Prosinec je pro Vodnáře měsícem, kdy se originální myšlenky rozhodnou opustit hranice rozumu a přejít rovnou do fáze experimentu. Letos Vás napadne gesto hlubokého soucitu: vánoční kapr by si přece zasloužil svobodu. Pohyb. Prostor. A tak ho uložíte do vany, aby si zaplaval. Je to krásná myšlenka. Humanistická. Lehce revoluční. A naprosto katastrofální.
Zatímco kapr si zvyká na nový biotop, vy se věnujete vyšším otázkám. Třeba tomu, zda je správné zabíjet ryby, nebo zda by se Vánoce daly slavit bez fyzické reality. Mezitím voda začíná řešit věci po svém. Vodnář má totiž talent zapomínat na detaily. A detail jménem „přetékající vana“ se brzy stane hlavním aktérem večera.
Voda si razí cestu. Nezastavitelně. Elegantně. Demokraticky. Protéká bytem, stropy, stěnami, dějinami domu. Sousedi si nejprve myslí, že sněží. Pak že prší. Nakonec pochopí, že se účastní vašeho osobního projektu svobody. Několik bytů je vytopeno, možná celý vchod, v ambicióznější variantě i čtvrť. Kapr přežije. Vaše reputace méně.
V chaosu přichází pojišťovna. A s ní kruté poznání. Vaše pojistka nekryje „filozofické experimenty s rybami“. Úřední jazyk je neúprosný. Slova jako „neoprávněné zaplavení“, „nedbalost“ a „výluka“ vám postupně rozbíjejí iluze o tom, že systém chápe vaše záměry. Nechápe. Systém má tabulky. A vy do nich nepasujete.
Ve vztazích se Vodnáři setkávají s nepochopením. Sousedé Vás nenazývají vizionáři, ale jinak. Rodina mlčí. Přátelé se snaží tvářit chápavě, ale parkují dál od vašeho domu. Vy se snažíte vysvětlit, že šlo o dobrý úmysl. Což je pravda. Ale dobrý úmysl je v prosinci Vodnářů často jen první krok k absolutní tragédii.
Konec roku Vám přináší zásadní poučení: ne každý problém se řeší empatií a vana není jezero. Kapr možná získal svobodu, Vy jste získali dluhy, pověst a hluboké poznání hranic reality. Prosinec vás učí, že revoluce je krásná věc, ale někdy by stačilo zavřít kohoutek.
