V byrokracii jsme světová špička

Česká republika se ocitla v paradoxní situaci. Zatímco politické proklamace hovoří o modernizaci, realita všedního dne připomíná spíše rakousko-uherský skanzen s digitální příchutí. Jsme zemí s jednou z nejvyšších byrokratických zátěží v Evropě, což nás v globální konkurenci odsouvá na druhou kolej. Pokud stát urychleně nezačne s radikální dietou, jeho vlastní váha nás stáhne ke dnu.

Armáda úředníků placená z našich daní

Dnešní čísla jsou alarmující. Ve státním aparátu České republiky pracuje bezmála půl milionu lidí. To ale není zdaleka všechno. Dalších minimálně 200 tisíc osob je navázáno na nejrůznější příspěvkové organizace a subjekty, které se státním aparátem přímo spolupracují a jsou na něm existenčně závislé. Další armáda jsou pracovníci firem, které musí podnikatelé zaměstnávat, aby přemrštěným požadavkům na byrokracii mohli vyhovět. Tady se odhady různí, ale většinou se potkávají na čísle kolem 250 tisíc zaměstnanců.

Téměř milion lidí v desetimilionové zemi je tak živeno z práce soukromého sektoru. Tato disproporce vytváří obrovský tlak na rozpočet a odčerpává talentované lidi z trhu práce, kde zoufale chybí. Každý pátý pracující je tak součástí státního aparátu.

Podnikatel jako neplacený úředník státu

Zatímco ve zdravé ekonomice se podnikatel věnuje inovacím a zákazníkům, v ČR se z něj stal nedobrovolný administrativní pracovník státu.

• Časová zátěž: Průměrný podnikatel stráví byrokracií kolem 30 hodin měsíčně.
• Ztracená produktivita: To znamená, že celá jedna pětina jeho pracovního úvazku je věnována úkonům, které po něm vyžaduje stát.

V evropském srovnání jsme na tom hůře než většina kontinentu. Přestože skandinávské země jako Norsko či Švédsko mají rovněž košatou státní správu, vykazují nesrovnatelně vyšší efektivitu. V těchto zemích byrokracie občanům slouží a nezdržuje je; v Česku je státní aparát brzdou, která se stará především o vlastní přežití.

Brzda jménem stát: Ztrácíme 25 % HDP

Ekonomické dopady jsou zdrcující. Odborné odhady naznačují, že pokud by naše byrokratická zátěž byla na úrovni USA, mohl by ekonomický výkon České republiky stoupnout až o 25 %. Jinými slovy, česká přebujelá administrativa nás stojí čtvrtinu našeho potenciálního bohatství. Je to cena za papírování, razítka a neustálé duplikování dat, která stát již dávno má, ale neumí je sdílet.

Srovnání s USA: Odlišná filozofie

Při pohledu přes oceán vidíme propastný rozdíl. I když i Spojené státy bojují se svým federálním aparátem, základní filozofie je odlišná:

• Zátěž pro občana: V USA je kladen důraz na vlastní odpovědnost. Podnikatel v mnoha státech založí firmu online během hodin a daně řeší jednou ročně v přehledném systému, který ho nenutí být expertem na administrativu.
• Flexibilita trhu práce: Zatímco americký státní aparát tvoří zhruba 14 % pracovní síly (včetně vojáků a učitelů), v ČR tento podíl nebezpečně stoupá a spolu s navázanými profesemi tvoří více než 20 % trhu práce.
• Regulace: USA (zejména státy jako Texas nebo Florida) uplatňují princip, že každá nová regulace musí vést ke zrušení dvou starých. U nás se regulace pouze vrství na sebe.

Digitalizace jako propustka na svobodu

Krach digitálních projektů pod taktovkou Pirátů je promarněnou příležitostí, ale zároveň zdviženým prstem pro stávající vládu. Prázdná proklamace nakonec situaci jenom zhoršila. Skutečná digitalizace totiž nesmí znamenat jen „přenesení papíru na monitor“. Musí znamenat zrušení agend.

Plná a funkční digitalizace by státu umožnila okamžitě propustit až 100 tisíc úředníků. Ti by našli okamžité uplatnění v soukromém sektoru, který po pracovní síle přímo hladoví. Pokud navíc po skončení konfliktu na Ukrajině dojde k návratu části uprchlíků do vlasti, bude tento přesun lidí z úřadů do reálné ekonomiky jedinou cestou, jak udržet náš průmysl a služby v chodu. Okamžitá úspora by činila 60 až 80 miliard korun. Vláda nastoupila do svého volebního období ambiciózně, uvidíme, jestli se úkolu, který na ni čeká, nezalekne.

Čtěte také:
Jak zlevnit chod státu a jak dál s veřejnými financemi?
Jak si ve srovnání se sousedy vedeme ve výstavbě dálnic?
Žijeme v oligarchii, kterou chce nahradit korporátní fašismus