Jako ekonom (dva a půl semestru u Nerudové) vím, že nestabilita prostředí vede ke zpomalení hospodářského růstu a inflaci, tedy dvou klíčových makroekonomických ukazatelů. Nechci se do nich navážet, ale právě třeba volby, i když svým způsobem demokratické, jsou jedním z faktorů nepříznivě působících na plynulý ekonomický proces. Boj o moc (chcete-li o hlasy voličů) odvrací pozornost od důležitých úkolů dneška a místo budování lepší budoucnosti otravuje vzduch různými politickými rituály, jako je lhaní, fanatizování davu, kriminalizování politických soupeřů a hledání špíny s přesahem hluboko do minulosti.
Právě předvolební boj a zájem médií omezující se pouze na ideologicky výživné, avšak intelektuálně vyprázdněné politické debaty o ničem, reakce na smyšlené volební průzkumy a přihlouplé teorie kdo s kým po volbách, to vše může mít negativní dopad na ekonomiku státu. A to v tom smyslu, že neřeší jeho fungování, nýbrž pouze ideologii, pivní show, ukrajinské odvety za ruské útoky a komunismus před padesáti lety.
4 roky mandátu
Pro návrat k socialistickému modelu voleb s jediným účastníkem, kdy předvolební boj nedával smysl a vládnoucí elita měla klid na práci, zatím není příznivá atmosféra. Chuť by tu ale určitě byla. Opakující se „demokratické“ snahy současné koalice o diskvalifikaci soupeřů jsou toho jasným důkazem.
Dobře, smiřme se s faktem, že jsou demokratické volby v jejich pravidelném čtyřletém cyklu něčím nevyhnutelným a pojďme si je trochu rozebrat. Už jen termín „demokratické volby“ je zavádějící. Co může být demokratického na procesu trvajícím sotva několik vteřin, na jehož základě se dáme na celé čtyři roky všanc lidem, které vůbec neznáme. Netušíme, jak obstojí v konfrontaci s politickou realitou, jak zvládnou tlak zájmových skupin, které do nich před volbami vložily velké naděje (čti peníze). Netušíme, jak se vypořádají s náhlým pocitem absolutní moci a neomezeného přístupu k penězům, které nejsou jejich.
Je až s podivem, jak zvráceně dokáže většina vítězů voleb chápat dočasné získání důvěry voličů. Osobně si nevzpomínám, že bych za těch třicet let volební svobody někoho pověřil, aby mi ukradl vodovod, rozkrádal moji zemi a vytvářel zákony, které to kamuflují. Aby vyprázdnil průmyslové areály a udělal z nich sklady, posel ornou půdu logistickými centry, kde se svačí a obědvá na píšťalku („Arbeit Macht Frei“). Aby rozmístil po celé zemi fotovoltaické elektrárny, pohádkově zbohatl a já to doteď platil ve vyúčtování. Nikomu jsem nedovolil, aby se zbláznil, uzavřel sportoviště, nutil mě pod pokutou běhat po parku v obličejové masce a nechal pod sankcemi vopíchat většinu populace.
Svobodné volby?
Zvěrstva z období posledních čtyř let už vůbec nemohly vzejít ze svobodných voleb. Jsem si jist, že volební lístek nikoho z nás tehdy neobsahoval vzkaz stranám koalice vyprázdnit Česko finančně i lidsky. Upřednostňovat zahraniční politiku před zájmy vlastních občanů, odtrhnout je od nejbližších sousedů a těm vzdáleným vlézt ještě hlouběji.
Na žádném lístku nebylo uvedeno bohatnutí zbrojařských a energetických firem, konečné řešení Green Dealu nebo ukrajinizace Česka a islamizace Evropy. Nedovolil jsem, aby stát bral peníze lidem, kteří celý život financovali důchodový systém a odevzdával je těm, kteří netuší, co to je.
Z mého pohledu, z pohledu občana, je zcela irelevantní, že si mohu v aktuálním volebním systému vybrat, když dovoluje jeho vítězi mě okrádat, lhát mi a nechat do mě pod ochranou fanatické ideologie beztrestně kopat. To není moje svoboda a demokracie, ale jejich. Chci, aby vítězství ve volbách neznamenalo absolutní moc, nýbrž čtyři roky kontrolované služby těm, kteří systém budují a platí. Kašlu na volební programy. Po volbách se stanou nezávaznými cáry papíru. Všechny (kromě imbecilního narativu o směřování na východ) jsou si velmi podobné. Každý teď chce moje dobro.
No nic, od pocitů a přání k realitě. Systém čtyřletého volebního období dává vítězům obrovskou moc, moc ničit, nebo naopak budovat. Já mohu jen doufat, že se i přes jejich kvalitní předvolební marketing, mediální masáž a naši lehkou ovlivnitelnost tentokrát rozhodneme správně. Po volbách už totiž budeme muset zase jen demokraticky mlčet.
Čtěte také:
Chcete je? Aneb nabídka pejsků z našich útulků…
Berle a nenávist
Peníze a zdraví
