Vladimír Kapal odchází po Babylonském mostě

Příčinou úmrtí Vladimíra Kapala byla těžká mozková mrtvice, kterou prodělal na sklonku léta a od té doby se jeho stav nezlepšoval. Následující měsíce byl odkázán na přístroje. Jeho partnerka Soňa Zikmundová mě ještě v tomto týdnu ujišťovala, že alespoň vnímá, i když nemůže reagovat. Cítil jsem z jejích slov nejen smutek, ale i naději. Teď už zbyl jen ten smutek.

Vladimír Kapal byl velmi podstatnou postavou naší tzv. alternativní mediální scény. Založil a po celá léta vedl internetové Svobodné rádio. Kromě toho, že za celou dobu existence odvysílal stovky obsáhlých rozhovorů s mnoha významnými lidmi naší doby, v jeho archivu najdete i tematizované pořady o české historii, zejména o národním obrození. Kapal byl člověkem, jehož bychom mohli jednoduše nazvat přesvědčeným vlastencem.

Byl jsem mnohokrát respondentem Kapalových pořadů. Konaly se po Skypu (Kapal žil ve Staré Boleslavi), ale vyznačovaly se jednou, v jiných médiích víceméně nevídanou vlastností: Povídání s Vladimírem Kapalem bylo velmi příjemné. Měl klidný hlasový projev, empatický a zároveň košatý slovník, v jeho pořadu jsem se cítil jako doma – v klidu, pohodě a porozumění. Jistěže si Vladimír Kapal zval své hosty podle toho, jak blízko názorově k nim měl, ale na to měl svaté právo. Nikdo mu za jeho práci neplatil, natož aby byl v nějakém politickém nebo ekonomickém žoldu. Jednoduše řečeno, pán na penzi si umínil, že bude ještě pro společnost užitečný. A protože byl novinář, činil to skrze své rádio.

Měli jsme s panem Vladimírem tichou dohodu. On vždy své cca 90timinutové rozhovory v půlce proložil hudební oddechovkou. Shodli jsme se na tom, že naší společnou hudební, literární a historickou láskou je Karel Kryl. Od té doby jsem vždy v té pauze mezi slovy slýchal citlivě vybírané Krylovy písně, a to jak z toho klasického období, tak i, a za to panu Kapalovi patří velký dík, i z Krylových posledních desek, napsaných už po návratu z emigrace zpátky domů. Tyhle písničky, ať už v satirické rovině, nebo takříkajíc na vážno vyjadřovaly Krylovo zklamání z toho, kam se naše země otočila po převratu, kdy měla příležitost vybudovat skutečnou demokracii, a ne jen její karikaturu. Karel Kryl za toto zjištění de facto zaplatil životem. V roce 1994 podlehl těžkému infarktu, bylo mu pouhých padesát let.

Justiční martyrium

Vladimír Kapal hlavně v posledních letech (od srpna 2020) také vedl svůj boj s režimem. Byl tehdy odsouzen za pořad věnovaný katyňskému masakru. Přesněji řečeno za názory, které v tom pořadu zazněly. Přišla odvolání, i k Nejvyššímu i Ústavnímu soudu. Všechna marně. Jak napsala ČTK, „Podle Nejvyššího soudu daný čin (rozuměj: vyslovený názor, pozn. pž.) vybočil z rámce běžných projevů, jejichž cílem je nalezení pravdy o historických událostech“. Podle mínění Nejvyššího soudu „společenská škodlivost jednání obviněných je o to vyšší v dnešní době, když za poslední roky se výrazně zvyšuje míra rozšiřování dezinformací, jimiž se podporuje a prohlubuje nedůvěra v demokratický právní stát.“ To doslova zaznělo v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Asi nejsem sám, komu se příčí soudit lidi za názory. Názory se mají vyvracet, argumentovat v diskusi, o níž TGM pravil, že bez ní není demokracie. Zde došlo, a zdaleka ne poprvé, k odsouzení člověka za vyslovení názoru. A protože naše země je ve stavu, kdy se oponentní názory nevyvracejí, nýbrž jejich nositelé se ostrakizují případně odsuzují, nedošlo samozřejmě k tomu, k čemu by i dojít mělo, totiž že by nositel jednoho názoru Vladimír Kapal byl veřejně konfrontován (třeba ve veřejnoprávních médiích, které to mají podle zákona povinností) s nositelem odlišného názoru. To by byla demokracie. A nebylo by nutné hovořit, jak za starých časů, o „společenské škodlivosti“. Vladimír Kapal odnesl tuto kauzu zdravím a jistě to přispělo i k oné smutné události. Položí si v té souvislosti někdo otázku po svědomí?

Pustil jsem si dnes ke psaní této vzpomínky jednu Krylovu píseň. Jmenuje se Babylon. Když si přečtete její text, napadne vás, že ta slova nezní v této souvislosti ani trochu náhodou.

Karel Kryl – Babylon

Když hrdost s prasaty se válí na kompostě,

v korytě perly jsou a nouze v podhradí,

jdu s tebou, plešatý, po babylonském mostě,

pod bledou kulisou na temném pozadí,

Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou,

v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína,

na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou,

kde všichni souhlasí a každý proklíná,

Ach, lásko, co se s námi stalo, vždyť blbství zívající

nám véčka prstů vzalo i světlá světla svící,

a správci staronoví dál v kalné vodě loví,

zvuk mincí mezi slovy, co říci, co říci, co říci?

Amora bez luku už překřičely žestě,

v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,

vedu tě za ruku po babylónském městě,

ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej.