Jako první vystoupil Miloš Zeman. Jeho projev, jak jsme byli zvyklí, byl prost jednoduchých frází a zakládal se na číslech. Zeman je totiž původní profesí ekonom, na což by naše dnešní vláda ráda zapomněla. Je to totiž první vláda v této zemi od roku 1918, včetně těch protektorátních, která neobsahuje ani jednoho ekonoma. A to byla živná půda pro Zemana. Vyčetl vládě nekompetentnost (ministr zemědělství teolog, ministr financí elektroinženýr atd.), z níž samozřejmě vypadávají nekompetentní rozhodnutí.
Zeman jmenoval tři. Nejprve amatérské zacházení se sliby a cíli. Třeba onu již dobře známou pohádku o digitalizaci stavebních řízení, kterou Pirátská strana, jež se po léta vydávala za tým digitálních expertů, dovedla k totálnímu krachu. Pokračoval už ryze ekonomickými parametry, Připomněl, že v roce 2024 zaznamená naše země maximálně jedno procento hospodářského růstu, zatímco z vládních míst slyšíme přísliby, že v roce příštím to bude trojnásobek. Zeman se logicky ptá: z jakých podkladů tu smyšlenku vláda čerpala, když toho prostě není možní docílit jinak než podvodem nebo účetním trikem.
Cenné srovnání svobody slova
A samozřejmě si Zeman nemohl nechal ujít kopanec do páně premiérovy zádi za jeho hořkosměšný blábol o dorovnání našich příjmů s těmi německými, pokud ovšem, to je podmínka, dáme jeho skvadře ještě jedno volební období. Netuším, kam se za ty další roky posune Německo, ale podle aktuálních informací to nebude velká sláva. Možná že ono se přiblíží nám, ale tak to premiér jistě nemyslel.
Cenné na Zemanově projevu bylo srovnání s časy před rokem 1989, zejména v ohledu na svobodu slova. Velmi příznačně jmenoval ve svém projevu „jakéhosi“ plukovníka Foltýna, který má být hlavním hlídačem pravdy jak na Hradě, tak ve Strakovce. Připomněl Foltýnův nesmrtelný výrok o tom, že kdo smýšlí jinak, než on, je svině, zombík a nepřítel, a zasloužil by koncentraci v nějakém oploceném a příkopem obehnaném prostoru, jemuž se tradičně v historii říkal koncentrační tábor. Zde bych Zemanovi vytkl jedinou věc: zapomněl podotknout, že i lidé Foltýnova typu jsou placeni z našich kapes, z našich daní. Jsme-li svině, platíme si svého řezníka.
Fiala jako přebírač pojmů
To premiérův proslov téhož dne o pár hodin později byl skoro samá selanka. Všechno se nám povedlo, všechno jsme zvládli, přijali jsme žádoucí důchodovou reformu pro dnešní čtyřicátníky, fakt, že nechá vyhladovět dnešní šede- či sedmdesátníky, ponechal cudně stranou. Podle Fialy jsme skvěle investovali do chytré ekonomiky. Ano, o tom mluvil i Zeman. Skvělá investice do pirátských „odborníků“ odložila digitalizaci stavebních řízení možná o roky, ale alespoň vedla k žádoucímu vymístění tří ministrů platných jako… doplňte si sami. Bizarní bylo, že Fiala tuto úvahu uzavřel slibem, že „budeme na čele vývoje“. Možná ano, ale jakého a kam vedoucího? To jsme neslyšeli.
Fiala se též zevrubně věnoval škodičům naší libodemokracie. Údajným „prodavačům strachu“ (ten pojem převzal z jakési studie, která líčí každého, kdo nesouhlasí s každým vrznutím parkety ve Strakově akademii za kremelského švába), připsal vinu za „blbou náladu“. Fiala není ani schopen vymyslel originální pojem. Tento po změnu převzal od Václava Havla, nadto z doby, kdy se sám Petr Fiala tvářil jako jeho skoro největší odpůrce.
Pointa Fialova projevu, jak ostatně podotknul vzápětí ve vysílání ČT Karel Havlíček (ANO) byla v hodnocení ročních cyklů. Fiala tvrdil, že rok 2024 se mu jevil jako rok naděje, zatímco 2025 jako rok rozhodnutí. Ano, v končícím roce jsme mnozí měli naději, že brzy skončí a začne ten rok rozhodnutí, totiž voleb, kdy budeme moci tyto neumětely vyhnat z jejich pašalíků. Věřme, že aspoň v tomto punktu se Fialova slova naplní, byť jinak, než si asi myslel.
Čtěte také:
Vánoční projev premiéra Petra Fialy
Premiér Fiala jede bomby
Vládne nám hloupost, ale svítá naděje. Jak TO je? s Milošem Zemanem
Přijde mi, že nám vládne “geniální blbec” který ve svém projevu vlastně straší vlastní vládou, která to tlačí vše přes válečnou notu a tudíž taky šíří strach.