Vánoce jako rozbuška a nastavené zrcadlo

Dokonce i termíny či podoby slavení vánočních svátků se mohou snadno změnit v politickou rozbušku. Pravý opak původního smyslu Vánoc, jejichž varianty nesou mnoho z regionálních identit.

Byl to spisovatel Milan Kundera, kdo z francouzského exilu upozorňoval na specifickou identitu střední Evropy a na sklon starého světadílu pohlížet na každého východního souseda s despektem. Jako na tvora tak nějak nižšího, méně evropského. Cizího a nehodného naší kultury. Neřkuli barbarského…

Takový despekt spatřujeme hojně též v každodenní praxi slovutného mírového projektu EU, kde nejsme často ani generaci po vstupu – jak se dalo od počátku předpokládat – bráni za rovné našim západnějším sousedům. Nebo jinak, odlehčeněji řečeno: diplomat Hynek Kmoníček kdysi na jedné besedě zmínil, že při setkání s eurokraty mívával nejednou „očekávání“, kdy padne dotaz, kdeže si přišedší ráčil zaparkovat svého velblouda…

Tento nekulturní aspekt domnělé superiority se bohužel projevuje i jinak. V krvelačných prohlášeních a činech. Při mezinárodně stále osamocenějším tlaku západních vůdců na nesmyslné pokračování východní (bratrovažedné) války v zastoupení. Zájmy těchto kruhů se tam léta projevují též podporou ukrajinské krajní pravice, která se podílela na mnoha špinavých politických kouscích, a dokonce občasným mediálním přebíráním jejího propagandistického slovníku.

Derusifikace a dekomunizace

V zájmu objektivity je nicméně nutné dát do kontrastu, že vítězící Kreml rád agituje bojem s další údajnou přívalovou západní vlnou zkázy, jejímž smyslem je rozvrácení „Matičky Rusy“. Proto tamější propagandisté s odkazem na dějiny nafukují veřejnou roli ukrajinských neonacistů či zdůrazňují účast polských bojovníků v prokyjevských útvarech nebo aktivní podíl Němců na zástupném konfliktu.

S generalizací různých stereotypů a polopravd se tedy na obou stranách pracuje usilovně. Obě strany tak udržují spirálu vzájemných podezření, napětí nebo nenávisti. Nicméně určitě bychom neměli přehlédnout, že na Ukrajině to jde dokonce tak rázně, že zatímco valem přibývá pomníků válečných zločinců typu Stepana Bandery, ze stejné moci úřední mizí veřejné upomínky na „nevyhovující“ civilizační velikány Východu. A to v rámci procesu „derusifikace a dekomunizace“. Jako se to naposledy – těsně před svátky – stalo kyjevským pomníkům hudebního skladatele 19. století Andreje Glinky nebo éterické emigrantské básnířky Anny Achmatovové.

Paradoxně tak Vánoce, údajné svátky míru, nejvíce slouží jako pověstné nastavování zrcadla společnosti…

Čtěte také:
Veselé Vánoce aneb Ve vítězství velkorysost
Rusko na oslu aneb Propaganda, kolos na hliněných nohou
Lumík evropský, druh určený k sebezáhubě