Aktivismus v pracovní době? Platíme ho všichni.

To takhle třeba zjistíte, že se na Twitteru mají objevit Vaše osobní údaje. Třeba ty, co máte v informačním systému u svého zaměstnavatele. Jak je to možné? Jednoduše. Jistý člověk, říkejme mu třeba Sysel, co Vás nemá rád, a právě to argumentačně nezvládl, je spolumajitelem firmy. A zrovna té, která pro korporát outsourcuje management lidských zdrojů. Takže mu pak stačí naťukat jméno do formuláře a předhodit těch několik řádek z databáze liberálnímu mobu jako kost. Hotovo, tu máte, hrejte si. Dílo se podařilo. Zákony nás nezajímají, my přeci můžeme.

Nejde jen o sociální sítě…

Anebo zjistíte, že Váš právě vypsaný předmět, vložený před chvílí do fakultního rozvrhového systému, máte oscreenován a pošklebován tamtéž. Jak je to možné? Ona snad existuje nějaká datová brána z Twitteru do celoškolní komponenty Studium? Ale kde. To jen jeden ze zaměstnanců, říkejme mu třeba Jirutka, měl zrovna k systému přístup. A zpozoroval známé jméno, takže pár kliků myší a tu máte, kamarádi. Nechcete někdo napsat na vedení? Už tu zase učí. Zákon nezákon, neměl nás štvát.

…ale i o osobní údaje

Případně zjistíte, že je vesele sharována adresa Vašeho bydliště. Přechodného, kde se moc nezdržujete, nikde ji neuvádíte, a tak jen dumáte, která z těch mála institucí, kde byla uvedena, porušila své zákonné povinnosti a kdo tam neoprávněně nakládá s Vašimi osobními údaji. Upřímně, může to být klidně i Ministerstvo vnitra. Tam si z toho také nikdo hlavu nedělá. Datovou schránku založili i těm, co o ni vůbec nestáli. A seznam byl pak volně ke stažení jako několik velkých souborů. Zajímalo by mě, jak to vlastně celé skončilo. To musel být pro Úřad na ochranu osobních údajů neskutečný sólokapr, ale média mlčí.

Pronájem prostor? Pro vaši akci ne!

Děje se to i jinde. Někdo si domluví pronájem prostor, a pak se dozví, že vlastně žádné nemá. Proč? Nějaký uvědomělý zaměstnanec městského úřadu, kulturního centra nebo veřejné knihovny usoudí, že se daná akce do liberálně demokratické společnosti nehodí. A tak ji zpětně zruší. A když není dost bdělý a termín přehlédne, tak aspoň zajistí, aby se už nekonala nikdy příště. Jako v případě nedávné přednášky prof. Petera Staňka v prostorách institutu kybernetiky na ČVUT. Nebo zrušené akce sociologa PhDr. Petra Hampla v knihovně Jiřího Mahena v Brně. Nebo v Krajské vědecké knihovně v Liberci. O zrušeném pronájmu sálu pro setkání odpůrců migrace a Islámu na ČZU po udání Moláčka z České televize ani nemluvě. Tam to někdy začalo. Ale nedávná akce tria Větvička, Vidlák a Štěpánek měla v Děčíně také skoro na mále.

Dnes se z toho stává norma. Jste starostou nějaké městské části Prahy? Pak můžete klidně rozesílat vulgarity jejím jménem, na hlavičkovém papíru, a vyhlašovat válku světovým velmocem nebo přát válečné utrpení vlastnímu národu. A neděje se nic. Je to liberální, tedy v pořádku. Je úděsné, že státní správa ani instituce proti těmto praktikám už ani nepípnou. Úniky z policejních spisů, rušení bankovních účtů, vyhazovy vyšetřovatelů, učitelek nebo děkanů, prašť jak uhoď. Bojuje se už na všech frontách. Společenská poptávka, potvrzená přitleskáváním médií, hovoří jasně. A že je to třeba jinak? To se neví. Mlčící většina stále mlčí a čeká, až to přejde samo.

Jak dlouho si to necháme líbit?

Představuji si, kdyby něco podobného zkusil třeba pokrývač nebo instalatér. Je to známý dezolát? Tak mu nechám škvíru za komínem. A záchod prokapávat, třeba si toho nevšimne. Patří mu to. Co byste s takovým aktivistickým řemeslníkem udělali? Asi něco mezi párem facek a žalobou o náhradu škody. Možná dokonce obojí, kdyby se tím ještě někde veřejně vyprsil. A přitom to je soukromá firma, kam nutně nemusíte, ani jim za takovou sabotáž platit. Udělat to pak třeba lékař nebo stomatolog, už se dostáváme do velmi nepříjemných konsekvencí.

Ale tohle je Váš stát. A Vaše instituce. Vaše město, Vaše škola, Vaše bydliště, Váš katastr a Vaše údaje. Něco, co jste dostali do vínku shora a žádnou náhradu za to nemáte. Něco, co by ze zákona mělo sloužit všem. Apoliticky, férově a bez rozdílu, protože si to platíme všichni. Něco, kde se nemůže ani kádrovat, ani diskriminovat, natož někoho cíleně šikanovat. To, co si nemůže dovolit ani hostinský k obejdovi v nádražní restauraci, tu jede zjevně už léta, naplno a beztrestně. Je to liberální tolerance ke zneužívání státu pro osobní aktivismus. Jsou zde občané, co mohou, a pak ti druhé kategorie, co si to odnášejí. A postižení jen klopí uši, což je veliká chyba.

Dnes Vás stát totiž skřípne, ani nevíte jak. Škola Vám zruší předmět, institut přednášky, kulturní dům akci, banka účet, operátor číslo a letka vysmátých svazáků ještě sestřelí profil, takže máte utrum. A můžete leda sedět, šoupat nohama a být rádi, že nemáte navrch ještě kriminál, jako Tušl, Čermák nebo Tommy Robinson. Tam byste pak mohli přemýšlet, jak že to bylo v té ústavě s tou svobodu projevu, rovností před zákonem nebo základními lidskými právy. Nebo o tom napsat článek. Třeba pro deník To.

A tak jsem to rovnou udělal…