Jana Maláčová, která se z osobních i politických důvodů dostala pod značný tlak, odchází z politiky. Spolu s ní z politiky fakticky odcházejí též sociální demokraté, nejen v ČR upadající hnutí. U nás přímo partaj nad hrobem, jejíž záchranu by mohl zajistit už nikoliv malý, nýbrž výhradně olbřímí zázrak. A ten se rozhodně nezhmotní na nouzovém povolebním sjezdu svolaném na 22. listopad, kde slíbilo odstoupit celé užší vedení tradiční partaje.
Stranický veterán Zdeněk Škromach s dávkou logiky dlouhodobě varoval před nebezpečím „pohrobků Bohuslava Sobotky“ na půdě SOCDEM a v Maláčové spatřoval poslední naději na reinkarnaci Lidového domu. Jiný partajní nestor, se sobotkovskou érou tím nejužším možným způsobem provázaný Vladimír Špidla, jde o poznání dál, jelikož coby autentický socialista věří v sociálnědemokratické zmrtvýchvstání…
Na každý pád je další čtyřletka mimo parlament prostě k nepřežití. Sejde z očí, sejde z mysli. Zcela jistě v prostředí, kde její hlavní náhradě, hnutí ANO, šéfuje pevnou rukou Andrej Babiš, jenž dobyté politické pozice vyklidí jedině přes vlastní mrtvolu…
Nechme však chvíli terminologii posledních věcí člověka či politických stran stranou. Věc má totiž i svůj zábavnější aspekt…
Nebyl by to Špidla, aby se jako nějaký politický šaman nebo prorok ihned nepřihlásil k údajné záchraně mateřské strany. Neúspěšný expremiér sice sám stál u zrodu plejády nejzávažnějších problémů partaje, když třeba držel palce neobratným počinům Sobotky a Dienstbiera, dále Hamáčka, Šmardy či jiných vůdčích hrobařů naší nejstarší stranické struktury. Jenže tohle, jak jej autor poznal, není vůbec s to pochopit.
Důstojný odchod ze scény?
Špidla zároveň začíná stále více připomínat svého dosud nejmenovaného následovníka ve funkcích Jiřího Paroubka. Ten jej sice mocenským talentem vždycky nejméně o tři hlavy překonával, jenže zároveň bohužel rovněž nesvede důstojně odkráčet ze scény.
V případě Špidly právě nyní těžko nevzpomenout, co je obecně tak málo známo. Kterak se ještě jako předseda ČSSD nedokázal přenést přes vlastní, pravidelně artikulované komplexy ze starého režimu a nastolit užší, již detailně dojednanou mocenskou spolupráci s komunisty. Čemuž se ostatně vzpěčoval i v nedávné době, kdy už bylo nad slunce jasné, že je to jediná šance alespoň k jakés-takés záchraně zbytkových sociálních demokratů. Prolongace těchto strategicky nezbytných kroků či frustrované ideologické útoky zleva se poté nemálo podepsaly na sněmovním fiasku Stačilo!, spolku ušitého horkou jehlou.
Pouze se potvrzuje, v jak moc kritické situaci se SOCDEM nachází, když naposledy zmíněný s vážnou tváří nabízí sám sebe coby „převozníka“ do lepších časů. A někteří další se toho hned se stejnou vážností chopili. Inu, tonoucí se i Špidly chytá!
Lidová tvořivost nahlíží stav věci realisticky. Bývalého eurokomisaře, o němž kdysi v „Liďáku“ koloval krutý žert o podílu Evropské komise při polidštění Vladimíra Špidly, vidí jako Chárona. Mýtického převozníka přes řeku Styx, podzemní proud zapomnění. Na rozdíl od figury z bájných vyprávění starých Řeků to ale jistě Špidla učiní zcela zdarma – a rád. Zatímco někteří druzí, až přijde ten pravý čas, rovněž udělají vše, aby nezůstalo jen u obolu, mince pod jazykem. Aby (si) v Hádově říši pomohli při správě konkurzní podstaty Lidového domu…
Čtěte také:
SOCDEM kvůli snaze o spojenectví se Stačilo! opouštějí výrazné tváře
Damoklův meč nad tradiční českou levicí
Kdy Špidla a dalších 89 exposlanců zaplatí škodu?
