Maďarský premiér Viktor Orbán se dlouhodobě vymezuje vůči hlavnímu proudu Evropské unie, především v zahraniční politice a vztahu k Rusku, kde má omezený okruh partnerů. Shodují se na tom odborníci, které oslovila ČTK. Zároveň si podle nich ale vybudoval silné postavení mezi konzervativními, nacionalistickými a krajně pravicovými silami v Evropě, které se snaží propojovat a částečně sjednocovat, mimo jiné ve frakci Patrioti pro Evropu.
Orbán se podle politologa Aleše Michala z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy profiluje jako lídr nacionalistického odporu vůči současnému vedení Evropské unie, zejména Evropské komisi. Podle něj si vybudoval silnou mezinárodní značku, která inspiruje nacionalistická hnutí v Evropě i ve Spojených státech. Vedle evropské politiky buduje také vztahy s mimoevropskými partnery, zejména s prostředím kolem amerického prezidenta Donalda Trumpa a s Ruskem.
„Kromě vzniku Patriotů pro Evropu nelze opomenout ani to, jak ideologicky ovlivnil hnutí Make America Great Again a kampaň před posledními americkými prezidentskými volbami,“ řekl Michal. V posledních týdnech se podle Michala také ukazuje, že maďarská vláda funguje jako ruský hlas v EU a jako spojka režimu ruského prezidenta Vladimira Putina uvnitř sedmadvacítky.
Ideologická transformace strany Fidesz z liberální v radikálně-pravicovou konzervativní sílu nastala podle Michala především zdůrazňováním kulturních témat, zejména odporu proti LGBT+ komunitě a migraci.
„Domnívám se, že Viktor Orbán patří mezi první a zároveň nejúspěšnější představitele takzvaného neliberálního směru. K jeho úspěchu přispěl jak maďarský volební systém, tak i změny, které po svém nástupu k moci v roce 2010 prosadil,“ řekl Tomáš Weiss z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jde podle něj o politiky, kteří se formálně hlásí k demokracii, ale odmítají některé klíčové prvky liberální demokracie. Zároveň využívají silně populistickou a nacionalistickou rétoriku a upevňují svou moc prostřednictvím kroků, které jsou sice často formálně legální, ale z hlediska legitimity problematické.
Weiss dodal, že Orbán v tomto ohledu funguje jako vzor a inspirace pro další politiky, protože prošlapává cestu, kterou mohou následovat. To platí i pro velké státy, například v USA pro Trumpa, který využívá některé podobné strategie, byť v odlišném institucionálním kontextu. Orbán inspiruje podle Weisse také politiky s autoritativnějšími sklony v řadě evropských zemí.
Vazby na evropské krajně pravicové a nacionalistické subjekty jsou podle Pavlíny Janebové z Asociace pro mezinárodní otázky značné. Orbán se dlouhodobě snaží tyto síly sjednotit, což se mu částečně podařilo právě ve frakci Patrioti pro Evropu. Tyto kontakty se projevují i v politické a mediální rovině napříč Evropou.
Paradoxem podle Michala zůstává, že nacionalistické a často historicky znepřátelené politické síly dnes spolupracují v širších evropských sítích. Orbán si přitom vybudoval pověst politika, jehož ideje jsou hodné následování, a to i u subjektů, které byly vůči Maďarsku v minulosti nepřátelské.
