Menu
Přihlásit se

Komentář.

Platíme si zelené komouše

Nejspíš asi každý ví, že politické strany, které dosáhnou na určitý volební zisk, získávají příspěvky od státu. A to bez ohledu na jejich politickou orientaci. Takže si na nějaké peníze přijdou i komunisté. Tedy ti rudí. Málokdo však tuší, že si vydržujeme i jejich zelené následovatele. A to přesto, že nedostali od voličů ani jeden hlas.

Kateřina Lhotská Kateřina Lhotská
Publikováno 06/08/2024
Doba čtení 3 min.
Peníze zeleným, ilustrační obrázek, Zdroj: Shutterstock.com

A o koho, že se vlastně jedná? Jde o uskupení, které si říká „Nerůst“ a je to partička opravdových zelených fanatiků. Jeho členové dokonce odvrhli i současné plány „zelené transformace“. Postupné omezování volného trhu a obrovské transfery prostředků od produktivních činností k jinak neživotaschopným „zeleným“ projektům považují totiž za pouhé „ozelenění růstového ekonomického systému“ a podle nich je tedy chybné a iluzorní se domnívat, že by bylo možné touto cestou klima „zachránit“. Připouštějí sice, že tím dochází k „mírnému oddělení ekonomického růstu od emisí skleníkových plynů“, nicméně „je toto oddělení velmi pomalé a k odvrácení klimatické krize nebude stačit“. Z čehož vyvozují, že jedinou cestou, jak naši planetu „zachránit“, je zastavit ekonomický růst.

Ještě zelenější zelená

Kritika dosavadních aktivit a kroků ostatních „zelených“ hnutí a požadavek „Nerůstu“ na radikálnější postup tak do značné míry připomíná rozkol v socialistickém hnutí na počátku minulého století. Tehdy část socialistů kritizovala neúčinnost nenásilných postupů při narovnávání panujících sociálních a společenských nerovností a požadovala změnu revoluční. A tak se stali komunisty.

To však není jediná podobnost. Komunistické ideje totiž v řadě aspektů připomínají i návrhy, které „Nerůst“ prezentuje. A některé jeho návrhy jdou dokonce ještě dál. Chce například stanovit maximální možný příjem a vše, co by si člověk vydělal navíc, má být daněno 100 % sazbou. Tedy mu bude odebráno. Přesněji řečeno ukradeno. Výše maximálního příjmu má pak vycházet z jakéhosi „demokratického určení limitů nerovnosti“.

Peníze podle vůle

Další obdobně „inspirativní“ návrhy se pak skrývají v kapitolách „Nepodmíněné základní služby“ a „Nepodmíněný základní příjem“. Podle nich má každý člověk právo na příjem sloužící k pokrytí jeho základních potřeb, aniž by musel hnout prstem. A k tomu ještě dopravu a internet zdarma a bydlení „za pár šupů“. Dost to připomíná komunistické heslo pro odměňování: „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“. I když vlastně ne. Rudí komunisté po lidech chtěli, aby pracovali, zatímco heslo těch zelených lze parafrázovat takto: „každý podle své vůle, každému podle jeho potřeb“.

Podle rudých komunistů nemá práce sloužit k vytváření hodnot, ale být „prostředkem sloužícím k uspokojování potřeb lidí“. I tady je zřejmá nápadná podobnost s tím, jak vnímá roli práce „Nerůst“, který tvrdí, že má sloužit „k uspokojování potřeb daného člověka a společnosti“. A nechybí ani takové perly jako zkrácení pracovní doby při zachování příjmu. Prostě další myslitelé přesvědčení o tom, že peníze vznikají v bankomatu. Že je tato jejich víra velice silná, potvrzují i v části, která se týká „Politiky peněz“. V ní se ohánějí takovými hesly jako „pluralita účelových peněz“ nebo „obnova demokratické kontroly nad tvorbou peněz“. Podle „Nerůstu“ se peníze zkrátka „vytvářejí“…

Z kapes poplatníků

Celé je to naprosto neuvěřitelný výplod, nad kterým si člověk může akorát tak ťukat na čelo, až na něm bude mít důlek. Nebo se může báječně bavit a říkat si, ať si každý píše, co chce. A lidé mají právo psát i blbosti. Tedy pokud to dělají za své. Což však v případě „Nerůstu“ neplatí, protože je součástí organizace „NaZemi“, kterou si platí každý z nás. Dostává totiž peníze jak z EU, tak i z Ministerstva životního prostředí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo ze Státního fondu životního prostředí. Jinak řečeno tito zelení komunisté nedostávají naše peníze na rozdíl od těch rudých na základě rozhodnutí voličů, kteří jim dali svůj hlas, ale z vůle bruselské či naší české vrchnosti. A tady už jde legrace stranou, protože jde o veřejné prostředky, které by měly být vynakládány smysluplně, a nikoliv na produkci blábolů.

A už vůbec ne na prokrmování spolků, jejichž jediným cílem je naši společnost zničit…

Čtěte také: ČT v boji proti „dezinformacím“, Držte se! Udržíme udržitelnost za každou cenu, Kdo nahrává Rusku?, Atentát na Fica a promarněná šance

Komentáře (5)

  1. vládní televize jede harisovou, mezitím starostové v tichosti rozkrádají veřejné rozpočty.. a to se vyplatí..
    „Wir schaffen das“ vítězství třídní nenávisti,
    „Wir schaffen das“ vítězství rasové nenávisti,
    „Wir schaffen das“ vítězství náboženské nenávisti,

    1. E.U.Titanic !!! Evropský Svaz Bruselistán = EUistán = Svaz evropských islamizovaných pašalíků = SEIP !!!

  2. článek podle v něm uvedeném – ať si každý píše, co chce. A lidé mají právo psát i blbosti

  3. Hamás si vybral nového vůdce. Zabitého Haníju nahradí hlavní strůjce útoků 7. října Jahjá Sinvár.. 🤮🤮🤮 Jahjá Ibrahím Hasan Sinvár je známý také jako řezník z Chán Júnisu. Svou kariéru založil na zabíjení Palestinců, kteří podle něj kolaborovali s Izraelem. Namísto čtyř doživotí se na svobodu dostal v roce 2011 při výměně tisícovky islamistů za uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita. Sinvár, který byl v roce 1989 v Izraeli odsouzen na čtyři doživotí, v roce 2017 prohlašoval, že hodlá zastávat přístup mírumilovného odporu. Rétoriku ale brzy výrazně zostřil. Tři roky před propuštěním byl Sinvárův život za mřížemi ohrožen zhoubným nádorem na mozku. Izraelští doktoři mu náročnou operací zachránili život. Podle IDF výstavbu tunelu vedl Muhammad Sinvár, bratr vůdce Hamásu v Gaze Jahjá Sinvára.
    „Řekla jsem mu, že stát Izrael vyhrál bitvu o jeho život, zachránil ho. A on na to: No a? To je vaše starost. Nejsem vám vděčný,“ vzpomínala v roce 2019 bývalá ředitelka věznice ha-Šaron Betty Lahatová. Wir schaffen das, zdegenerovaný národ….komu není rady….

Napsat komentář