Za Fialovy vlády se lidem a firmám z účtů vypařilo skoro tisíc miliard

Loňský rok byl přitom pro Česko dost úspěšný v exportu. Vyvezli jsme zboží za 5674 miliard korun, což je růst +3 %. Lépe si v celé ospalé EU vedlo jen Slovensko (+5 %), zatímco několik zemí v objemu vývozu spadlo i o víc než deset procent (Belgie a celé Pobaltí). Také Němci padali. Proč tedy česká čísla v souhrnném ukazateli HDP jsou tak mizerná, když výrazně přibývá obyvatel, roste export a kola zbrojního průmyslu se točí naplno? Základní odpovědí je, že klesá spotřeba, a to rovnou dramaticky. V posledních dvou letech zhruba o dvanáct procent. A to je opravdu hodně.

Zpropadená inflace

Příčinou je inflace. Ceny vzrostly za poslední čtyři roky v průměru o víc než třetinu, a protože nominální platy za nimi zaostávaly, reálně má každý v peněžence pořádný průvan. Souběžně se znehodnotily úspory. Střízlivým odhadem se z účtů českých obyvatel a firem (hlavně v posledních dvou letech) dohromady vypařilo kolem jednoho bilionu korun (tedy tisíc miliard!). To dokáže inflace. A aby toho nebylo málo, vláda ctnosti, v čele s předsedou Fialou, která zakazuje servery s nesprávnými názory, permanentně straší lidi, že jsme ve válce. A krmí válku na Ukrajině, čím se dá. Politicky žije z války a na výsledku té zástupné a vymodlené války je zcela závislá. A lidé své vládě uvěřili a bojí se naší války, bojí se spotřebovávat a investovat, nebo už prostě nemají z čeho. 

Protektorátní vládě kdysi bylo z Berlína dohodnuto, aby spojila osud českých zemí s Německou říší v boji za Novou Evropu. Byl to boj na život a na smrt s „anglickými kramáři“ a zejména s „asijskými hordami z Východu“, který začal poměrně úspěšně. Jako tažení proti „obrovi na hliněných nohou“. Celkem nepřekvapivě se dnešní mezinárodní situace začíná té někdejší podobat. S Velkou Británií se už Brusel rozešel, v případě Trumpovy Ameriky a Číny se na velký střet teprve chystáme. Ukrajinu jsme už jejími vlastními silami dobyli a naše tanky, děla a raketomety stojí sotva 400 kilometrů před Stalingradem! Téměř bez vlastních fyzických obětí. Ctnosti se mají šířit chytře. Famózní úspěch!

Zelená nová Evropa

Naším osudem je dnes opět Nová Evropa, tentokrát v zelené metamorfóze. Znovu máme co do činění s vládou ctnosti, dokonce na celoevropské úrovni, která výběrově dehumanizuje zbytek světa a koná své dobro bez toho, aby se občanů musela ptát na cokoliv. Natož se jim zodpovídat. Brusel je geniální zkratka pro nerušené vládnutí. Lidem nevolení papaláši, oblepení čtyřiceti tisíci motivovaných aktivistů v podobě úředníků a neziskovek a vedení někdejší německou ministryní obrany, neochvějně vedou EU za uskutečňováním správných politik a správných cílů. 

Má tedy evropská a potažmo česká ekonomika pod tímto nevyměnitelným bruselským „think-tankem“ do budoucna vůbec nějakou šanci? Slovy klasika, svobodu a prosperitu nikdy neztrácíme celou najednou. A tak je nejpravděpodobnější, že Evropská unie své občany obrazně pomalu uvaří ve velkém kotli svých extravagantních nápadů jako ty příslovečné žáby, protože lidé si pomalu rostoucích regulací zas tolik nevšimnou. 

Trocha pokrytectví?

Krátkodobě, v průběhu jednoho dvou let, se ale ekonomická a politická situace může dokonce i mírně zlepšovat. Inflaci jsme si pořídili v celé Evropě prostřednictvím covidiády, kdy se za různých uzávěr tiskla kvanta nekrytých peněz. A do toho hned nato vstoupila nákladová inflace: Způsobená válkou na Ukrajině, teroristickým útokem na plynovody a evropským vějířem sankcí, které tlačily ceny nahoru. Tyto hlavní inflační faktory nyní z velké části pominuly, protože ani v Bruselu nejsou všichni takoví blázni. Tváříme se jako zásadoví provozovatelé hospodářských sankcí proti ruské agresi, „děláme vše, co je potřeba“, ovšem s Ruskem čile obchodujeme dál. Otevřeně, nebo skrytě. Všichni to vědí. Nedávno Eurostatem zveřejněná data o obchodu s Ruskem jsou více než výmluvná. Export z EU do Ruska sice loni klesl o třicet procent, ale s 38 miliardami eur Moskva stále patří mezi největší odběratele evropského zboží na světě. K tomu nutno poznamenat, že nespecifikované, ale obrovské množství zboží teče do Ruska prostřednictvím třetích států, ať už jde o Kazachstán, Gruzii, Ázerbájdžán a desítky dalších zemí. 

