Prvního února v Bruselu před budovou europarlamentu hořely ohně. Nespokojení zemědělci z několika zemí EU tam protestovali proti levným dovozům a rostoucím nákladům. Kde leží hlavní příčiny toho, že naštvaní farmáři najednou protestují v Německu, ve Francii, v Belgii, v Polsku i jinde?
Živelné protesty v řadě evropských zemí, ke kterým se přidávají další a další zemědělci včetně českých, jsou výsledkem situace, kdy se zemědělcům nenaslouchalo a pouze se jim diktovalo. Aktuální situace je pro řadu zemědělců bezvýchodná. Ukazuje se, že měli od začátku pravdu, jenže místo pocitu zadostiučinění musí bojovat o vlastní existenci. Proto chtějí upoutat pozornost politiků na národní i na evropské úrovni, aby ti už konečně podnikli konkrétní kroky na pomoc zemědělství.
Společným jmenovatelem všech těchto problémů je komplikovaná a vůči našim pěstitelům a chovatelům i do značné míry bezohledná zemědělská politika Evropské unie. Jsem přesvědčený, že uspějeme jedině tehdy, když budeme naše zájmy hájit společně, proto Agrární komora ČR vyzvala ke sjednocení všech zemědělců bez ohledu na jejich velikost nebo výrobní zaměření. Jsem rád, že na naši výzvu reagovaly agrární organizace Visegrádské skupiny rozšířené o Litvu a Lotyšsko, s nimiž jsme se dohodli během nedávného jednání v Polsku na uskutečnění mezinárodního protestu 22. února.
Společně jsme vyzvali zemědělce v našich zemích, aby v tento den vyjeli v protestních kolonách k hraničním přechodům. Naším cílem není jakkoliv znepříjemnit život lidem, ale především upozornit na dlouhodobé neřešení našich problémů ze strany Evropské komise. Pokud evropský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski nepřijde s jasným návrhem řešení, budou se protestní akce opakovat.
Jaké konkrétní obavy v souvislosti se společnou unijní zemědělskou politikou mají čeští zemědělci?
Společným cílem nejen českých, ale všech protestujících zemědělců napříč Evropou je důstojné, spravedlivé a životaschopné zemědělství. Nic víc nechceme a dokud to vlády nepochopí a neuznají agrární sektor za strategický, bude ohrožena samotná existence zemědělců, a tím i potravinová bezpečnost našich zemí.
Není možné na evropské zemědělce neustále klást nové požadavky a omezení a pokrytecky sem vozit zemědělskou produkci, která tyto standardy nesplňuje. Konkrétně nám vadí přebytky zemědělských komodit na evropském trhu, které se dovážejí ze třetích zemí. Velkým tématem jsou potom dovozy obilovin a olejnin z Ukrajiny. Jsme solidární s tamními zemědělci, ale praktiky překupníků nepomáhají jim ani nám. Byly nám slíbeny koridory, přes které se ukrajinské obiloviny a olejniny dostanou k tradičním odběratelům na severu Afriky. Ty ve skutečnosti nefungují a zboží končí na evropském trhu, který je takto narušený. Vyvážet se totiž nedaří ani z Evropy. Tradiční odběratelé jsou totiž saturováni levnější „negreendealovou“ produkcí.
Dalším problémem jsou právě přehnané environmentální ambice, které zemědělcům zvyšují náklady. Zemědělci nemají s ochranou přírody problém, vítají nástroje, které jim pomohou lépe pečovat o krajinu, vnímají projevy klimatické změny a musejí se jim přizpůsobovat. Green Deal je ale zatím jen o omezování produkce, boji proti „prdícím kravám“ a nikoliv o produkci šetrnější. V neposlední řadě čelí přebujelé byrokracii a množství náročné administrativy, kterou se přitom Evropská komise zavázala snižovat.
V loňských komunálních volbách v Nizozemsku naštvaní farmáři doslova a do písmene přepsali politickou mapu, když jejich protestní hnutí BBB (BoerBurgerBeweging) ovládlo komunální volby a posléze získalo také největší senátní klub. Domníváte se, že současné evropské protesty zemědělců mohou přerůst v podobné politické akce?
