Zuckerberg se zařadil k Muskovi mezi „svině“

Krok Marka Elliota Zuckerberga vyvolal v Americe bouřlivé reakce. Nejpozoruhodnější (ne)reakcí v České republice je hluboké ticho ze strany cenzorů, jejich obhájců a propagandistů. Jako by je paralyzovala v jejich očích strašná myšlenka: „Proboha, co když nový trend neosekávané, nepokřivované svobody slova dorazí i k nám? Co si jen počneme?“ Není jim co závidět, schytávají jeden úder za druhým.

Elon Musk v čele tažení za svobodu

Už třetím rokem jsou postupně zveřejňovány dokumenty o ideologické cenzuře na někdejší síti Twitter, než ji převzal Elon Musk. Vyplývá z nich, jak zaměstnanci sítě nemilosrdně cenzurovali texty, které nevyhovovaly jejich politickému přesvědčení a potlačovali svobodu projevu. Například před volbami v roce 2020 cíleně likvidovali příspěvky o obrovském skandálu Bidenova syna Huntera. „Twitter uskutečnil zcela mimořádné kroky k potlačení příběhu, odstranil odkazy a zveřejnil varování, že téma může být ‚nebezpečné‘. Dokonce zablokoval jeho přenos prostřednictvím přímé soukromé zprávy – nástroje, který byl dosud vyhrazen pro extrémní případy, například dětskou pornografii,“ zní jeden ze závěrů vyšetřování.

Což později přiznal i bývalý bezpečnostní šéf Twitteru – ten označil rozhodnutí cenzurovat zprávy o obsahu Hunterova notebooku za chybu. Nejzapálenějším cenzorem byla Vijaya Gadde, bývalá hlavní právní ředitelka Twitteru. Za stovku komentářů vydá informace, že byla mimo jiné jmenována do Bidenova orgánu pro dezinformace… Připomeňme, že tehdy ke všem cenzorským případům – včetně těch nejokatějších – k celé záplavě lhaní, profesionální ideologičtí propagandisté a dezinformátoři (kteří sami sebe nazývají „ověřovatelé pravdy“) mlčeli.

Elon Musk nicméně nesklouznul do opačného extrému, jakkoli před tím hlasitě varovali „liberální“ a progresivističtí novináři a politici. Za vše mluví politické složení uživatelů sítě X. Podle průzkumu společnosti Pew používali Twitter dříve ze dvou třetin demokraté a z jedné třetiny republikáni. Dnes je to vyrovnané půl na půl, což odráží společensko-politickou realitu. Pro situaci v Evropě je ovšem příznačné, že síť X od převzetí Elonem Muskem v dubnu 2022 čelí v Bruselu silným kontrolám a otevřeným výhružkám zdůvodňovaným údajným „selháním v boji proti nebezpečnému obsahu“.

Zuckerberg „zmuskovatěl“

Po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách a schůzce Zuckerberga se zvoleným prezidentem padají z Mety a jejího šéfa výroky, dříve zcela nemyslitelné: „Děláme příliš mnoho chyb, frustrujeme naše uživatele a příliš často se stavíme do cesty svobodnému vyjadřování, které jsme si předsevzali umožnit…“ Velmi zajímavá slova znějí také o „ověřovatelích pravdy“: „Tak jako všichni ostatní, mají své vlastní předsudky. To se projevilo v rozhodnutích, která někteří učinili ohledně toho, jaká fakta ověřovat a jak.“ Nebo na rovinu o cenzuře (krajně levicovými ideology dodnes popírané): „Z programu, který měl informovat, se příliš často stal nástroj cenzury.“ A dnes zní z Mety: „Máme v úmyslu transparentně informovat o tom, jak různé úhly pohledu ovlivňují poznámky zobrazované v našich aplikacích, a pracujeme na správném způsobu sdílení těchto informací“. Meta také hodlá odstranit omezení příspěvků a diskusí v oblasti témat jako je přistěhovalectví a genderová problematika.

Ano, to už zní jako rozhodnutí o snaze zamezit názorové cenzuře a umožnit svobodnou diskusi. V očích krajně levicových ideologů se tak stal Zuckerberg „sviní“, protože nechápe, co je „jediný správný názor“ a co je to – slovy premiéra Fialy – „právo na korigované informace“.

Přelije se změna do Evropy?

Lidé, komentující přerod Mety opakují, že tyto kroky se týkají jen Spojených států. To je do jisté míry pravda, ale ne tak úplně. Zapomínají na další výrok Marka Zuckerberga: „Budeme spolupracovat s prezidentem Trumpem, abychom zatlačili na vlády po celém světě, které jdou po amerických společnostech a prosazují větší cenzuru…“ Facebook sám by v tomto tlaku něco zmohl, ale nedokázal by zázraky. V případném koordinovaném postupu se sítí X už by byl tlak na cenzory účinnější. Ale docela jiné rozměry mají jeho slova při vědomí, že budou mít za zády celou americkou administrativu v čele s Donaldem Trumpem, který jasně řekl: „Pokud nemáme svobodu slova, pak prostě nemáme svobodnou zemi. Tak prosté to je. Pokud toto nejzákladnější právo zanikne, ostatní práva a svobody se zhroutí jako domino. Padnou jedno po druhém.“

Tyto věty vyděsily totalitně smýšlející lidi nejen v Americe, ale i v Evropě. Alespoň někteří z nich si uvědomují, že tlak na svobodu slova od americké vlády, prezidenta, ze sociálních sítí, ve spolupráci s rychle rostoucím počtem Evropanů znechucených z postupného okrajování svobody projevu Bruselem i některými národními státy (Francie, Německo, Česká republika apod…), by mohl silně zkomplikovat, případně i zastavit jejich pochod k „zářným zítřkům“ a vykázat je a nové extrémní ideologie na smetiště politických dějin.

Svoboda nebo vedoucí úloha

Nyní je základní otázkou: Kam až jsou probruselští ideologové a cenzoři ochotni zajít? Dlouhé roky nestoudně lhali, že na sociálních sítích žádná cenzura není. Když samotní vlastníci těchto sítí zveřejnili fakta o cenzorských metodách, dobře vědí, že budou muset nějak reagovat.

Základní možnosti mají tři: Buď se tvářit, že se nic neděje, vyjadřovat ze změny atmosféry směrem ke svobodě umírněnou radost, případně i spolupracovat na odstranění totalitně ideologických cenzurních, udavačských a „ověřitelskopravdařských“ prvků. Nebo rozpoutat další a ještě nemilosrdnější (a prolhanější) štvavou kampaň proti Muskovi, Trumpovi a nyní také Zuckerbergovi. Případně se v zoufalé snaze o sebezáchranu zasadit o neskrývanou ideologickou cenzuru.

Tím by však otevřeně přiznali, že jejich cílem je ustanovit po někdejší totalitní „vedoucí úloze komunistické strany“ novou protidemokratickou ideologii „vedoucí úlohy progresivně liberální politiky“. Co myslíte? Jak se rozhodnou?

Čtěte také:
Facebook ruší cenzuru
Nenávist na objednávku. Nitky od účtů provládních twitterových haterů vedou do stranických sekretariátů
Elon Musk médiím nastavil zrcadlo. Škaredý obraz střídá naděje