Summit Evropské unie minulý týden odhalil další téma, které evropské státníky rozděluje – jedná se o navracení migrantů a také o to, kdo má platit detenční zařízení ve třetích zemích, napsal bruselský server Politico. Spor podle něj spojuje dvě nejvýbušnější témata současné evropské agendy: migraci a budoucí dlouhodobý rozpočet EU na roky 2028 až 2034. Zásadní střet mezi dvěma tábory by mohl nastat při zasedání Evropské rady, které se uskuteční na konci října.
Migrace nebyla hlavním tématem posledního summitu, nicméně v pátek ráno se odehrála takzvaná migrační snídaně, které se účastní státy s podobnými názory na zpřísnění migrační politiky EU. Následně se dostal na veřejnost dopis podepsaný zástupci 19 států EU, který hovoří mimo jiné o tom, že migrační politika Evropské unie musí přinést konkrétní výsledky, které budou mít skutečný dopad na životy lidí.
„O tom, kdo může vstoupit do našich zemí a zůstat v nich, se musí vždy rozhodovat demokraticky,“ uvádí dopis. Podle jeho autorů není možné, aby převaděči vydělávali obrovské částky a migrace byla zneužívána jako nástroj politického tlaku. Dokument podepsali český premiér Andrej Babiš a rovněž představitelé Dánska, Itálie, Rakouska, Belgie, Bulharska, Kypru, Estonska, Řecka, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Malty, Nizozemska, Polska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Švédska.
Podle unijních diplomatických zdrojů dopis zaskočil zejména Francii. Kdyby za ním stála jen italská premiérka Giorgia Meloniová a dánská premiérka Mette Frederiksenová, nebylo by to nic zásadního. „Když ho ale podepsalo 19 zemí, stal se z toho obrovský problém,“ citovalo Politico svůj zdroj.
Země ocenily, že EU v posledních dnech schválila klíčové návratové nařízení, které má zajistit rychlejší a efektivnější navracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí, odkud přišli. Norma má rovněž usnadnit vznik návratových center pro migranty v zemích mimo Evropskou unii.
Státy by měly podle dopisu nyní přinést konkrétní výsledky, které budou mít skutečný dopad na životy občanů EU, a zároveň co nejdříve pokročit v zavádění řešení založených na spolupráci se třetími partnerskými zeměmi. „Některé iniciativy už fungují v praxi, například spolupráce mezi Itálií a Albánií. Další země nyní pracují na využití nových možností, včetně zřizování návratových center ve třetích zemích,“ uvádí se v dokumentu.
Právě existence návratových center je terčem kritiky některých politiků, například francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Navíc v posledním odstavci dopisu je i výzva Evropské komisi, aby státy „v jejich úsilí nadále podporovala, včetně poskytování finančních prostředků“, což podle Politica naznačuje využití prostředků z unijního rozpočtu.
„Nejsem si jistý, že právě o tom je Evropa,“ řekl Macron na tiskové konferenci po skončení summitu na adresu návratových center. „Nejsem si jistý, že jde o základní principy, na nichž byla naše Evropa vybudována,“ dodal s tím, že nikdy neviděl „návratové centrum ve třetí zemi, které by skutečně fungovalo.“
Unijní diplomat pocházející ze země, která podobná centra podporuje, nicméně zmínil jeden z protiargumentů: „Míra skutečných návratů migrantů je nižší než 30 procent. Pokud ji nedokážete zvýšit, krajní pravice bude dál posilovat.“
Takzvaná návratová centra jsou jedním z nejdiskutovanějších prvků nové unijní migrační politiky. Měla by být určena primárně pro migranty, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta, kteří pobývají v EU neoprávněně nebo u nichž bylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění nebo návratu. Myšlenkou je, že namísto čekání na deportaci v některém členském státě by mohli být přemístěni do centra mimo EU, odkud by se organizoval jejich návrat do země původu.
Kritici tohoto postupu argumentují mimo jiné tím, že není jasné, jak budou taková centra skutečně fungovat, obávají se rovněž nedodržování lidských práv. Navíc zkušenosti s podobnými modely, například britský plán přesouvat žadatele o azyl do Rwandy, byly velmi problematické.