V zemích, kde se zemědělství podílí značnou měrou na HDP a agrární sektor má silné postavení, to určitě není vyloučené. V Česku bohužel dochází už řadu let k postupnému rozvratu zemědělství, k němuž přispívají někteří politici i drsné praktiky velkých obchodních řetězců, které neváhají nechat si dovážet levné potraviny na dlouhé vzdálenosti a mnohdy za cenu horších kvalitativních parametrů, aby ušetřily. Co se týká ceny, pro zákazníka to stejně žádný benefit mnohdy neznamená. Bohužel musím konstatovat, že v Česku chybí i určitá národní hrdost na to, co zemědělci dokážou vypěstovat či vychovat, jako to vidíme třeba v Německu nebo Rakousku.
Česko v druhé polovině února čekají protesty zemědělců, půjde však o dvě na sobě nezávislé akce. Od té, kterou organizuje uskupení My zemědělci (a která má vrcholit 19.2.), se Agrární komora ČR distancuje a kontruje vlastní demonstrací plánovanou na 22.2. Proč nechcete být na jedné lodi s uskupením My zemědělci?
V první řadě. Od protestů jako takových se nedistancujeme. Distancujeme se od jejich politického rozměru. Možná i proti vůli samotných organizátorů se začaly protesty politizovat, a to se nám nelíbí. Spontánní protesty se místy objevují po celé republice, uskutečnily se již v Liberci, České Lípě, Chomutově nebo na Frýdecko-Místecku a přelévají se nyní i do hlavního města.
Jsem se zemědělci v kontaktu každý den a bavím se s nimi o jejich problémech. Bojí se o budoucnost a potřebují mít jistotu v nastavení podnikatelského prostředí. Po těchto projevech nespokojenosti mezi zemědělci jsme je vyzvali ke sjednocení a společnému řešení problémů. Zároveň jsme předložili ministrovi zemědělství Markovi Výbornému soubor požadavků a v souladu s rozhodnutím představenstva a dozorčí rady Agrární komory ČR jsme dali lhůtu do 1. března. Ministr zemědělství slíbil, že do tohoto termínu předloží návrh řešení, které pomůže zastavit další rozvrat českého zemědělství. V opačném případě Agrární komora ČR, která je největší zemědělskou organizací v Česku, vyzve zemědělce k celorepublikovým protestním jízdám či jiným projevům nespokojenosti. 29. února 2024 se uskuteční další mimořádné jednání představenstva Agrární komory ČR, kde ministr zemědělství představí závěry jednání v rámci pětikoalice, a tam se rozhodne.
Vaše vlastní akce 22.2. bude koordinována s kolegy z dalších evropských zemí. Co je jejím cílem a kde všude se uskuteční protestní jízdy zemědělců?
Společně s kolegy ze zemí střední a východní Evropy chceme upozornit Evropskou komisi na problémy našich zemědělců. Eurokomisaři Wojciechowskému jsme předložili požadavky a nyní je to na něm. Pokud se k celé věci nepostaví čelem, protesty se budou opakovat. Jsme připraveni protesty dále eskalovat a skončit by měly velkou akcí přímo v Bruselu.
Vláda Petra Fialy je za polovinou svého funkčního období. Jak hodnotíte její práci ve vztahu k zemědělcům? Hájí vaše zájmy tak, jak byste si představoval?
Některé věci se podařily, jiné ne. Sílící projevy nespokojenosti zemědělců bohužel svědčí o tom, že méně úspěšné kroky převažují. Příkladem může být strategický plán pro provádění Společné zemědělské politiky Evropské unie platící od loňského roku. Vláda Petra Fialy tento dokument, který byl výsledkem dosaženého kompromisu během mnoha jednání, změnila prakticky ze dne na den a bez řádné diskuze s odbornou zemědělskou veřejností. Zvýšila úroveň redistributivní platby, která přestavuje podíl z obálky přímých plateb a slouží jako podpora pro prvních 150 hektarů podniku, na 23 procent. Evropský průměr se přitom pohybuje mezi 10 až 12 procenty.
