má svoje kontakty. Na pomoc volá svého přítele, bývalého důstojníka CIA Josepha Assada. Assadova role dodnes není úplně jasná.

V tu chvíli se o černohorskou kauzu začínají zajímat i dva čeští reportéři Deniku N Jakub Zelenka a Lukáš Prchal, kteří sledují stopu údajných ruských peněz pro pučisty. Podobně jako v kauze Bystroň měla být totiž centrem peněžních machinací Praha. Dvojici reportérů se podařilo vypátrat firmu Sofbiz z Václavského náměstí, která měla organizátory proruského převratu financovat.

„Z účtů Sofbiz šlo 1,5 milionu eur (v přepočtu 40 milionů korun) kyperské firmě, kterou většinově ovládal Aron Shaviv, spolu s bývalým agentem CIA Josephem Assadem,” hlásí reportéři z Deníku N. Po dokonání puče a vraždě prezidenta měla prý Assadova skupina připravený plán následného úniku, který zahrnoval například i použití rušiček mobilního signálu. Reportéři Deníku N citují černohorského žalobce (z dob Djukanovičovy vlády) Sašu Čađenoviće a dramaticky  popisují finanční machinace, jimiž  si bývalý agent CIA (!) Assad posílá na své účty ruské peníze: 

“… Assad převedl z peněz, které přicházely z Česka na kyperský účet společnosti Derker, dva a půl milionu korun své společnosti za „konzultace“. Dalších deset milionů korun si vyplatil jako odměnu na svůj účet v Izraeli. Z kyperské firmy Derker pak posílal peníze černohorským pučistům na reklamy, volební průzkumy a reklamu na Facebooku v řádech stovek tisíc eur”.

Kauza měla ohlas i ve světových médiích. New York Times byl ovšem narozdíl od Deníku N ve svých soudech mnohem opatrnější. Konstatuje sice, že napojení pučistů na Rusko potvrdily britské a polské zpravodajské služby, jedním dechem ale připomíná, že mnoho otázek ohledně kontroly Kremlu nad operací, včetně té, kdo vlastně nařídil ruským zpravodajským důstojníkům, aby se pokusili svrhnout černohorskou prozápadní vládu, zůstává nezodpovězených.

„Neudělal bych nic proti zájmům Spojených států,“ citují New York Times Josepha Asada. „Určitě bych nepracoval v zájmu Ruska.“ Assad se netají tím, že za spiknutí považuje naopak celý proces proti takzvaným pučistům. Poukázal na podezřelé způsoby, jakými tamní vyšetřovatelé pracují: „Osoba, kterou režim označil za vůdce a teroristu, byla propuštěna z vazby. Zbraně, které údajní spiklenci používali – především lovecké pušky – byly zničeny a nemohly tak být podrobeny expertíze. Když byl režim požádán o předložení důkazů, označil je za státní tajemství,” popisoval své poznatky o způsobu vyšetřování Assad v médiích. Že to s jeho napojením na Rusy nebylo tak horké, svědčí i to, že sice byl na základě mezinárodního zatykače zadržen v Abú Dhabí, Spojené státy ale využily svých diplomatických styků, takže do Černé Hory nakonec nebyl vydán.

„Veřejnost má věřit tomu, že šlo o neúspěšnou ruskou operaci, kterou vedl izraelský politický poradce, srbský generál ve výslužbě, bývalý agent CIA a několik vesničanů s loveckými puškami, takhle ale ruské operace v zahraničí neprobíhají,” vysmál se černohorským vyšetřovatelům Shaviv. I na něj byl vydán mezinárodní zatykač, ani on ale před černohorským soudem nestanul. New York Times následně citují i černohorskou opozici podle níž tamní vládní úředníci trpí paranoiou a vidí Rusy za každým rohem.

Od vypuknutí kauzy uplynulo osm let. Pučisté nejsou odsouzeni. Zatykač na Shaviva i Assada byl zrušen s tím, že soudní řízení bylo „politicky motivováno“. Shavivova agentura, jakož i její bývalý seniorní konzultant Jan Repa, se v posledních letech uchytili v Česku a na Slovensku. Jan Repa dnes v Česku – jak již bylo řečeno – vede volební  kampaň hnutí STAN. Předtím pracoval v týmu prezidenta Petra Pavla, v roce 2019 byl strůjcem kampaně pozdější slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Mimochodem ve veřejných zdrojích lze dohledat, že za Repovy služby v týmu Čaputové inkasovala (tehdy ještě Shavivova) agentura 130 tisíc euro. Repa se pak podílel i na kampani bratislavského primátora Matúše Valla. Reportéři Deníku N, kteří měli ještě v živé paměti svoji repotáž o napojení Shavivovy agentury na Rusy se jej proto zajeli zeptat, zda nešlápl vedle, když si Repu vzal do týmu:

DeníkN: Nesnižuje to vaši důvěryhodnost jako politika?
Valla: Jak bych mohl vědět, že nějaká firma dělala převrat v Černé Hoře? Jeden ze zaměstnanců té firmy je Bratislavan, Slovák, my ho známe. Je to strašně šikovný člověk, s nímž jsem dělal kampaň. O jeho mateřské firmě nevím absolutně nic. Já s ním sdílím identické hodnoty. V tu chvíli jsem nevěděl, že někde dělají nějaký převrat.

DeníkN: Jde přece o kontext – koho si volíte jako spolupracovníky, ne?
Valla: Rozumím. (dlouze mlčí). Někdy jsou věci daleko jednodušší, než na první pohled vypadají.

Čtěte také:
Rumunsko obnažilo aroganci Západu
Opakování voleb jako opakovaný vtip