Tož Nerudo, kam nyní s ní?

tož nerudo, kam nyní s ní? i takový velikán naší literatury, jakým bezesporu byl věhlasný autor zmíněného jména, básník, prozaik, novinář, fejetonista, dramatik, literární a divadelní kritik i cestovatel, míval zcela obyčejné všední starosti. vzpomínáte třeba (myslím ze školy), jak si tenkrát nevěděl rady, co s ní? s tou svou starou oleželou matrací? jak s ní křižoval malou stranou tam někde mezi sněmovnou a senátem, a nemohl ji za boha udat? jak během té štrapáce ještě stačil panu vorlovi pochválit nakouřenou pěnovku a doktoru kazisvětovi prásknout, že měkkosrdcatá paní ruska přivedla žebráka na mizinu? což se později také rozhodl operativně zapracovat do malostranských povídek. ale abych věci uvedl na pravou míru a naši českou literaturu milující školní mládež neuvedl v omyl, je třeba upřesnit rod objektu této úklidové akce: nešlo totiž o ni, matraci tenkrát ještě bez paměti, ale o něj, obyčejný, již řádně vyexploatovaný vyrajtovaný mírně zatuchlý slamník. podobný, jaký jsme si za účelem zachování minimálního lágrového pohodlí a základní hygieny vlastnoručně přecpávali tenkrát na vojně u tankánů v milovicích. na koho to naše slovo padne. uplynulo století a kousek, a starý problém je tu znovu. tož nerudo naší současnosti, kam s ní nynčko? s tou tvou mladou starou? taky ji uklidit v básníkových stopách kdesi na malé straně? třeba v parlamentu či snad senátu? ale nebylo by to po tom všem starání trochu málo, antone pavloviči? (čechove, to je jeden z těch dočasně zakázanejch russáků.) vždyť malý ten, kdo má jen malý cíl! (to je pro změnu zatím ještě povolenej jeden čech – svatopluk čech.). ponořme se však do současné atmosféry blížících se eurounijních voleb, kdy již byly uzavřeny soupisky. kdy vyšlo na světlo denní, že v naplnění svých eurounijních snů a nadějí doufá údajně až 700 zájemců/kyň. což ovšem mnohonásobně přesahuje bruselskou vrchností česku přidělených 21 slušně honorovaných parlamentních sicplaců. představuji si, jak teď nervózně posedávají v senátu či parlamentu, ve svých stranických sekretariátech a všelikých uskupeních (petr žantovský nabízí souhrnný termín ´naše česká politická louže´), a žádostivě s nadějí vzhlížejí k nebeské modři unijní vlajky poseté dvanácti třpytícími se hvězdami. na nás teď bude nakladeno, abychom v této zcela zásadní věci, odpovědně, a přitom zcela zadarmo, rozhodli. vybrali z nesourodé roztoužené masy oněch pár většinou celospolečensky neznámých, či spíše notoricky známých jednotlivců, kteří se poté budou ochotně za nás rvát pro dobro evropské unie, a ani dojíždění do bruselu jim při tom snažení nebude tolik překážet. máš-li něco na duši, svěř se tetě danuši. marně jsem si však takovou nabuzenou množinu nedočkavců představoval, až mně otevřel oči opět starý dobrý básník, tentokrát v písních kosmických. krátký úryvek jsem si dovolil drze zaktualizovat jednou drobnou úpravou:. seděly žáby v kaluži,hleděly vzhůru k nebi,starý jim vondra zkušený,otvíral tvrdé lebi. jen bychom rády věděly,vrch hlavy poulí zraky,jsou-li tam tvoři jako my,jsou-li tam žáby taky! to víte, že jsou! tam už je naplacírováno podobné slizké havěti… a tak se možná skrzevá volby naplní i společnost obtěžující nekončící starost jednoho nerudy současnosti, pokud se tedy podaří zdárně a ke spokojenosti celé jeho rodiny plus všech rakušanovců vyřešit tu zásadní nerudovskou otázku „kam s ní?“. ale abych ještě závěrem rozlil trochu čistého vína, té blonďaté paní bych se přece jen rád zastal. není totiž pravda, co nepřejícníci o paní danuši (neboť o ní je celou tu dobu řeč, pokud jste to nepostřehli) závistivě trousí, že by o sobě někdy řekla, že je mladá, krásná a chytrá. řekla jenom skromně, že je mladá a pohledná, a to je přece sakramentský rozdíl. vždyť právě proto se pořádají soutěže krásy a ne pouhé pohlednosti. a netvrdila o sobě rovněž, že by byla nějaká bůhvíjak chytrá. na to je přece ještě mladá. závěrem popřejme našim zvoleným vyvoleným šťastnou cestu richtung eu a do kroku přidejme ještě jednu jemně aktualizovanou doušku onoho ryze českého nerudovského optimismu:. my přijdem blíž,my přijdem blíž,my bruselu dožijem,my bijem o mříž, ducha lvi,a my ji rozbijem! amen. čtěte také: neurážejte krávy, paní ministryně.