Agrární komora ČR opakovaně upozorňovala na možná rizika především pro střední podniky, které se věnují živočišné výrobě či speciální rostlinné výrobě, předložila vlastní dopadovou studii, ale odezvy jsme se nedočkali. Po roce fungování ministr zemědělství Výborný uznal, že nastavení redistributivní platby poškozuje střední podniky a mluví o úpravách parametrů této platby. Tuto sebereflexi je třeba ocenit, ale počkejme si na výsledek. Nyní je možnost provést úpravy v národním strategickém plánu, která se opakuje jen jednou za rok.
Čechy po vlně inflace z posledních let trápí vysoké ceny potravin. V loňském roce řešil bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) problematiku „nemravných“ marží obchodních řetězců. Je to podle vás stále problém?
Problém je především v tom, že na vysoké obchodní přirážky obchodních řetězců je málo vidět. Stačí se podívat na výkupní ceny zemědělských výrobců u ovoce, zeleniny, masa, vajec, mléka a rozdíl oproti cenovkách na pultech je propastný. Obchodní řetězce ale mají takovou sílu, že si to politicky i mediálně obhájí. Osm zahraničních společnosti ovládá 90 procent tuzemského maloobchodního trhu a vykazují podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže oligopolní strukturu. Vůči svým dodavatelům z řad zemědělců, kterých je v Česku kolem 30 tisíc, si pak mohou dovolit praktiky, které by ve slušných obchodních vztazích nikdy nemohly fungovat. Je to dlouhodobý problém a my na něj opakovaně upozorňujeme. Promarněnou šancí k nastavení spravedlivějších podmínek na trhu byla novela zákona o významné tržní síle, nyní se nabízí například otevření zákona o cenách.
Jakým způsobem do toho promlouvá nákupní chování Čechů? Jsou si ochotni připlatit za domácí produkci, nebo dnes zkrátka kupují to nejlevnější bez ohledu na zemi původu?
Češi jsou národem slevových akcí, což si obchodní řetězce velmi dobře uvědomují a zneužívají toho. Lidé pak ztrácejí přehled o tom, co je vlastně odpovídající cena potravin. Vysoké hodnoty inflace a četné vlny zdražování potravin, za které jednoznačně nemohou zemědělci, pak přiměly Čechy k ještě větší šetrnosti při pravidelných týdenních nákupech. Osobně věřím, že by si řada lidí ráda koupila kvalitní potraviny lokálního původu, problém je v tom, že jim je obchodní řetězce příliš nechtějí nabízet. Vyžadují pravidelné dodávky zboží v rámci například celého regionu, což je pro mnoho zemědělců nerealizovatelná podmínka. Místo toho jdou opačným směrem a ruší regionální koutky, jako to udělala nedávno například Billa.
Souhrnný zisk zemědělských firem se v roce 2023 podle šetření Zemědělského svazu propadl o 60 procent z 22 miliard na 8,7 miliardy Kč. Která zemědělská produkce je nyní v největším ohrožení?
V problémech se nachází především živočišná výroba a speciální rostlinná výroba, tedy ovoce, zelenina nebo chmel. Všichni mají vyšší náklady a zemědělce ubíjí i vyšší byrokracie například v souvislosti s požadavky na smlouvy pro tzv. „dohodáře“. Kvůli levným dovozům ze třetích zemí se navíc zhoršuje rentabilita i tradičních tahounů, jako jsou obiloviny a olejniny. Ve všech případech jsou na vině nespravedlivé podmínky na evropském trhu, kvůli kterým zemědělci nyní protestují. U živočišné výroby a speciální rostlinné výroby již dochází k útlumu a bude velmi obtížné tento trend zvrátit nebo alespoň zastavit. Totéž může nastat i u ostatních zemědělských oborů.
Jak se na kondici domácích zemědělců podepsal vládní konsolidační balíček?
Kromě ambiciózních škrtů představuje pro zemědělce největší problém zvyšování úrovně zdanění nemovitostí, které se má týkat také zemědělské půdy včetně sadů či rybníků. Vzhledem k tomu, že je běžnou praxí navyšovat pachtovní smlouvy o daň, to může znamenat dodatečné zdanění pro všechny zemědělce. Už nyní čelí zemědělci vysokým produkčním nákladům a tlaku na zvyšování mezd, kterému bude při vyšší daňové zátěži těžké vyhovět. Zemědělci jsou navíc prostřednictvím zákonů a vyhlášek omezeni v jejím produkčním využití, což samo o sobě představuje určitou formu daně. Dále nesouhlasíme s úpravou systému fungování dohod o provedení práce, které jsou vhodné pro najímání sezonních pracovníků. Nová pravidla znamenají více administrativní zátěže a zvýšení nákladů na práci.