V opačném směru – tedy dovozu do EU z Ruska – Eurostat loni zaznamenal ještě silnější pokles, dokonce o procent sedmdesát. Co je to však platné, když velká část tohoto poklesu padá na vrub poklesu cen energetických surovin, ale zejména jejich skrytého dovozu opět skrze třetí země. I tak je Rusko dle oficiálních čísel pro EU stále stejně důležitý partner jako třeba rychle rostoucí Indie – s desetinásobkem obyvatel. Ta (a nejen ta) ve velkém zpracovává ruské suroviny, které do Evropy vozí už pod novým razítkem. Také v naší vládě nejsou jen blázni. Proto se tiše mlčí, že v ropovodu a plynovodu z Východu sviští suroviny na plné obrátky. Co ministrům také zbývá, když se zároveň chtějí tvářit jako hospodáři? Produkty ze Západu jsou o tolik dražší, přičemž naši němečtí přátelé opakovaně a rychle za sebou zvyšují poplatky za tranzit. 

Tedy krátkodobě se nám v tomto a příštím roce nejspíš uleví. Navíc: Možná, že přece jen ukrajinský režim – který před válkou odmítl plnit i podepsané a mezinárodně garantované minské dohody – vyvěsí bílý prapor a půjde konečně jednat. Každý měsíc totiž budou výchozí podmínky, bez ohledu na to, kolik Rusům sestřelí letadel a potopí lodí, pro Kyjev jen horší.

Tisíce zelených magorů na pochodu

Z dlouhodobého hlediska, tedy tří a více let, je ovšem prognóza pro Evropu mizerná. Dá se čekat, že ani letošní volby do europarlamentu s bruselským „mozkovým trustem“ v jeho neochvějném trendu nic neudělají. Ojedinělé postavy typu Saši Vondry proti tisícům zelených magorů celkově nemohou uspět. V Bruselu se neodehrává rok 1968, nýbrž 1948. To naznačuje i nedávná příhoda z Evropské centrální banky (ano, už i tam nákaza netolerance a nekompetence dorazila), kde – dle serveru Politico – jeden z členů bankovní rady, Frank Elderson, vzbudil rozruch svým prohlášením, že zaměstnanci ECB „jsou z nejlepších univerzit, ale pořád nechtějí rozumět slovu klima“. A pokračoval, že „všichni se musejí rekvalifikovat“, protože „pokud nejste zelení, nejste v ECB potřeba“. „I don´t want these people anymore“, vzkázal tento vysoký hodnostář eurozóny. A guvernérka ECB Lagardová jej podpořila.

Takový rozklad řízení měny seshora, ze samotné instituce, jež má dbát o měnovou stabilitu a dohled nad komerčním bankovnictvím, si lze sotva představit. Prosperita té které země, či měnové zóny totiž ani tak nezávisí na tom, jak intenzivně lidé pracují, nýbrž na tom, jak efektivně jsou alokovány omezené zdroje, které má společnost k dispozici. To je základ ekonomie. Pokud je ekonomický kalkul zaplevelován dotacemi, speciálními daněmi a dalšími metodami pokřivování cen, stává se rozhodování bank – o tom, co je ve skutečnosti efektivní a návratné – pouhou dětskou hrou.

Zelené bankovnictví naším údělem

Z ceny se místo parametru pro rozhodování stává „nástroj“ k uskutečňování zářných zítřků, čehož nejsmutnějším dokladem bývala celá historie sovětského socialismu a v poslední době třeba epizoda fotovoltaického boomu z let 2009–10, který vydotoval tuto zbytečnou elektřinu na tehdy neuvěřitelných 12 korun za kilowatthodinu. To naše kapsy dohromady ochudilo (a ještě ochudí) o téměř 700 miliard korun. 

Tam tedy Evropa míří a tam také bude. K zelenému bankovnictví, v němž nebude rozhodovat peníz, nýbrž správný pokrokový názor, dotace a sankce. Takovéto nesmírné plýtvání omezenými zdroji nás nemůže dovést jinam než k chudobě. A držet národy v bídě zase nebude možné jinak než prostřednictvím té nejsprostší pokrokové zelené diktatury, která však bude plná vznešených slov.

Poslední bitva se v EU ještě povede. My ji však s touto (a případně další podobnou) vládou rozhodně neovlivníme. Premiér Fiala je politolog a mistr rozevlátých gest, vyplývajících z celkem úspěšné Bilakovy doktríny, že totiž Kreml (Brusel) má vždycky pravdu a že svoboda je poznaná nutnost. Je ale i tak otázkou, zda by tu civilizační bitvu bylo možné vyhrát dřív, než národy na vlastní oči uvidí všechno červivé ovoce. A dokud nezažijí největší úpadek kontinentu od doby vnitřního rozvratu Římské říše. 

Autor je ekonom.

Čtěte také:

Vedení ODS uskutečnilo největší politický podvod od roku 1989

Zahradil kriticky z kongresu: Kdo má jiný názor než my, nemusí být populista a ruská loutka

Kongres hluchých a slepých