Přísloví užité v titulku popisuje to, čemu dnes říkáme dvojí metr. Přísloví, které říká, že pokrytectví je tady s námi už pěknou řádku staletí. Přísloví, které konstatuje, že někdo je „elita“ a někdo jiný „plebs“ s menšími právy. Což v sobě nese známky elitářské nadřazenosti, která v našem českém rybníčku posledních let vykrystalizovala na „lepšolidi pravdy a lásky“ a „bezzubé dezoláty“.
Hradní altruismus vs. „z cizího krev neteče“
Generál/prezident odjel na Ukrajinu, kde se domlouval za zády vlády, že by mohla Česká republika darovat na obranu hodnot Bandery a Suchevyče nějaké ty bitevníky L-159. Jenže když to současná česká vláda odmítla, stejně jako ta „hodnotová“ předcházející, nechal se Petr Pavel slyšet, že jsme sobci. My jsme sobci, protože nechceme rozdávat z vlastního…
Eva Pavlová se zase v Dámském týdeníku nechala slyšet, že „nemůžeme mít lepší zemi, pokud nezačneme sami u sebe“. Jo, to sedí. Politručka už začala, na úkor daňových poplatníků se má podstatně líp a už nemusí chodit nakupovat do Biedronky.
Tak se podívejme, jak šel čas…
Krátce po nástupu komunistického rozvědčíka a jeho komunistické politručky na Hrad se Petr Pavel domlouval v zákulisí s tehdejší vládou národního zmaru SPOLU-PirSTAN, resp. s tehdejším ministrem (a)sociálních věcí Jurečkou, aby byl vytvořen jakýsi bezprecedentní Lex Pavel, který by zaručil komunistické politručce z daní občanů „plat“ cca 95 tisíc korun měsíčně a její angažmá „první dámy“ jí bylo také započteno do budoucího výpočtu důchodu. Jurečka to sám tehdy komentoval v pořadu Partie na CNN Prima NEWS, že původní dohoda byla jiná, protože resort prý dostal od KPR (Kancelář prezidenta republiky) e-mail s požadavkem na vyčlenění peněz pro první dámu, které by nebyly součástí rozpočtu určeného hlavě státu. Takže když to v médiích prasklo, začal se prezident vymlouvat, že to tak nemyslel, že to chtěl dávat ze svých prezidentských náhrad (jako by mu to někdo předtím zakazoval). Nakonec se to zaonačilo tak, že opravdu politručka dostává ošatné z prezidentských náhrad, ale ten výpočet k důchodu samozřejmě zůstal.
Žádný prezident, a to včetně těch komunistických po roce 1948, nic takového pro svou manželku nepožadoval. Takže Petr Pavel včetně jeho ženy Evy, jak byli celý život zvyklí, žijí na úkor daňových poplatníků, kteří je platí nejen v době jejich produktivního života, ale i v podobě vojenských výsluh – a teď i na Hradě.
A to není všechno, stačí zabrousit na internet a zjistíte, že po komunistické okupaci Hradu zvolením Petra Pavla začala KPR úřadovat tak, že funkční zařízení a techniku okamžitě vyměňovala za zbrusu novou.
Ale ani to rudému páru nestačí. V roce 2025 lze podle několika zdrojů najít, že KPR překročila svůj již navýšený rozpočet o dalších cca 20 milionů korun; asi na ty dovolené na Dakaru, nebo dovolené na motorce s ubytováním u Jermaka, kdo ví…
A to tolik nenáviděný exprezident Zeman dával zhruba 60 tisíc korun měsíčně ze svého platu na dobročinné účely, třeba do Klokánku. A tolik nenáviděný Andrej Babiš během svého působení v politice deklaroval, že svůj plat posílá na charitu, konkrétně přes Nadaci AGROFERT na pomoc rodinám samoživitelů. Částky byly distribuovány prostřednictvím transparentního účtu, například v rámci projektu „Výzva 52 milionů“.
Takže pro exkomunistu a vojenského rozvědčíka ČSLA Petra Pavla a jeho ženu, komunistickou vojenskou politručku Evu Pavlovou nejspíš platí pořekadlo, že „co je tvoje, je i moje, a co je moje, do toho ti nic není“ a „z cizího krev neteče“. A také oba milují protoKolářem „vystajlované“ HLP (hluboké lidské příběhy), které nejsou ničím jiným, než citovým vydíráním a nástrojem okopávání kotníků současné vládě.
Dvojí kilometry posuzování „lepších lidí“ a „dezolátů“
Jeden dvojí kilometr jsem už vlastně uvedl výš, tak ho jen zrekapituluji. Ještě za vlády spolčení SPOLU-PirSTAN, kdy na ministerstvu obrany seděla „shopaholic Jane“, bylo odmítnuto vzdát se L-159 ve prospěch Ukrajiny. A žádní presstituti pravdy a lásky z toho nedělali povyk, vlastně se o tom skoro vůbec nepsalo.
Jakmile ovšem hradní provokačku na darování bitevníků odmítne nová vláda z úplně stejných důvodů, můžou se hodnotoví presstituti pomátnout a klidně je jim i fuk, že náčelník generálního štábu Řehka porušuje subordinaci, když si jde také kopnout do nové vlády a svého nového nadřízeného.
Na stránkách lepševické politické (ne)ziskovky, která je osobou hnědokošiláčka Mináře produktem politické (ne)ziskovky Člověk v tísni, jež si hnědokošilatého klerika kdysi vybrala v castingu, lze najít velkohubé provolání „prezident musí jmenovat na návrh premiéra“ z doby, kdy prezident Zeman odmítal jmenovat Lipavského ministrem, přičemž nyní tam lze najít, že „stojí za prezidentem Pavlem, který odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem“. Jenže oni jsou jen hlásnou troubou podobného názorového veletoče, který také ve stejném smyslu vyslovil i exkomunista a expředseda Ústavního soudu Rychetský a další jiné mluvící hlavy pravdy a lásky.
Kupka se v září 2021 vyslovil, že „pokud Zeman nejmenuje vládu, která bude mít většinu, sníží rozpočet Hradu na nulu“. A když už teď pronikají do médií zprávy, že by se měl Hradu snížit rozpočet za nedodržování ducha Ústavy, tak pětidemoliční mluvící hlavy dští kolem sebe síru.
To jsou jen ty poslední dvojí metry, kterých by jinak bylo na desítky. A můžete si být jistí, že další přijdou. Třeba až se začnou uzavírat penězovody pro páté kolony demokracie politických (ne)ziskovek, jak naznačil Petr Macinka.
Nebo – a doufám, že mě v tom nová vláda nezklame – až se začne plnit slib, že se zavede i u nás obdoba zákona FARA, který pomůže identifikovat „zahraniční agenty“ ovlivňující prostřednictvím politických (ne)ziskovek neparlamentní cestou politický život a politické klima.
Čtěte také:
Kult beztvaré osobnosti prezidenta Pavla
Pyrrhovo vítězství prezidenta Pavla: Vyhraná bitva, riskantní válka
Politický Kocourkov aneb Marťané by raději odletěli