Poslední týdny vrátily do veřejné debaty otázku o přijetí eura. Jaký je váš postoj ke společné evropské měně? Co by euro přineslo zemědělcům?
Nejprve je třeba říct, že Česko se sice zavázalo k přijetí eura, ale ve zcela odlišné ekonomické realitě, než v jaké nyní žijeme. Je třeba se zaměřit na všechny relevantní faktory, důkladně je analyzovat a zvážit z toho vyplývající výhody i nevýhody společné evropské měny v konkrétním českém případě. Je nutné upozornit, že cenová, a tedy i nákladová hladina v zemích platících eurem je obecně vyšší než u nás.
Z výhod vidím především snížení nákladů na obchodování se zeměmi eurozóny. Směnné náklady by odpadly a podniky by nemusely počítat s výkyvy kurzu koruny. To by mohlo vést ke zvýšení konkurenceschopnosti českých zemědělských produktů na evropském trhu. Současně je třeba říct, že nyní tratíme na tom, že musíme dotace z EU převádět na korunu. Jen v loňském roce čeští zemědělci kvůli silné koruně přišli o zhruba deset procent na dotacích, což je opravdu velká částka.
Na druhé straně se však obávám ztráty měnové nezávislosti. Česká národní banka by již nemohla provádět vlastní měnovou politiku, kterou by mohla reagovat na specifické potřeby české ekonomiky. To by mohlo být problematické zejména v případě krizových situací a mohlo by to mít negativní dopad na českou ekonomiku a potažmo i zemědělství. Na základě těchto obav jsem k přijetí eura v České republice opatrný. Negativní dopady společné evropské měny na české zemědělství by vláda mohla snížit tím, že by podnikla takové kroky, aby ceny zemědělských výrobků v Česku byly co nejblíže cenám v eurozóně ještě před naším vstupem. U řady komodit se dlouhodobě pohybujeme pod evropským průměrem. Vláda by také měla podpořit české zemědělské podniky v jejich snaze zvyšovat svou konkurenceschopnost. To by mohlo pomoci podnikům lépe čelit konkurenci z eurozóny.
Čtěte také:
Rozhovor s Vidlákem: Prahu čeká totální blokáda. Zemědělci bojují o přežití
Zemědělské protesty nasvítily zoufalství předsedy vlády Fialy i ministra zemědělství Výborného
Green Deal Evropu vyhladoví, varovali odborníci v debatě Deníku TO
Tady to je článek jako z Rudého Práva.Samé cíle,společné úsilí,sebekritika,spolupráce a pochopení pro zemědělce a jejich cíle.
Zatímco neoblíbená pravda,ktará by třeba mohla pomoc, že soudruzi politici buď záměrně ,nebo pro cynicky-sobecký nezájem ničí svými rozhodnutími ekonomiku Evropských zemí včetně změdělství.A protože vše co dělají je určeno k naší škodě, tak když takové ,,politiky,, nebudeme mít vůbec, bude nám mnohem lépe, protože nám přestanou škodit a lít do hlavy absurdní nesmysly ,že svým očkováním chráníme druhé ,masky proti prachu brání virům v poletování vzduchem, solární panely jsou obnovitelný zdroj energie a se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak ,jinak jsme tam, kde většina našich inteligentních občanů nás chce mít, při blahé vzpomínce na jejich blahobyt pod vedením KSČ se vzrušující sociální interakcí ve frontách na banány.
Jsem se zemědělci pri jakýmkoliv vyjednávání s vládou o jejich existenci. Tato vlada se svým chováním a jednáním snaží o nasi závislost na jiných státech nejlépe USA. Naprosto nejedná v zájmu svých voličů. Jinak tímto následným vyjednáváním s vládou v tomto týdnu se potvrdilo, že pokud se vyjednávací jednání neprovede i s technikou v Praze, tak to s vládou ani nehne v podstatě se o tom ani nehovoří ani nepíše.